Spalující bratrství. Seriál Poloviční chlap je toxické melodrama o maskulinitě

Skotský herec a autor Richard Gadd získal mezinárodní prestiž v roce 2024 díky autobiografické minisérii Sobík (The Raindeer). Přestože má pověst skandálního materiálu, kolem kterého se soustředilo hned několik žalob, šlo také o komplexní studii toxických subdominantních vztahů. Gaddova novinka Poloviční chlap (Half Man) už je čistě fikční dílo, které přináší jiné uskupení podobných témat a motivů, tentokrát soustředěných kolem maskulinity. Co se týče schopnosti rozkrývat jemná i drsnější vlákna (sebe)destruktivních mezilidských vztahů, je Gadd pořád mistr.

Gaddův seriál je skvělé melodrama. Tím, že ze dvou mužských archetypů udělal vnitřně rozervané uzlíčky emocí, pojmenovává mnoho aspektů tradiční i nové maskulinity.

Sobík i Poloviční chlap jsou extrémně klaustrofobní příběhy. Ne proto, že by se odehrávaly v uzavřeném prostoru. Naopak, odehrávají na různých místech a provázejí nás různými fázemi vztahu ústředních postav, kolem nichž krouží řada vedlejších figur. Dusivá a tísnivá je ale povaha mezilidských vztahů, o nichž vyprávějí. Oba seriály jsou studiemi složitých partnerských vazeb, které se cyklí a stupňují do paradoxních propletenců, kde láska vzniká ze sebepohrdání a odpor smíšený se strachem je zdrojem neodolatelného magnetismu. Jde o zničující vztahy, z nichž by bylo dobře co nejrychleji utéct, ale zároveň chápeme, proč jsou jimi Gaddovi hrdinové tak fatálně spoutaní.

Sobík je o ješitném a neúspěšném komikovi. Poloviční chlap zase o ješitném a neúspěšném spisovateli Niallovi. Oba vypravěči mají nevyjasněný a traumatizující vztah k vlastní sexualitě, oba jsou citliví a zranitelní. Oba mají také tendenci si toho o sobě hodně namlouvat a zaplétat se do svých vnitřních konfliktů. Každý z nich v jednu chvíli potká osobnost, která je v jistých ohledech jejich protikladem a která je zároveň zachrání i zničí. V Sobíkovi je to obsesivní obdivovatelka, která si začne vynucovat jeho absolutní pozornost. Poloviční chlap zase uvede na scénu hrdinova nevlastního bratra Rubena, který dovede být charismatický a okouzlující, ale v jádru je to impulzivní násilník.

Permanentní neklid maskulinity

Kdo je titulní Poloviční chlap, se dozvíme až v závěru seriálu, ale označení by se hodilo na oba hrdiny – a to i vzhledem k tomu, jak se vzájemně doplňují. Niall je zakřiknutý homosexuál, který tají svojí identitu před svým okolím a zároveň ji potlačuje i sám v sobě. Ruben pro něj představuje ochránce, chlapácký protipól, ale i permanentní zdroj ohrožení. Každá epizoda série ukazuje jinou fázi vztahu obou postav. Postupně sledujeme, jak se osudy obou hrdinů osudově proplétají do řetězce vzájemných křivd, lží a marných pokusů o smíření. Stejně jako v Sobíkovi i tady dynamika submisivity a dominance funguje oběma směry a proměňuje chování obou partnerů.

Brzy začíná být jasné, že ve střetech nevlastních bratrů nelze rozhodnout, kdo je dobrý a kdo špatný, protože oba dva vedou temné a destruktivní pohnutky. Seriál je navíc zobrazuje jako bytosti ovládané určitými temperamenty. Niall je neurotický, ustrašený, jízlivý a introvertní. Ruben vystupuje jako dominantní machista posedlý touhou mít neustále vše pod kontrolou, který si vynucuje pozornost a poslušnost výbuchy ničivého vzteku, po nichž oběti končí zpravidla v nemocnici a on sám ve vězení.

Dojem permanentního neklidu a tísně umocňuje i herecká akce, která přisuzuje oběma hrdinům charakteristické grimasy a pohyby – Niallovy vyděšené, ustarané pohledy, prudké trhavé pohyby a překotná mluva oproti Rubenovým sebevědomým úsměvům a celkově mnohem ladnější řeči těla i hlasového projevu. Podobně intenzivní a těkavá je i práce s kamerou a střihem i způsob budování diváckých očekávání.

Iracionální machismus

Jednotlivé peripetie příběhu stále dokola vyprávějí o eskalaci úzkostného napětí ústícího v eruptivní tragédie. Je to iracionální a občas extrémně vypjatá podívaná, která místy působí jako zvrácená, cynická variace na žánr melodramatu. Klasická melodramata neboli vztahové příběhy založené na velkých emocích a tragických rodinných a milostných vazbách jsou tradičně spojovaná s ženskými divačkami i hrdinkami. Poloviční chlap ale předvádí jejich hypermaskulinní verzi. Pořád tu figurují klasické motivy melodramat, jako jsou nevěry, smrtelné choroby či animozity mezi rodinnými příslušníky, ale svádění je tu nahrazeno pragmatickou honbou za sexem a na místo intrikánství tu přichází ke slovu fyzické násilí.

Gaddův seriál je skvělé melodrama. Tím, že ze dvou mužských archetypů udělal vnitřně rozervané uzlíčky emocí, pojmenovává mnoho aspektů tradiční i nové maskulinity, na něž by seděl módní přívlastek toxická. Ukazuje, jak iracionální a pudový je ve skutečnosti machismus, který přepjatou emocionalitu nespravedlivě připisuje především ženám. (Ženské postavy jsou tu mimochodem obecně mnohem racionálnější než mužské.) Zároveň velmi komplexně předvádí queerness, která spojuje celou řadu postav, od těch nejpozitivnějších přes ambivalentní až po hluboce problematické. Kromě vztahové dynamiky seriál ukazuje, že povahy obou hrdinů jsou ovlivněné prostředím, ve kterém vyrůstali, společenskými normami, tabu, třídními vztahy, vzděláním a dalšími faktory.

Na seriál se můžeme dívat jako na cynickou a nihilistickou verzi Spalující rivality, která ukazuje, jak vzájemná přitažlivost dvou lidí vede k utrpení a zkáze. Poloviční chlap se sice tváří mnohem osudověji a temněji než Sobík, ve výsledku ale v jeho světě vládne podobně provokativní ironie. Buďme za ni vděční, protože Gaddovy ponory do nejvíce ponižujících niterných hlubin svých postav nás nutí konfrontovat se s emocionálními terény, které jsou pro nás pořád hrozivě neukotvené a nejisté.

Autor je filmový publicista a tvůrce podcastu Kulešof.