Chystaná redefinice švarcsystému nevzbuzuje zdaleka takový odpor, jaký by měla

V pondělí bude vláda projednávat novelu zákoníku práce, která posléze půjde nejspíš ve zrychleném řízení do Sněmovny tak, aby zákon stihl vejít v účinnost už k 1. lednu 2027. Kromě obav, že kvůli zrychlenému řízení nebude čas na potřebnou debatu o zákoně ani na pozměňovací návrhy, se navíc vláda rozhodla spojit několik věcí dohromady tak, aby to bylo pro odbory a další kritiky případných změn stravitelnější. 

Pokud by skutečně lidé ve výrobních halách a skladech byli hromadně převáděni na živnosťák, znamenalo by to konec jejich dovolených, nemocenských a dalších jistot, které dosud měli.

V jednom balíku tak bude projednávat změny v platových tarifech, transparentní odměňování i redefinici závislé práce. 

Změny v platových tarifech

Očekávanou změnu vítají odboráři i zaměstnavatelé, kteří dlouhodobě upozorňují na to, že se velká část tarifů v platových tabulkách ve veřejné sféře pohybuje pod minimální nebo zaručenou mzdou. Například v tabulce pro úředníky, pracovníky v kultuře, technické síly a nepedagogické pracovníky ve školství je 75 procent částek pod minimální mzdou a zaručeným platem. Zaměstnavatelé tak museli do nařízených minimálních mezd zaměstnanců doplácet příplatky, které by v normálním světě sloužily jako odměna za dobrou práci. Tyto peníze navíc museli brát právě z peněz na odměny nebo provoz, protože je od státu na platy nedostali. 

To by se nyní mělo změnit, což je bezpochyby krok správným směrem. Žádný plat v tabulce už by napříště neměl být pod minimální nebo zaručenou mzdou. Tarify by se navíc pravidelně navyšovaly spolu s minimální mzdou. Podle Josefa Středuly představuje návrh skutečnou, nikoliv jen kosmetickou změnu. Změna je to dobrá, ale neobsahuje potřebné navýšení prostředků, které by zvýšení tarifů pokryly. V praxi to může znamenat i to, že zaměstnavatelé budou nuceni propouštět anebo „to dál lepit“ z jiných peněz.

Zvýšení tarifů v tabulkách představuje velké lákadlo pro odbory, které v něm vidí úspěch svého tlaku i vyjednávání a důležité narovnání zcela absurdní situace, kdy byly tabulkové platy mnoha zaměstnanců hluboko pod minimální mzdou – ty nejnižší dokonce kolem 14 tisíc hrubého. Problém spočívá zejména v prostředcích, které se budou dojednávat „až potom“, a také v tom, že tuto vítanou změnu chce vláda spojit s dalšími změnami, včetně jedné rovněž revoluční, která ale jde opačným směrem a situaci pracujících může zásadně zhoršit.

 „Minimalistická“ transpozice 

Navýšení tarifů chce vláda spojit s tím, co sama nazývá minimalistickým návrhem zákonů o transparentnosti v odměňování a platformové práci. Jde o to, že Česko má povinnost transponovat do českého právního systému evropské směrnice. Ministerstvo práce a sociálních věcí na svých stránkách vysvětluje, proč je potřeba tyto změny nedělat bezhlavě a nejlépe tak, aby si jich skoro nikdo nevšiml. „V obou případech se resort rozhodl pro tzv. minimalistickou transpozici, aby splnil požadavky EU, ale zároveň co nejméně zatížil české zaměstnavatele a průmysl,“ vysvětluje ministerstvo. 

Transparentní odměňování tak v praxi přinese to, že zaměstnavatelé budou povinni předem sdělit nabízené mzdové rozpětí, nebudou se moct ptát na mzdovou historii uchazeče o zaměstnání a také například budou muset ve větších podnicích evidovat platové rozdíly mezi ženami a muži, kteří pracují na stejných pozicích. 

Co se platformové práce týká, klíčovým bodem zde má být „zavedení vyvratitelné právní domněnky – pokud práce vykazuje znaky závislosti, bude se předpokládat, že jde o zaměstnanecký poměr.“ Jenže vláda chce zároveň změnit definici závislé práce tak, že se nově bude určovat na základě čtyř konkrétních znaků, a pokud nebude například jasně určená pracovní doba, bude velmi snadné pro zaměstnavatele říct, že se o závislou práci nejedná. 

To v praxi bude znamenat nejen to, že platformová práce bude dál fungovat stejně jako dosud, ale také to, že změna zákoníku práce může nyní do „švarcu“ dostat i ty, kteří jsou dosud zaměstnanci. A může se to týkat i těch odvětví, která dosud byla chráněna zákoníkem práce, tedy všech těch, u kterých je možné od zaměstnance požadovat nějakou dodanou práci –  například v továrnách, kde lidé něco vyrábějí. Pokud by se taková praxe skutečně rozmohla, mohla by znamenat pád do ještě větší chudoby a absolutní nejistoty mnoha dosavadních zaměstnanců. 

Nevidíme, co se na nás valí?

Pokud by skutečně lidé ve výrobních halách a skladech byli hromadně převáděni na živnosťák, znamenalo by to konec jejich dovolených, nemocenských a dalších jistot, které dosud měli. Lidé, kteří píší do novin nebo se veřejně vyjadřují, se začasté v tomto systému pohybují již celé roky. A mnohým už to připadá normální, zvykli si na to. A také jejich podmínky nemusí být vždy tak strašné. Zpráva o tom, že by se do podobné nejistoty dostala i pracující třída, nikoho zjevně ze židle nezvedá. 

Jenže ztráta těchto alespoň nějakých jistot by byla pro zranitelné lidi, jejichž hlas není už teď ve společnosti dost slyšet, fatální. Těžko se lidé ve skladu nebo továrně domluví se zaměstnavatelem, že pojedou na tři týdny v létě na placenou dovolenou. Nelze ani očekávat, že se se zaměstnavatelem nějak domluví pokaždé, když budou muset k doktorovi s dítětem nebo sami onemocní. V těchto odvětvích by to pravděpodobně automaticky fungovalo tak, že by v době, kdy by nedodávali hotové produkty, prostě nebyli placeni. Tedy během každé dovolené nebo pokaždé, když by onemocněli nebo se museli starat o své blízké. 

Jak moc brutálně by to dopadlo na bývalé zaměstnance, nově kontraktory, možná ani nedochází úplně všem odborářům, kteří se ve světě švarcu příliš mnoho nepohybují. Tato novela by situaci změnila a odbory by se musely začít zásadně zabývat i lidmi, kteří zaměstnanci už nejsou. Jenže to by pro ně už bylo pozdě. Tak jen doufejme, že se odbory nenechají uplatit navýšením čísel v tabulkách a proti změně se budou bouřit.