Stavební zákon udělal z investičních bytů národní zájem

Vláda prosadila ve sněmovně stavební zákon, který si pro své potřeby napsali developeři. Oficiálně do českého práva zavádí novinku, kdy v případě staveb dělí občany na dvě kategorie. Obyčejné lidi, kteří si staví bydlení pro své potřeby, a pak velké developery, pro které v případě obřích staveb bytů nad 10 tisíc metrů čtverečních zavádí režim speciálního zacházení, v němž se jejich stavby stávají automaticky veřejným zájmem. To pro ně znamená rychlejší proces povolování a méně překážek, jako jsou třeba zbytečně dotěrní obyvatelé se svými připomínkami.

Pokud něco není v zájmu fosilní oligarchie, pak to prostě není ani v zájmu krajiny a zdraví lidí.

Další vítanou novinkou pro developery je možnost měnit územní plány tajně, na základě neveřejného projednání jen s radou obce, o které není nutné veřejně hlasovat. A pokud se v průběhu stavby nakonec nějak stane, že se z bytovky vyloupne třeba obchodní centrum, nevadí, zákon myslí i na takové případy a zjednodušuje povolování černých staveb. To se hodí i v případě, kdy si politik či oligarcha postaví omylem vilu či nový bazén v chráněné krajinné oblasti.

ODS a Motoristé, spolu proti krajině

Zvláštní režim veřejného zájmu se pak bude týkat i tak populárních staveb, jako jsou spalovny nebezpečného odpadu nebo jaderná úložiště na území obcí. To se podařilo do zákona prosadit díky návrhu Motoristů a s aktivní pomocí poslanců k přírodě tradičně hostilní ODS. Právě díky symbiotické kooperaci ODS a Motoristů se také nově dočkáme možnosti budovat více apartmánů, parkovišť nebo chemiček v tzv. ochranných pásmech národních parků. Ty reálně přestávají existovat a národní parky v těchto přilehlých územích ztrácejí možnost ovlivňovat bezprostřední okolí nejcennějších částí české přírody.

Není to jediný příspěvek Motoristů k destrukci ochrany přírody v rámci tohoto zákona (jejich běžnou činnost na ministerstvu raději přeskočím). Filip Turek se nadšeně pochlubil, že se mu podařilo protlačit také návrh, který umožní zničit labskou přírodu vybudováním nového jezu u Děčína, aby tudy mohly velké lodě vozit velké věci. Pokud tedy ještě bude někdy v řekách nějaká voda.

V případě zjednodušení staveb jaderných úložišť a spaloven odpadu na území vesnic nebo neregulované výstavby okolo národních parků Motoristé slaví jako velký úspěch v omezení ochrany přírody a zdraví lidí. Paralelně se jim podařilo ve stejný čas omezit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, a to se zdůvodněním, že tím brání českou krajinu, přírodu a zdraví lidí. Počet tzv. akceleračních zón, kde by se dalo jednodušeji postavit pár větrníků, tak klesl skoro na polovinu, a to v zemi, která z obnovitelných zdrojů vyrábí prakticky nejméně elektřiny v celé Evropě.

Zástupný větrník

Není v tom třeba hledat nějaký rozpor. Motoristé brání zájmy fosilního průmyslu a na nějakých slovech tak úplně nesejde. Pokud něco není v zájmu fosilní oligarchie, pak to prostě není ani v zájmu krajiny a zdraví lidí. Platí to i obráceně, proto lidé nově nemají co mluvit do toho, že jim někdo za domem postaví spalovnu nebezpečných odpadů nebo vyhloubí na návsi díru na jaderný odpad. Boj proti větrníkům posloužil jako účinný nástroj, jak zmást veřejnost a odvést pozornost od věcí důležitých k nesmyslům. Výsledkem je, že levná energie z větru nebude, spalovna ano.

Nakonec matoucí rétorika byla použita celou vládou ke zdůvodnění oněch obřích bytových komplexů coby veřejného zájmu. K tomu posloužilo heslo „krize bydlení“. Ne že by krize bydlení neexistovala. Nedostupnost bydlení v česku patří k nejhorším v Evropě, a zvláště pro mladší generace se možnost dostupné střechy nad hlavou stala utopickým snem. Je asi jednodušší si představit život na Marsu, než život v cenově dostupné 2+kk.

Ke krizi bydlení vede celá kaskáda kroků, díky níž se Česko stalo především rájem pro skupování investičních bytů či celých domů. Žádná regulace v této oblasti neexistuje, zdanění nemovitostí je a zůstane kosmetické a každý může vlastnit kolik prázdných bytů chce, protože cokoli jiného by byl komunismus.

V této situaci znamená zjednodušení výstavby obřích developerských projektů zároveň zjednodušení výstavby dalších investičních bytů, které budou šroubovat ceny veškerého bydlení dále nahoru. Zákon nezavádí žádnou povinnost, aby developeři takové projekty třeba ze 70 procent vyhradili pro sociální či neziskové bydlení nebo museli část bytů vyhradit pro obecní bydlení. Takové podmínky si kupodivu developeři do zákona, který si napsali pro své potřeby a vláda jim ho protlačila sněmovnou, nenapsali.

Jediným výsledkem tak bude neregulovaná výstavba investičních bytů pro investory do investičních bytů, což bude pouze dále roztáčet ceny bydlení. K tomu pomůže také osekaná ochrana přírody a památek, kdy se novým zákonem ze závazných stanovisek stávají jen nezávislá doporučení, kterými se stavební úřad může řídit dle uvážení.

Je to jako by někdo vzal chaos devadesátých let a rozhodl se z něj udělat zákonnou normu, čemuž odpovídá i způsob přijetí: poslanecký návrh narychlo prohnaný sněmovnou, bez možnosti se k němu vyjádřit. Zákon tak poskytuje návod, jak postavit a zlegalizovat černou stavbu. Jak obejít obyvatele v obci a protlačit si projekt přes pár známých a nakloněných politiků ve vedení. Jak vykácet aleje stromů, když se vám v ulici nelíbí, aniž by vás někdo zastavil. Jak si postavit rezidenci na okraji národního parku nebo jak to udělat, když chcete pálit nebezpečný odpad rovnou za obecní školou. To bude nakonec mnohem jednodušší než postavit někde na kopci větrník.