Není třeba zastírat, že po prvním kole všeobecných voleb panovala v brazilských levicových a prodemokratických kruzích pohřební nálada. Kandidát krajní pravice Flávio Bolsonaro, syn exprezidenta Jaira Bolsonara, který si odpykává téměř třicetiletý trest za neúspěšný státní převrat, skončil 4. října na prvním místě s náskokem 1,87 procentního bodu. Bylo to překvapení, protože průzkumy slibovaly v prvním i druhém kole vítězství pro Luize Inácia Lulu da Silvu, úřadujícího prezidenta a kandidáta Strany pracujících (PT). Po prvním kole už ale dávaly predikční trhy kandidátovi krajní pravice šanci na vítězství kolem 90 procent. Druhé kolo se bude konat 25. října.
Nad brazilskou digitální komunikací má fakticky monopol Zuckerbergův kolos Meta, který vlastní WhatsApp, Instagram a Facebook.
Flávio Bolsonaro už ale začal vystupovat jako nový prezident: domlouval posty ve vládě a na veřejnosti přetřásal zlověstné plány na změnu ústavy a „redemokratizaci“ Brazílie. Málokdo by mu v tom mohl zabránit. Ve stejný den se volilo i do obou komor kongresu a bolsonaristé v nich budou mít většinu; v průběhu mandátu by Bolsonaro tedy mohl jmenovat loajální většinu i v Nejvyšším federálním soudu. Připomeňme, že převrat, za který byl jeho otec odsouzen, byl promyšlený do detailu, a počítal i s vraždou Luly a několika jeho spojenců. Selhal jen kvůli neochotě hrstky vrchních armádních představitelů. Kdyby Flávio Bolsonaro volby nakonec vyhrál, čekaly by brazilskou demokracii, pracující, menšiny i největší deštný prales na světě, kterému podle některých prognóz zbývá pár let odlesňování do bodu, z něhož nebude návratu, nepochybně temné časy.
Lulovo vítězství v druhém kole ale zároveň není matematicky zcela vyloučené. Jair Bolsonaro si před čtyřmi lety ve druhém kole polepšil o celých 7,1 milionu hlasů, zatímco Lulovi dnes stačí překonat rozdíl pouhých 2,2 milionu. Letos byla vysoká volební neúčast (21,08 procent, přestože je hlasování formálně povinné) a zdržely se spíše chudší vrstvy, které tradičně tíhnou doleva. Největším nebezpečím pro Lulovu kampaň, která v prvním kole stavěla na optimismu a pozitivních emocích, tedy byla demoralizace. Brazilská levice stojí před zkouškou existenciálních rozměrů: jak se zachováte v situaci, kdy víte skoro jistě, že vaši zemi čekají roky krajně pravicového barbarství, ale v příštích týdnech zbývá ještě určitá minimální šance (řekněme 1 : 10) tomu zabránit? Smysluplné jsou samozřejmě jen dvě reakce: pesimistická rezignace, nebo horečnatá aktivita hnaná vědomím, že teď jde o všechno a zítra bude pozdě.
Ovládnout sociální sítě
Běžný Evropan může mít o Brazílii spoustu stereotypních představ, ale obraz „extrémně online“ země přilepené k displejům mezi nimi asi nebude. Přitom je Brazílie třetí na světě v průměrném denním čase stráveném na sociálních sítích – Českou republiku převyšuje skoro dvojnásobně. Intenzivní „prosíťovanost“ brazilské společnosti byla jednou z prvních věcí, která mě tu před několika lety při příchodu do země překvapila. Na univerzitě jsem se rychle přidal do mnoha velmi aktivních whatsappových skupin, kde mezi sebou studenti sdílejí rady a novinky nebo diskutují o svém výzkumu. Právě po debaklu levicového kandidáta v prvním kole voleb se moje síť whatsappových skupin pustila do horečnaté aktivity. V mé studijní skupině se například diskutovalo o tom, zda jsou levicové snahy o lepší svět z principu naivní a pomýlené, protože lidové masy zkrátka sadisticky „chtějí“ fašismus.
Nihilismus však brzy vystřídala především taktická reflexe. Lidé začali sdílet tipy, jak prolomit algoritmickou bublinu a dostat se k nerozhodným voličům (používat funkci stories na WhatsAppu, imitovat na Instagramu vizuální styl pravice apod.) nebo jak mluvit s lidmi na ulici. Začal převládat názor, že ač bude mobilizace na ulicích důležitá, hlavní bitva se odehraje na sociálních sítích. Co následovalo, lze popsat různými slovy, ale „rezignace“ a „demoralizace“ mezi ně rozhodně nepatří.
Okamžitě po prvním kole se rozběhla antifašistická mobilizace studentů brazilských univerzit, a to ve všech státech, včetně těch nejkonzervativnějších. Mainstreamová média o této vlně prakticky neinformovala, takže videa se šířila primárně na sociálních sítích. Protesty zatím vyvrcholily obrovskými pochody za demokracii a sociální práva ve městech jako São Paulo, Rio de Janeiro, Recife nebo Brasília – v São Paulu mohlo jít, s milionem lidí na hlavní třídě, o největší manifestaci od pádu vojenské diktatury. Ve chvíli, kdy píšu tento text, manifestace nijak neustávají.
Můj feed na sociálních sítích se rychle ponořil do něčeho, co si dovolím pojmenovat jen jako „kolektivní delirium“. Bláznivé animace s popisky jako „já, zatímco se snažím plnit denní povinnosti ve stavu politické psychózy“ kolovaly jen krátce, než je nahradily nesčetné další politické vtipy a memy. Před prvním kolem sice brazilský levicový Instagram výrazně zaostával za tím krajně pravicovým, ale to se po prvním kole začalo rychle měnit. Samotný Lula překonal v engagementu na svém profilu Flávia Bolsonara, levicoví influenceři začali sbírat stovky tisíc sdílení a někdy až miliony lajků. Digitální taktiky brazilské levice procházejí před druhým kolem rychlou proměnou, a snaha převzít dominanci na sociálních sítích je navíc stále koordinovanější.
Proti proudu algoritmu
Jak ukazuje brazilská antropoložka Letícia Cesarino, sociální sítě nejsou neutrálním teritoriem, v němž může každý rovně vyjádřit svůj názor. Můžeme si je představit spíš jako řeku: pokud dobře plavete, zvládnete plavat i proti proudu, ale s proudem v zádech doplavete dál. Nad brazilskou digitální komunikací má fakticky monopol Zuckerbergův kolos Meta, který vlastní WhatsApp, Instagram a Facebook. Algoritmus Mety není veřejný a události jsou navíc čerstvé, takže je zatím obtížné vynášet zcela jednoznačné soudy. Případy údajných „technických selhání“, která nepoměrně častěji postihují levicovou část spektra, se ale kupí takovým tempem, že se na brazilské levici již pevně zakořenil narativ, že tyto volby jsou bojem „nás proti algoritmu Mety“.
Vřele doporučuji si rozkliknout některý z posledních příspěvků Marka Zuckerberga na Instagramu: například ten nejnovější má (v době psaní článku) přes 200 tisíc komentářů. Většinu z nich psali Brazilci, kteří zahltili Zuckerbergovu komentářovou sekci variacemi na slovní hříčku „Meta, não se meta!“ (Meto, nepleť se do nás) a lulovskými hesly. Minulý pátek se odehrály protesty brazilských expatů před mezinárodními sídly Mety v Dublinu a Paříži. Dožadovali se „svobodných voleb“ a zároveň apelovali na Evropany, ať brazilským událostem kolem voleb věnují pozornost: co se dnes děje v Brazílii, může za rok potkat třeba Francii. V pondělí se protestovalo před sídlem Meta v São Paulu. Případy algoritmické manipulace při volbách také opakovaně řeší brazilské soudy – Meta problémy přiznává, ale trvá na tom, že nejsou úmyslné.
Nezisková organizace CTRL+Z dosud zdokumentovala přes tisíc případů restrikcí, banů, shadowbanningu a cenzury. Zmiňme některé z nejpikantnějších případů: umělá inteligence Meta AI nebyla schopna vytvořit předvolební materiály s nápisem „LULA 13“, ale s nápisem „FLÁVIO 22“ již ano. Šlo prý o technickou chybu. Už před prvním kolem Meta cenzurovala investigativní dokument o vazbách Flávia Bolsonara na korupční podsvětí. Reklamní účet Lulovy kampaně byl dočasně zabanován. Při vyhledávání lulovského obsahu na Instagramu algoritmus bezdůvodně doporučoval bolsonaristické účty. Bez vysvětlení byl zablokován i instagramový účet mé studijní skupiny na univerzitě. Meta zároveň povolila nejméně 1 613 nelegálních předvolebních reklam placených ze Spojených států. Lulův oficiální účet bez jasné příčiny ztrácel engagement, zatímco Fláviův jej raketově získával. Lulův účet dočasně ztratil možnost placené propagace příspěvků, přičemž z uniklé interní korespondence získané deníkem Folha de São Paulo plyne, že zaměstnanci Mety si problému byli vědomi a divili se, že američtí inženýři, kteří jej měli řešit, s nápravou v takto exponovaném případě nijak nespěchali. Podle všeho se také obávali, že narativ o volební manipulaci nabere příliš na síle. Bylo by prý vhodné ukázat, že bolsonaristický obsah také postihují „technické chyby“.
Dalším poněkud mysteriózním případem je bolsonaristický influencer Nikolas Ferreira. Podle brazilské pobočky mediální organizace Sleeping Giants mají jeho videa na Instagramu v průměru asi 40 milionů zhlédnutí, což je nejen téměř dvojnásobek počtu jeho sledujících (23 milionů), ale také mnohem více, než mají světové celebrity jako Beyoncé a Kim Kardashian (kolem 10–15 milionů). Jistě je to dechberoucí úspěch na politického influencera, jehož publikum nemůže z definice příliš přesáhnout 200 milionů portugalsky mluvících Brazilců. Nikde jinde než na Instagramu už ale takový úspěch nemá: jeho videa na YouTube mají v průměru asi 300–400 tisíc zhlédnutí.
Brazilské volby mají podstatný geopolitický rozměr. Trumpovská krajní pravice je na postupu napříč Latinskou Amerikou a Brazílie je největší ekonomickou a politickou mocností regionu. Pro Trumpa má Brazílie smysl i jako strategický zdroj cenných minerálů. Podle výsledku voleb tedy trumpovské hnutí získá korunu svého postupu, nebo utrpí bolestivý zásah. Zahraniční manipulace tak byla velkým tématem voleb od samého počátku: brazilská tajná služba informovala o vměšování se ze strany Spojených států (ale i Ruska). V případě Mety není jasné, zda firma jedná v Brazílii z vlastní iniciativy, nebo v koordinaci s Washingtonem. Druhou variantu jistě není možné vyloučit, nicméně Meta může mít také vlastní motivaci: od krajně pravicové vlády si může slibovat například slabší regulaci v oblasti práv uživatelů digitálních platforem nebo ochrany přírody.
Ani fake, ani svatý
V souvislosti s brazilským volebním dramatem je zajímavé si připomenout knihu Les ruses de l’intelligence: La mètis des Grecs (Nástrahy inteligence: Řecká mêtis). Francouzští historici M. Detienne a J.-P. Vernant v ní mluví o starořeckém pojmu mêtis jako o jistém druhu prohnané inteligence, která se dostává ke slovu v chaotických a zdánlivě bezvýchodných situacích. Závodník se slabými koňmi a nepatrnou šancí na vítězství například prokáže mêtis, když silnější soupeře zmate vychytralým a nebezpečným trikem. Mêtis je síla tvárnosti, situační inteligence schopná bleskurychle jednat tváří v tvář vysoce proměnlivé realitě. Současná krajní pravice jistě nepostrádá mêtis: levici tradičně převyšuje v technikách koordinace na sociálních sítích, memových válkách a v efektivním využívání digitálních algoritmů. V případě druhého kola letošních brazilských voleb však levice dorovnala tempo. Jako by si vzala k srdci výrok z knihy francouzských autorů, že „nad protivníkem obdařeným mêtis je možné vyhrát jedině tak, že proti němu obrátíte jeho vlastní zbraně“.
Kdyby v Brazílii existovala cena za mêtis roku 2026, nepochybně by si ji odnesl André Janones. Kongresman za stát Minas Gerais založil na WhatsAppu kanál Exército do Lula (Lulova armáda), který od prvního kola voleb získal miliony členů. V době psaní článku už to bylo přes 5 milionů. Pokud se nebudeme bát použít poněkud leninskou metaforu, můžeme si kanál představit jako jakýsi ústřední výbor brazilské digitální levice. Členové dostávají pokyny a úkoly, například hromadně komentovat určité příspěvky, simultánně šířit videa na síti X, zahltit algoritmus Instagramu určitým typem fotek, bušit do pánví během televizního rozhovoru Flávia Bolsonara (jde o klasickou formu protestu v Latinské Americe – tzv. panelaço). Janones důrazně vybízí ke zvaní nových členů, neustále křičí a burcuje: „Meta nechce, abyste tohle video viděli, takže ho sdílejte a posílejte všem známým!“, „Jednotko, do útoku!“. Netají se přitom tím, od koho se tyto taktiky naučil: od samotných bolsonaristů. Trvá na tom, že nikdy nebude šířit fake news, ale časy, kdy si levice mohla hrát na svatou, už dávno minuly.
Krajní pravice je samozřejmě tím prvním, kdo účinnost podobných technik chápe, a fenomén Janones v ní vzbuzuje notnou dávku nervozity. Kanál čelí vytrvalým snahám bolsonaristů o soudní zákaz s odkazem na údajné šíření dezinformací. Byl krátce pozastaven, ale soud nakonec žádné konkrétní dezinformace nenašel. Nic ovšem nemohlo Lulově armádě dodat tolik energie jako neustálá přítomnost v titulcích velkých novin kvůli cenzuře.
Brazilským internetem se ale od první říjnové neděle šíří také nesčetné další případy lidové kreativity a vynalézavosti. Zaujala například vtipná virální videa lulovských motoboys z předměstí. Michel Saraiva vysvětluje těžkým pouličním slangem – zde parafrázuji poněkud méně vulgárním stylem – že pokud máš holičství na rohu nebo rozvážíš pizzu na motorce a volíš u toho pravici, fakt to z tebe nedělá podnikatele, ale idiota. „Kdo to kdy viděl, aby kluk z favely volil zazobaného bílého pozéra? To ses, kámo, zbláznil, ne? OK, chápu, že Lula není perfektní, ale představ si, že jsi na pláži, dostaneš chuť na caipirinhu a někdo ti dá na výběr mezi citronovou a z fekálií. Moc nemusíš citron, tak potom asi dává smysl, že půjdeš do fekálií, ne?“ Saraivova videa by měli studovat marxisté, kteří chtějí probouzet třídní vědomí u lidových vrstev a nepůsobit u toho jako odtržení akademici.
Vyhlídky do druhého kola
Zafunguje to? Podle dostupných průzkumů je momentální šance obou kandidátů na výhru asi 50 na 50. Samozřejmě hrozí, že analytici opět podcenili krajní pravici, ale o funkčnosti strategií brazilské levice vypovídá už fakt, že Lula od prvního kola vytrvale stoupá – a to i v těch samých, opakovaně prováděných průzkumech. Nemusí to samozřejmě stačit. Plavat proti proudu je vyčerpávající. Lulova armáda a její spojenci jsou nuceni trávit neúměrný čas na displejích sledováním krátkých videí, sdílením a komentováním příspěvků, což pravděpodobně nepřispívá k jejich mentálnímu zdraví. Je možné, že v éře, kde se velké sociální sítě přiklánějí ke krajní pravici, bude jedinou funkční strategií odchod na alternativní sítě, jako je Mastodon nebo Bluesky. Tam ovšem mizí veškeré snahy o prolamování algoritmické bubliny a proměnu veřejného mínění.
Pokud by Bolsonaro vyhrál, zmírňovalo by výsledný pesimismus alespoň vědomí, že brazilská občanská společnost ukázala tváří v tvář krajní pravici – dokonce ještě předtím, než se dostala k moci – naprosto nečekanou dávku vitality. Pokud bude vyřazen z provozu brazilský systém demokratických brzd a protiváh, bude této vitality potřeba vrchovatě. Pokud se naopak Brazílii podaří i přes zahraniční vměšování odvrátit to, co se nepodařilo jiným společnostem – se starší a honosnější demokratickou tradicí – znamenalo by to velkou ránu pro náš eurocentrismus – a Lulovi by to definitivně zajistilo místo v síni politických legend naší éry.
Autor je studentem doktorského oboru filozofie na Univerzitě Brasília.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás