Realitní makléř z Dubaje Adrian Chabada si ve finálovém dílu pořadu Ruža pre nevestu nakonec vybral za partnerku Sabinu a Miška Květinka musela jet domů. Pokud nevíte, o čem je řeč, vězte, že mluvíme o populární reality show, v níž 20 žen bojuje o srdce jednoho muže. V české variantě tento pořad známe jako Bachelora, ale slovenská mutace přináší ještě o něco explozivnější mix emocí a bizáru. Abychom se na tento fenomén podívali trochu blíže, pozval jsem si do Studia Alarm+ mediální teoretičku Irenu Reifovou, která se na reality show zaměřuje i ve své akademické práci.
Překvapivě hodně lidí mi v poslední době říkalo, že se nemohou od reality show Ruža pre nevestu odtrhnout. Proč se od ní nedokážeme odtrhnout?
Jsou na to dokonce i nějaká vědecká vysvětlení. Jedna taková teorie z oblasti populární kultury říká, že nám populární kultura přináší slast. I když se jeví jako ideologická nebo naplněná nějakými dominantními významy – jako vyšponovaným kultem romantické lásky, v kterou jinak nikdo nevěří, nebo heterosexuální normativitou – stejně je tam nějaká utopie, fantazie, slast, kterou nám tyto pořady nabízejí. Ty teorie říkají, že populární kultura nemůže být jenom ideologická a manipulující, ale že musí být současně i slastná. Fredric Jameson tomu říkal uplácení fantazií. Měl tím na mysli, že nám populární kultura otevírá nějaké prostory utopie a fantazie.
Fascinuje mě, jak hodně odlišné reakce tento pořad vzbuzuje. Někdo jím naprosto pohrdá, jiní jsou naopak zcela fascinovaní. Proč tyto pořady vyvolávají pobouření?
Na seznamovací a vztahové reality show výborně sedí ten pojem „guilty pleasure“. Slast populární kultury je jako Nutella. Je to produkt vytvořený nějakou textovou chemií. Vůle v tomto případě nepomáhá a člověk musí vybagrovat celý kyblík. Celé je to vytvořené a naprogramované tak, aby se tomu nedalo odolat. Hodně to souvisí taky s tím, že vztahy a management vztahů se v posledních letech dostaly na úplně novou úroveň. Stává se z toho něco na způsob nové vědy.
Máte na mysli tyto pořady, ale i seznamovací aplikace, looksmaxxing a podobné věci?
Ano, mám na mysli tento návrat kybernetiky do vztahů. Dříve jsme si mysleli, že to je jen vtip jako ve filmech typu Svatební cesta do Jiljí či Jáchyme, hoď ho do stroje. Dnes jsou to byznysy s miliardovými obraty. Vztahy jsou považované za něco, co se dá nějak statisticky a komputačně optimalizovat, posílit a velmi racionálně spravovat. Tento moment se propisuje i do toho, jaký klademe důraz na vztahy a na vztahovou gramotnost. Vztahy jako by se staly nějakou novou oblastí výkonu, individuálního úspěchu, individuálních dovedností, které musíme ovládat, abychom byli plnohodnotní jedinci.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás