„Proč o Izraeli a Palestině mluvíme právě tady? Protože o tom, jak Česko v zahraniční politice hlasuje a co v Evropské unii podpoří nebo zablokuje, rozhoduje vláda. A Sněmovna ji má kontrolovat. Společná zahraniční politika Evropské unie stojí na jednomyslnosti. Stačí nesouhlas jediného státu a sedmadvacet zemí společný postoj nepřijme. Česko proto má v této věci mnohem větší vliv, než by odpovídalo jeho velikosti,“ uvedla seminář ve Sněmovně zelená poslankyně Gabriela Svárovská, která připomněla, že Česko v říjnu 2024 jako jediná země zablokovalo výzvu Evropské unie k okamžitému příměří v Libanonu a letos v květnu ministr zahraničí prohlásil, že Česko nesouhlasí s žádnými dalšími obchodními sankcemi ani s pozastavením či omezením asociační dohody s Izraelem. V červnu pohrozil, že zablokuje i sankce proti izraelskému ministrovi národní bezpečnosti Itamaru Ben Gvirovi.
Všichni tři panelisté opakovaně zmiňovali administrativní vazby, do nichž jsou Palestinci často zavíráni bez obvinění a bez soudu, přičemž zde mohou být vězněni i dlouhé roky.
„Vím, že v této místnosti sedí lidé s velmi odlišnými názory na to, zda je to správná politika. Je to v pořádku. Přesně o takových otázkách má parlament jednat, a to na základě faktů a mezinárodního práva,“ uvedla poslankyně, proč pořádají spolu se svojí kolegyní seminář na téma Izrael a Palestina: mezinárodní právo, odpovědnost EU a role České republiky.
„Tento seminář pořádáme v momentě, kdy se mezinárodní právní řád nachází pod obrovským tlakem. Události posledních měsíců a týdnů – včetně nedávných sankcí uvalených ze strany USA na Mezinárodní trestní soud – ukazují, že instituce a pravidla, které měly garantovat globální stabilitu a spravedlnost, čelí nevídaným zkouškám,“ uvedla spolu organizátorka akce, poslankyně Irena Ferčíková Konečná, která zdůraznila, že mezinárodní právo a lidskoprávní úmluvy nejsou politickým názorem. „Jsou to závazné normy, které vznikly proto, aby chránily civilní obyvatelstvo bez ohledu na národnost či náboženství.“
Na semináři mluvili tři panelisté: Joav Shemer-Kunz, který zastupoval izraelskou lidskoprávní organizaci Be-celem, palestinská právnička se specializací na ústavní a mezinárodní právo Sawsan Zaher a zástupce ředitele pro advokacii v EU Human Rights Watch Claudio Francavilla. Debatu moderovala bývalá diplomatka v Izraeli a Palestině a odbornice na lidská práva a občanskou společnost Dáša van der Horst. V sále bylo přes dvě stě účastníků.
Eliminační projekt Izraele
„Začněme tím, co se stalo o víkendu. V pátek 16. října ozbrojené síly osadníků zaútočily na Heidi, protože dokumentovala sběr oliv, napadly ji, zbily, včera ji operovali, aby zachránili její ruku, bylo možné zachránit její ruku,“ zahájil svůj příspěvek Joav Shemer-Kunz, který se účastnil on-line a představil činnost organizace Be-celem. Shemer-Kunz popsal, jak osadníci zaútočili tento víkend také na diplomaty Francie, Belgie a Polska. „Tyto incidenty nejsou výjimečné. Média se jim nyní věnují jen kvůli identitě obětí. My ale monitorujeme velmi podobné útoky vůči Palestincům doslova každý den,“ uvedl Shemer-Kunz, podle něhož spáchali osadníci jen během posledních tří týdnů 561 násilných incidentů proti Palestincům, z nichž polovina souvisela se sklizní oliv.
„Mají zbraně, vozy, vybavení od armády, izraelská armáda je chrání a mají téměř úplnou beztrestnost, toto násilí osadníků je jedním z prvků eliminačního projektu Izraele na Západním břehu. Eliminační projekt má zabránit tomu, aby tam Palestinci mohli žít jako národ,“ vysvětlil Shemer-Kunz. Projekt eliminace podle něj funguje na základě násilí a zastrašování, kdy od října 2023 Izrael zabil víc než 1300 lidí z toho 245 nezletilých, a to s naprostou beztrestností. „Nevede se vyšetřování, nikdo není obviněn.“
Dalším pilířem eliminačního projektu je pak podle Shemer-Kunze omezení pohybu. „Dnes je na Západním břehu 925 různých překážek a kontrolních stanovišť, která omezují pohyb Palestinců. Pokusili jsme se dostat z Jatty do Jeruzaléma, hlavní brána byla zavřená a museli jsme po nezpevněné cestě, která se obvykle nepoužívá, abychom se vůbec dostali na druhou stranu. Izrael tvrdí, že kontroly existují z bezpečnostních důvodů, ale ve skutečnosti jde o to, znemožnit Palestincům běžný život a ponížit je,“ popsal Shemer-Kunz pocit nejistoty během přesunů. „Pokud vyjedete ze svého města, nevíte, co vám jak dlouho bude trvat a jestli se dostanete do své destinace a jestli se vůbec vrátíte.“
K dalším důležitým aspektům eliminačního projektu patří podle Shemer-Kunze hospodářské přiškrcení, rušení pracovních povolení, snižování peněz pro palestinskou samosprávu a omezování či narušování politického a sociálního života, etnické čistky, vytváření nových osad a masové zatýkání a věznění. „Zaznamenáváme, jak se šíří praktiky z Gazy na Západní břeh. Míra dehumanizace Palestinců dosáhla takové úrovně, že jsme v Be-celem znepokojeni tím, jaké jsou další plány Izraele. EU a její členské státy mají jasný právní závazek chránit lidská práva a zastavit konání Izraele a žádat po něm odpovědnost. Požadujeme činy, nejen výzvy a stanoviska,“ prohlásil Shemer-Kunz.
Nejsou to excesy, ale systém
„To, co prezentoval kolega Joav, není nové, je to něco, co se prosazuje v rámci legislativního systému, který je koncipován tak, aby mohla být zabrána palestinská půda. Ústavní režim se stal jedním ze zásadních nástrojů, který umožňuje, aby osadníci mohli terorizovat Palestince na Západním břehu,“ navázala expertka na mezinárodní právo Sawsan Zaher.
Upozornila, že právní systém je v Izraeli koncipován tak, aby sloužil pouze židovským obyvatelům, a připomněla zákon z roku 2018, který v podstatě zamezuje vzniku palestinských osídlení. „Umožňuje tedy židovskou nadřazenost a nabádá k diskriminaci palestinských občanů,“ vysvětlila právnička, která upozornila i na to, že Nejvyšší soud neuznal právo Palestinců protestovat proti tomu, co Izrael dělá v Gaze, a mluvila také o situaci vězněných. „Některé palestinské rodiny dodnes nevědí, kde jsou drženi jejich rodinní příslušníci, kteří nebyli za nic odsouzeni, přičemž jediné oficiální vysvětlení je, že jsou nelegální bojovníci. Byla jsem v těchto táborech, kde jsou lidé bez soudu ve vazbě, dlouho jsem pak nemohla spát. Víme, co se tam děje tisícům zadržených osob: mučení, hladovění, vyhrožují jim například, že pokud je ještě jednou navštíví právník, budou znásilněni. To není spontánní, ale jde o záměrné nastavení právního systému takovým způsobem, aby bylo možné rozšířit kontrolu země v rozsahu politické vize biblického Izraele,“ popsala své zkušenosti.
Poslední panelista Claudio Francavilla přiblížil situaci v Izraeli z hlediska mezinárodního práva a zdůraznil, že Evropská unie stále jen opakuje hesla o dvoustátním řešení, přitom je zároveň hlavním obchodním partnerem Izraele. Ani proti blokádě potravin neučinila EU žádné reálné kroky. Francavilla připomněl, že když v listopadu 2024 Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Benjamina Netanjahua, tehdejší český premiér Petr Fiala řekl, že je to nešťastné rozhodnutí. „A masakr pokračoval, Evropská unie nezrušila ani asociační dohodu,“ uvedl Francavilla, který ve své řeči zdůraznil, že EU ani jednou nedeklarovala, že Izrael páchá v Gaze válečné zločiny. A dál pokračují transfery zbraní z EU do Izraele, zastavilo je jen pár zemí.
„I Česká republika řekla, že osady jsou nelegální, že jsou překážkou dvoustátního řešení. Proč tedy obchodujete s někým, kdo existuje nelegálně? Evropská komise má povinnost zajistit, aby politika EU byla v souladu s mezinárodním právem. Sankce EU vůči osadníkům jsou na stole, ale osadníci jsou pod ochranou Izraele a jeho soudů. Pokud chcete dosáhnout změny, musíte cílit na systém jako takový. Vaše vláda zastoupila Orbánovo Maďarsko v ochraně Izraele. Většina Čechů možná ani neví, co vláda podporuje. Je potřeba, aby lidé tady věděli, že izraelské zločiny pokračují. Věřím, že až se o tom dozví dost Čechů, pak proti tomu vystoupí i vaše země,“ zadoufal Francavilla.
Není podstatné, zda jde o demokracii
Všichni tři panelisté opakovaně zmiňovali administrativní vazby, do nichž jsou Palestinci často zavíráni bez obvinění a bez soudu, přičemž zde mohou být vězněni i dlouhé roky. V izraelských věznicích je téměř deset tisíc Palestinců, z toho 3 115 v administrativní vazbě. Tito lidé jsou drženi v extrémně nelidských podmínkách, věznice jsou přeplněné, je zde nedostatek vody a jídla, důsledkem čehož drasticky hubnou. Podle panelistů se jedná v podstatě o mučicí tábory, kdy uvěznění lidé nemají nárok na návštěvy rodin ani Mezinárodního červeného kříže. Jen od října 2023 jich zároveň více než sto zemřelo.
Po příspěvcích panelistů následovala diskuze, ve které lidé kladli otázky a diskutovalo se zde například i o tom, zda je vůbec ještě realistické dvoustátní řešení, jaké důsledky má skutečnost, že Palestinci z okupovaných území opět nebudou volit nebo o předvolební atmosféře v Izraeli, jaký je vývoj izraelské společnosti a zda se formuje opozice vůči současné vládě a jejímu přístupu k Palestincům. Diskutovali zde například i francouzský velvyslanec nebo velvyslankyně Rumunska.
V diskuzi zaznělo i to, že samotná debata o demokratičnosti Izraele není vůbec podstatná. „Jestli Izrael je, nebo není demokratický, nemá vliv na to, jestli se může dopustit genocidy, to je zcela irelevantní, prohlásil Joav Shemer-Kunz, který také vyprávěl o svém dědovi z Příbrami a babičce z Votic. Žili spolu v Praze a před válkou odešli do Palestiny, což bylo podle Shemer-Kunze dobré rozhodnutí. „Dodnes tu žiji já, cítím odpovědnost, která je mezigenerační, protože jsem součástí izraelského sionismu, žiji tu v bezpečí, nemusím se bát, že mě napadne nějaká milice, a chtěl bych, aby v této zemi mohli všichni žít se stejnými právy a nemuseli se bát,“ svěřil se publiku.
Židovská právnička v arabské zemi
V diskuzi zazněly i nesouhlasné názory, které se projevovaly zejména polemikou s palestinskou právničkou Sawsan Zaher. Podobně jako jeden z předřečníků, který zároveň označil seminář za propagandu, chtěl Jefim Fištejn jako jeden z diskutujících, aby mu Zaher vyjmenovala jednu zemi v okolí Izraele, kde by mohla židovská právnička obhajovat Židy a jezdit do zahraničí a tam tu zemi kritizovat a vrátit se domů, aniž by ji po návratu okamžitě na mnoho let zavřeli. „Pokud bude paní doktorka schopná jmenovat takový stát, případně takovou kolegyni, pak budu ochotný bavit se o dalších problémech,“ řekl Fištejn, podle něhož je Izrael jediná demokracie v regionu.
Sawsan Zaher odpověděla, že tato otázka není nová a dostává ji často. „Měl jste možnost vyslechnout si tady tři panelisty: Izraelce, Palestinku a třetího, který zohlednil perspektivu mezinárodního práva. Všichni jsme zde mluvili o tom, co se v Izraeli děje. Pokud vás to nepřesvědčilo a nedovedlo k závěrům, že je tu trochu problém s Izraelem a mechanismy jeho fungování, tak možná potřebujete víc historických seminářů v tomto parlamentu,“ uvedla právnička s tím, že nebude cítit vděčnost k Izraeli za to, že není zavřená ve vězení, protože se Izrael dopouští mnoha zločinů. „Snažím se vám jen říct, že pokud chcete udělat něco proti tomu, že Izrael páchá zločiny, tak se do toho pusťte, pokud naopak schvalujete chladnokrevné vraždění, etnické čištění, vyhlazování a diskriminaci, je to strana, kterou jste si sám vybral, a není moje morální povinnost vám říkat, co máte dělat,“ uzavřela Zaher.
Na margo vyváženosti
Na závěr Gabriela Svárovská poděkovala účastníkům, včetně těch, kteří s obsahem semináře nesouhlasili a svůj nesouhlas dali během diskuze najevo. Vyjádřila se rovněž k výtce, jež zazněla a týkala se názorové nevyváženosti semináře. „Na půdě sněmovny existuje meziparlamentní skupina Česká republika Izrael, která je zdaleka nejpočetnější, je početnější než skupina přátel Slovenska, skupina přátel USA,“ vysvětlovala Svárovská, která konstatovala, že mezi českými politiky je Izrael velmi oblíbenou zemí, zatímco žádná skupina, která by podporovala Palestinu nebo lidská práva Palestinců, zde není.
Proto je podle ní na politické scéně vina za civilní oběti přisuzována výhradně Hamásu a Hizballáhu. Na budově sněmovny donedávna také visela izraelská vlajka. „Na půdě Poslanecké sněmovny, respektive Senátu se dostalo velkého prostoru debatě o přesunu ambasády do Jeruzaléma, Česká republika blokuje společná prohlášení evropské sedmadvacítky, Česká republika dokonce hlasovala v OSN proti rezolucím požadujícím humanitární příměří. To na konto vyváženosti,“ vysvětlila Svárovská, podle níž byl pondělní seminář jen malým krokem k větší vyváženosti obrovsky vychýlených vah.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás