Tvorbě amerického režiséra Stevena Spielberga je navzdory střídání seriózně dramatických i čistě blockbusterových poloh vlastní pozoruhodná kontinuita. Nejde jen o vypravěčskou zručnost, s níž Spielberg uvádí diváky do svých fikčních světů. V jeho snímcích se opakují motivy, jako je například rozpad rodiny, který jej zasáhl v dětství. Další z těchto konstant představuje žánr mimozemské sci-fi, ke kterému se opakovaně vrací. Zatímco Blízká setkání třetího druhu vyprávěla o možnostech komunikace na pozadí rozpadu rodiny, E.T. – Mimozemšťan nabídl příběh s dětským hrdinou, který se poutem s mimozemskou bytostí snaží vyrovnat s odchodem otce. Pozdější Válka světů sice také pracovala s rodinou jako základním pilířem vyprávění, především však nabídla alegorii Spojených států po 11. září.
Spielberg nabízí imaginaci lepšího světa, která i přes svou naivitu může být inspirací.
Novinka Den odhalení pak představuje další návrat k tématu mimozemské existence. Přichází však v pozdní fázi Spielbergovy kariéry, a tak téma vkládá do nových kontextů. Režisér si udržuje svůj pověstný humanismus, pro který je střídavě oceňován i vysmíván. Současně se však posouvá do sebereflexivní polohy. Zatímco ve snímku Fabelmanovi nabídl autobiografické vyprávění o tom, jak se může rodinná krize proměnit v trauma, zde se obrací k důležitosti vyprávění jako prostředku sdílení pravdy i navození mezilidské empatie.
Odhalit spiknutí
Odborník na kybernetickou bezpečnost Daniel Kellner (Josh O´Connor) je pronásledován korporací Wardex v čele s Noahem Scanlonem (Colin Firth). Ze svého bývalého zaměstnání ukradl tajné materiály. Ačkoliv agenti unesli i jeho přítelkyni Jane (Eve Hewson), Daniel s ní dokáže utéct díky výhrůžce použitím tajemného předmětu, který rovněž odnesl z korporace… Scénář, který na základě Spielbergova námětu napsal jeho častý spolupracovník David Koepp, nepracuje s dlouhou expozicí, ale naopak nás vrhá do středu dění.
Cílem není zrychlení vyprávění kvůli dalším zvratům, ale spíše jeho soustředění na téma whistleblowerství a odhalení utajovaných informací. Brzy totiž zjišťujeme, že Daniel má v rukou důkazy potvrzující mimozemskou existenci. Mezitím se oblíbené moderátorce televizního pořadu o počasí Margaret (Emily Blunt) začínají dít divné věci. Hovoří cizími jazyky, které dříve neuměla, a navíc zná tajemství, jež v sobě skrývají jiní lidé. V přímém vysílání nastane zvláštní zkrat, kdy začne vydávat nesrozumitelné zvuky. Přestože si své schopnosti nedokáže vysvětlit, na základě své intuice se vydává hledat odpovědi právě za Danielem.
Spielberg se scénáristou Koeppem v této úvodní fázi vedou diváckou pozornost precizním dávkováním narativních informací. Skutečná povaha Danielova odhalení se tak pomalu odkrývá spolu s tím, jak se s Jane vzájemně poznávají. Zatímco Daniel i jeho pronásledovatel Scanlon vědí více než diváci, film nám díky postavám Jane a Margaret postupně odkrývá nejen vládní odhalení, ale i fungování fikčního světa. Margaret sice představuje obyčejnou ženu, její schopnosti však postupně odhalují souvislosti, které zůstávají skryté i jejím pronásledovatelům. Z náznaků se také dozvídáme o eskalaci mezi Spojenými státy a Severní Koreou, samotný konflikt má však pro protagonisty na rozdíl od běžných lidí podřadný význam.
Po většinu stopáže si film udržuje dynamické tempo. Fluidní kamera Janusze Kaminského prochází spolu s postavami prostorem nebo kolem nich krouží v tenzních situacích. Den odhalení tak zdařile evokuje rozpoložení postav jak v civilním prostředí televizního studia, tak při scénách pronásledování, v nichž se blíží konspiračnímu thrilleru. Postupně ovšem tuto divácky přitažlivou, ale očekávatelnou polohu opouští a vydává se méně předvídatelným směrem.
Vyprávění jako cesta k empatii
Vyprávění po většinu stopáže nenuceně poodhaluje osudy jednotlivých postav i kontury fikčního světa. Ve scénách, kdy se postavy vyjadřují ke zveřejnění utajovaných materiálů, nicméně film tuto eleganci dočasně ztrácí a jen toporně představuje perspektivy protagonistů. Podobně snímek naráží ve chvíli, kdy se snaží prostřednictvím postavy Jane obhájit slučitelnost poznatků o mimozemské existenci s křesťanskou vírou. Přestože tyto scény rezonují s motivem otevření se novým zkušenostem a rozšíření vlastního horizontu, Jane má ve scénáři příliš podružnou roli, a tak toto ohledávání hranic víry vyznívá spíše křečovitě.
U Spielbergových snímků je pravidlem přetavení žánrových námětů do vtahujícího a uvěřitelného vyprávění. Den odhalení sice také dokáže pohltit dynamickou akcí nebo promyšleným dávkováním narativních informací, snaha o přesvědčivé vyprávění ale jako by šla stranou. Útěk protagonistů před pronásledovateli tak hromadí jednu šťastnou náhodu za druhou, jež film vysvětluje až dodatečně novými pravidly fikčního světa. Postupně se totiž ukazuje, že oba protagonisté disponují výjimečnými schopnostmi, které souvisejí s jejich rolí v navázání kontaktu s mimozemskými bytostmi.
Spielbergovi jako by tentokrát záleželo více na tom, co vypráví, než na nerušeném diváckém zážitku. Spíše než k dalšímu rozuzlení děje film prostřednictvím Margaret obrací pozornost k roli empatie, která se stává klíčem k celému snímku. Film už od začátku zdůrazňuje význam pozemských i mimozemských komunikačních technologií, které se mohou ve špatných rukou stát nástrojem kontroly druhých, jindy však umožňují mezilidské propojení. Namísto neustálé gradace se snímek ke konci spíše zpomaluje. Nenabízí spektakulární výjevy, ale přesouvá pozornost k samotnému aktu vyprávění příběhů a empatickému sdílení zkušeností.
V jedné linii vyprávění sledujeme postupné budování kulis domu, který má Margaret připomenout formativní zkušenost z dětství. Stává se divačkou vlastního života, a scéna se tak proměňuje v působivý metakomentář o moci filmového vyprávění v té podobě, jak ji chápe Spielberg. Ztvárnění životního traumatu umožňuje jeho překonání, stejně jako nabízí cestu k empatickému rozšíření vlastní zkušenosti o cizí perspektivu.
Humanismus místo cynismu
Zatímco na začátku působí Margaretina práce hlasatelky počasí jako jen nahodilá charakterizace, postupně se role médií ukazuje jako klíčová. Už od začátku je ve filmu bezpočet obrazovek, jejichž prostřednictvím agenti Wardexu sledují protagonisty. V závěrečné sekvenci se role médií a digitálních technologií proměňuje. Stávají se nástrojem sdílení pravdy a nové zkušenosti tváří v tvář hrozbě konfliktu, která snímek přibližuje současnosti. Sekvence sice před diváky neodhaluje nová zjištění, přesto je elegantním završením předchozích motivů, když znovu zdůrazňuje vyprávění příběhu jako cestu k mezilidskému porozumění.
Spielbergova tvorba bývá častým terčem kritiky za až naivní verzi liberálního humanismu. V Schindlerově seznamu například diváky vystavil brutalitě holocaustu, proti historické katastrofě však postavil útěchu v podobě hrdinského činu jednotlivce. Navzdory kritickým hlasům ale byl schopen i kritičtějších poloh, a to především v sérii snímků po 11. září. Zatímco v dystopické sci-fi Minority report varoval před přílišnou sekuritizací společnosti, historické drama Mnichov zase představilo nečekaně vyvážený pohled na izraelsko-palestinský konflikt, v němž násilná odveta za teroristický útok nepředstavuje řešení, ale spíše prohloubení problému.
Den odhalení lze ve srovnání s těmito temnějšími snímky snadno odsoudit jako návrat k příliš optimistické vizi, která tentokrát ani není skryta ve vtahujícím vyprávění, ale naopak ji film okázale zdůrazňuje. Bezelstnost a odmítnutí cynismu ale v současné době působí spíše jako riskantní krok než laciné podbízení se divákům. Nenabízí ani tak únik od vážných problémů současnosti k pasivitě, spíše nabízí imaginaci lepšího světa, která i přes svou naivitu může být inspirací.
Autor je filmový publicista.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás