Pozornost Donalda Trumpa se stále intenzivněji obrací k zemím Latinské Ameriky. Na začátku roku unesl venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a zostřil blokádu Kuby. Tyto a další kroky vůči Venezuele, Kubě či Mexiku připomínají starší intervenční logiku, v níž Spojené státy považovaly západní polokouli za svůj prostor bezpečnostního a politického vlivu. Srovnání s minulostí nabízí například případ panamského vůdce Manuela Noriegy, ale i takzvané banánové války nebo studenoválečné zásahy v regionu. Trump tuto tradici přetváří po svém, když kombinuje tvrdou rétoriku, sociální sítě, důraz na migraci, bezpečnost a zároveň podporuje pravicové populisty v regionu.
V novém dílu podcastu Dějiny bez konce jsme se zaměřili na historii vztahů USA a zemí Latinské Ameriky. Na rozhovor jsme si pozvali amerikanistu a historika Lukáše Perutku, který se specializuje především na dějiny Mexika. Perutka tak například připomíná, že Mexiko dokázalo v minulosti Washingtonu vzdorovat, vyjednávat i prosazovat vlastní zájmy, jako tomu bylo například při vstupu do NAFTA. Zároveň ale Mexiko nese historickou zkušenost americké expanze, mexicko-americké války, ztráty rozsáhlých území, intervencí z počátku 20. století i války proti drogám. Právě drogová politika USA podle Perutky často problémy spíše prohlubovala. Kartely se navíc dávno nezabývají jen drogami, ale pronikly i do obchodu s potravinami, alkoholem, lidmi a dalšími komoditami.
Podcast se dotýká také migrace a toho, jak Trumpova administrativa využívá ozbrojené složky a úřad ICE. Perutka upozorňuje, že hon na lidi s migračním pozadím nemá v amerických dějinách mnoho přímých paralel, i když Spojené státy v minulosti opakovaně nasazovaly armádu či federální moc proti vlastnímu obyvatelstvu – od občanské války přes zásahy proti veteránům Bonus Army až po potlačování stávek.
V závěru rozhovoru se debata přesouvá i k Arktidě a Trumpově zájmu o Grónsko. Ani ten není podle Perutky úplně nový. Spojené státy uvažovaly o odkupu Grónska už v 19. století a opětovně po druhé světové válce. Rozdíl je hlavně ve stylu. Zatímco dřívější prezidenti podobné otázky řešili diskrétně a multilaterálně, Trump z nich dělá veřejnou politickou show.
Dnešní Amerika není historickou výjimkou, ale spíše dramatickým návratem starých motivů: expanze, bezpečnosti, dominance nad okolními zeměmi a víry v to, že Spojené státy mají právo určovat pravidla ve svém okolí.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás