Přes 50 tisíc občanů Maroka se ve čtvrtek dostalo na území španělské enklávy na severu Afriky. Zatímco pro 85tisícovou Ceutu to znamenalo zahlcení a kolaps nejen zdravotnických služeb, pro vládu v Madridu tím začala politická krize nejen na domácí, ale i unijní frontě. V rozjitřených emocích pak jen málokdo věnoval pozornost tomu, že během pokusu dostat se z Maroka do Ceuty zemřelo nejméně 60 lidí.
V kritice Madridu ze strany unijních zemí jako by zcela zaniklo, kdo je za migrační krizi v Ceutě zodpovědný.
Centrální vláda v Madridu zpočátku s reakcí a pomocí Ceutě váhala, už ve čtvrtek večer ale vyslala do Ceuty armádu. Vzhledem k nařízení španělského nejvyššího soudu, který tento měsíc rozhodl, že migranti zastavení na moři při pokusu o dosažení Ceuty nebo Melilly nemohou být bezodkladně vráceni do Maroka (pokud nepřekonají fyzickou bariéru), španělský premiér oznámil, že země v úseku, který migranti překročili, rozmístí bóje a postaví bariéru.
Sám Sánchez do Ceuty dorazil hned v pátek ráno. Na místě slíbil, že využije všechny dostupné zdroje k zajištění bezpečnosti obyvatel města, a celou věc připsal „mafiím obchodujícím s lidmi“, které zneužily rozhodnutí španělského nejvyššího soudu. Událost pak označil za „pokus o narušení národní integrity“. Španělské ministerstvo vnitra, které do enklávy mezitím vyslalo další policisty a vojáky, uvedlo, že se do pátečních 18 hodin dobrovolně do Maroka vrátilo více než 48 300 lidí.
Unijní solidarita
Jenže napříč Evropskou unií mezitím vypukla panika a členky a členové vlád se předháněli v útocích na španělskou vládu. Zdaleka nejvíc se v tomto ohledu angažovala Itálie v čele s premiérkou Giorgiou Meloni, která nařídila omezení pohybu při cestách mezi oběma zeměmi a zavedla dočasné kontroly na letištích a v přístavech na hranicích se Španělskem. „Snímky z Ceuty jsou šokující a znovu ukazují, že nekontrolovaná nelegální imigrace představuje skutečnou hrozbu pro bezpečnost evropských hranic,“ napsala italská premiérka.
Zastání se Meloni dočkala u pravicových stran napříč sedmadvacítkou. Finská ministryně vnitra Mari Rantanen, členka pravicové Strany Finů, podpořila italskou kolegyni a obvinila Španělsko z toho, že „nechránilo vnější hranice schengenského prostoru před infiltrací“, a dodala, že „všechny evropské země musí návrh Meloni podpořit“. Rakouská ministryně pro migraci Claudia Bauerová serveru POLITICO sdělila, že její vláda Meloni podporuje, a Španělsko obvinila z „faktického rozdávání vstupenek do Evropské unie“.
Švédský premiér Ulf Kristersson zase uvedl, že jeho ministr pro migraci je „v kontaktu se svými severskými protějšky a nevylučuje přijetí opatření nezbytných k zajištění toho, aby se neopakoval rok 2015“. Lídryně francouzské krajní pravice Marine Le Pen pak vyzvala francouzskou vládu k „zpřísnění hraničních kontrol“ a slíbila, že v případě zvolení prezidentkou v příštím roce „omezí volný pohyb v schengenském prostoru pouze na občany EU“.
Naopak zastání našla Sánchezova vláda u francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který sousední zemi vyjádřil solidaritu a nabídl pomoc. „Ceuta nedisponuje možností volného pohybu do zbytku schengenského prostoru. Nicméně jsem včera požádal ministra vnitra, aby v případě potřeby posílil kontroly na našich hranicích se Španělskem,“ dodala francouzská hlava státu.
Podpory se španělské vládě dostalo možná trochu překvapivě také ve střední Evropě. „Za zmínku stojí, že mezi Ceutou a Melillou a zbytkem schengenského prostoru probíhají kontroly totožnosti,“ zdůraznil polský vicepremiér a ministr zahraničí Radosław Sikorski a připomněl, že většina občanů Maroka se do pátečního večera vrátila zpět do země. „Musíme Španělsko podpořit v boji proti nelegální migraci,“ napsal pak slovenský premiér Robert Fico s tím, že „si nemyslí, že vyloučení Španělska ze schengenského prostoru je správným řešením“.
„Nezbytná facka“ a výzva k rezignaci
O něco tristnější pohled pak nabídla česká politická scéna. Zatímco ministr zahraničí Petr Macinka věnoval v pátek větší pozornost zákazu vstupu novinářce Zdislavě Pokorné na tiskovou konferenci svého ministerstva (později jako jeden z mála politiků odmítl variantu vyloučení Španělska ze schengenského prostoru), premiér Andrej Babiš následoval Itálii a další unijní kolegy a vyzval k okamžitému uzavření „Schengenu“ pro Španělsko.
„Pedro Sánchez chce vyhrát volby za každou cenu. Je to jen potvrzení toho, že někteří evropští politici kašlou na to, co se vlastně stane, když to udělají,“ uvedl český premiér, známý svou klidnou a neagresivní volební kampaní.
Babiš tak zopakoval mnohokrát vyvrácený hoax o tom, že Sánchez legalizací pobytu zhruba půl milionu lidí, kteří už ve Španělsku žijí, získává nové voliče. Opatření kabinetu vedeného socialisty přitom těmto lidem (z nichž většina pochází z Latinské Ameriky) pouze dává povolení k pobytu, nikoliv občanství, tedy ani volební právo. To už asi český premiér, jako mnozí čeští komentátoři, jaksi zapomněl zmínit.
Europoslanec Ondřej Kolář z TOP 09 pak psal o tom, že „dočasné vyloučení Španělska ze Schengenu je nezbytná facka, kterou teď musí Sánchezovi socialisté dostat“, zatímco jeho kolega Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL vyzval na sítích Sáncheze k rezignaci a připojil k tomu karikaturu ze španělského zpravodajského serveru napojeného na krajní pravici. V jednom ze svých takřka 30 pátečních příspěvků k tomuto tématu pak Zdechovský prezentoval hlubokou myšlenku, že „Španělsko už není zemí“.
Zástupci Pirátů a Zelených se k situaci raději (až na výjimky) vůbec nevyjádřili, reprezentant v podstatě mrtvé sociální demokracie Lubomír Zaorálek pak slovníkem protiimigračních aktivistů z roku 2015 mluvil o nutnosti „probuzení Evropy a Španělska“. Předseda ODS Martin Kupka celou situaci označil za „důsledek politiky slabého levicového premiéra Španělska“. Sánchez se zřejmě na poměry české pravice nechal málo fotografovat, jak kontroluje plot na hranicích.
Jasná odpověď
Španělský premiér se nicméně vůči svým kritikům brzy ohradil. „Solidarita a empatie jsou volitelné. Respekt k evropským smlouvám a datům nikoli,“ napsal Sánchez na síti X a doplnil příspěvek daty o počtech nelegálních překročení hranic podle Frontexu za roky 2021 až 2026. Z nich vyplývá, že za toto období italské hranice nelegálně překročilo 478 600 osob, zatímco ty španělské 234 760. „Teď není čas na rozdělování. Je čas pokračovat v budování silné a jednotné EU,“ dodal španělský předseda vlády.
V sobotu pak Sánchez poslal otevřený dopis evropským institucím. „V současném mezinárodním kontextu si Evropská unie nemůže dovolit takovou sobeckou, polarizující a nezákonnou reakci,“ začíná vzkaz svým partnerům španělský premiér. „Reakce evropských vlád byla poněkud asymetrická. Většina z nich nám projevila svou podporu a solidaritu a nabídla pomoc. Jiné se však rozhodly zaútočit na Španělsko a požadovat jeho dočasné vyloučení ze schengenského prostoru,“ dodal Sánchez.
„Takový postoj – motivovaný předsudky, falešnými zprávami, nevědomostí nebo politickými zájmy – je nejen v rozporu s evropským právem, humanitárním právem a principy solidarity, které nás spojují. Je také v rozporu s dlouhodobými zájmy Evropy a nejzákladnějším zdravým rozumem,“ kritizuje v dopise Sánchez. „Ceuta není součástí schengenského prostoru, téměř žádní nelegální migranti nezůstávají nenavráceni a Španělsko má podle agentury Frontex jednu z nejméně propustných vnějších hranic EU s počtem nelegálních vstupů, který je poloviční oproti počtu zaznamenanému například v Itálii,“ uvedl premiér.
„Hybridní hrozba“
V kritice Madridu ze strany unijních zemí jako by zcela zaniklo, kdo je za migrační krizi v Ceutě zodpovědný. Ve větším měřítku se totiž opakovala situace z roku 2021, kdy k podobnému překročení hranice (tehdy šlo asi o 10 tisíc osob) došlo uprostřed napětí mezi Španělskem a Marokem kvůli rozhodnutí Madridu umožnit ve Španělsku léčbu vůdci hnutí za nezávislost Západní Sahary, který onemocněl covidem-19. Maroko i hnutí Fronta Polisario si nárokují Západní Saharu, která byla pod španělskou nadvládou až do roku 1975, kdy koloniální úřady předaly území Maroku a Mauritánii.
Diplomatická krize skončila v roce 2022, kdy Madrid zrušil svou dlouhodobou politiku neutrality a podpořil marocký plán pro Západní Saharu – krok, který naopak způsobil diplomatickou roztržku mezi Španělskem a Alžírskem, které podporuje Frontu Polisario.
Nyní se ale situace obrátila. Čtvrtku totiž předcházela návštěva Pedra Sáncheze v Alžírsku, se kterým Madrid v poslední době zlepšuje své vztahy s ohledem na dodávky zemního plynu na Pyrenejský poloostrov. Naopak vztahy s Marokem, v posledních letech významným spojencem USA a Izraele, poškodila španělská zahraniční politika, která je k oběma státům velmi kritická. Maroko se připojilo k Trumpově Radě míru, přičemž Spojené státy na oplátku uznaly marocký nárok na Západní Saharu. Mimochodem dálnice přes toto území má podle amerického prezidenta nést jeho jméno.
Právě Donald Trump se opřel do španělské vlády a krizi v Ceutě označil za přímý důsledek otevřenosti Madridu vůči migraci. „Totéž se stane i nám, pokud republikáni nebudou zvoleni, jen ještě v horší podobě,“ vzkázal americkým voličům Trump. „Tyto snímky ze Španělska jsou nešťastnou připomínkou důsledků masové migrace a radikálně levicové globalistické politiky, která umožnila invazi Západu,“ uvedl americký prezident J. D. Vance.
Mezitím se tak množila svědectví o tom, že marocká policie nejen, že migrantům nebránila v překročení hranice, ale navíc jim ještě radila, kudy se na území Ceuty nejjednodušeji dostat. „Španělsko je svědkem důsledků činu, který bez použití konvenčních nástrojů agrese představuje hybridní hrozbu pro územní suverenitu naší země,“ pojmenovává čtvrteční události komentátorka deníku El País Mariola Urrea Corres.
Podle ředitele Centra pro současná arabská studia v Madridu Haizama Amiraha Fernándeze k přesunu tak velkého počtu lidí z Maroka do Ceuty nemohlo dojít, „aniž by o tom marocké úřady buď předem věděly, nebo takový jev samy dovolily“.
Evropských rozepří si ihned všimli konkurenti na geopolitickém poli. Ke zmíněným Spojeným státům, jejichž tvrzení začali opakovat Trumpovi sympatizanti napříč Evropou, se přidalo i Rusko, které podle ukrajinského ministra zahraničí Andrije Sybihy stálo za „intenzivní propagandou“ napříč evropským internetem, která vyprodukovala na 1 500 výstupů v několika evropských jazycích.
Nad tím, nakolik toto varování nejednotný blok bere vážně, ale asi není potřeba dlouho přemítat. Stejně jako nad tím, nakolik se evropská politická scéna poučí. V testu jednoty a vzájemné solidarity Evropa neobstála.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás