Na 10. červenec letos připadá Den kapitálu. Jde o symbolické datum, které statisticky rozděluje kalendářní rok na období, kdy ekonomika vytváří hodnotu odpovídající příjmům pracujících, a období, kdy vytváří hodnotu odpovídající ziskům vlastníků kapitálu. Letos jsme tak prvních 190 dní pracovali na příjmy 4,8 milionu pracujících, zatímco následujících 175 dní bude ekonomika vytvářet zisky pro 107 tisíc zaměstnavatelů a dalších vlastníků kapitálu.
Ve srovnání s Německem vytvářela česká ekonomika hodnotu pro příjmy pracujících o 30 dní kratší dobu. Protože v České republice připadá větší část HDP na zisky než v Německu, zůstává každému pracujícímu v průměru o 155 314 korun ročně méně. Ještě hůře jsou na tom pracující v Řecku, Rumunsku nebo na Slovensku. V Irsku připadá na příjmy zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných dokonce jen 112 dní. Česko zaostává také za průměrem eurozóny, který činí 208 dní. Den kapitálu tak v zemích eurozóny připadá až na 28. červenec, v celé Evropské unii o tři dny dříve.
Česká republika se dlouhodobě potýká s problémem nízkého podílu mezd na vytvořené hodnotě. Zaměstnanci svou prací vytvářejí výrazně vyšší hodnoty, než jaké odpovídají jejich mzdám. O co nižší jsou mzdy, o to vyšší jsou zisky. Nízké příjmy pracujících omezují jejich možnosti rozvíjet vlastní schopnosti, vytvářet dětem podnětné zázemí a zároveň prohlubují nerovnost příležitostí. Ve svém důsledku tak podhodnocené odměňování oslabuje další ekonomický rozvoj země i životní úroveň jejích obyvatel.
Dalším problémem spojeným s nadprůměrnými zisky je jejich rozsáhlý odliv z České republiky. Prostřednictvím dividend a manipulace s převodními cenami odteče každoročně do zahraničí přibližně 1 000 miliard korun. Výsledkem je opět oslabení domácí ekonomiky. Nadprůměrný podíl zisků na HDP se navíc promítá do rostoucích příjmových a majetkových nerovností. Majetková nerovnost je v České republice nejvyšší ze všech postkomunistických zemí s výjimkou Ruska. Významnou část zisků si přivlastňuje úzká skupina nejbohatších, která koncentruje značnou ekonomickou moc a prostřednictvím vlastnictví médií může významně ovlivňovat podobu veřejné debaty.
Takto rozsáhlé nerovnosti narušují politickou rovnost občanů, a tím deformují fungování demokracie. Výsledkem jsou hluboké rozdíly v možnostech jednotlivých skupin prosazovat své zájmy i rostoucí vliv mocných zájmových skupin na stát. Příliš málo lidí vlastní příliš mnoho – a výsledkem je postupný nástup oligarchizace společnosti.
„Z mezinárodního srovnání vyplývá, že čeští pracující mají malou vyjednávací sílu a patří k nejvíce znevýhodněným v Evropské unii. V České republice proto více než jinde platí, že nadprůměrné zisky jsou především důsledkem podprůměrných mezd. Český trh práce je, stručně řečeno, velmi nespravedlivý,“ říká Lukáš Ulrych z neformální platformy složené převážně z odborářek a odborářů, která za iniciativou Den kapitálu stojí.
Více informací je k dispozici na webových stránkách iniciativy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás