Příprava a průběh prosazování novely stavebního zákona může na první dobrou připomínat dílo diletantů. To platí v situaci, kdy předpokládáme, že je cílem vlády připravit a prosadit kvalitní zákon, který bude ku prospěchu země, občanů či alespoň voličů stávající koalice. V takovém pohledu je narychlo slepený zákon s množstvím chyb a děr, který se vláda snaží urychleně coby poslanecký návrh protlačit sněmovnou, aby se nezdržovala diskuzemi, legislativním zmetkem. Zákon totiž především omezuje práva občanů a ochranu přírody, a naopak pomáhá pouze největším developerům a v dalším sledu spekulantům s bydlením. To je nakonec vlastně jeho jediný pravý záměr.
Zatímco se v Česku hystericky řeší stavby větrníků na pár kopcích, tato novela umožní postavit libovolné monstrum přímo za vaším plotem.
V takovém případě novela není zpackaným počinem, ale srozumitelným plánem na osekání práv občanů a posílení moci a kumulaci bohatství největších stavebníků, investorů a spekulantů. To se pak prodává veřejnosti zalité lacinou omáčkou příslibů dostupného bydlení, přičemž ve stejný čas vláda reálně pohřbila už tak značně osekaný zákon o podpoře bydlení. V takové konstelaci vláda neprosazuje nic jiného než rychlejší výstavbu investičních nemovitostí, což jsou shluky stavebních materiálů určených primárně k zhodnocení peněz, a nikoliv k bydlení.
Pokud něco skutečně ničí a prodlužuje procesy ve stavebnictví či kdekoli jinde, jsou to špatně připravené zákony, které se navíc neustále mění nebo novelizují, takže reálně neexistuje možnost, že by si je úředníci osvojili. Stavební zákon nejprve změnila Babišova vláda v roce 2021. Následně přijala novou úpravu Fialova vláda v roce 2023 – pro kterou hlasovali také Babišovi poslanci a nikdo nebyl proti. Nyní, po roce a půl reálné platnosti poslední úpravy, se poslaneckou sněmovnou tlačí nový hybrid, který si napsali sami developeři.
Tato úprava Hospodářské komory a developerů pak sleduje nepřekvapivě developerské zájmy. Rozděluje tak stavebníky na první a druhou kategorii. Přednost mají ti, kdo staví ve velkém, což znamená stavby nad deset tisíc metrů čtverečních (cca 100–200 bytů). Takové velké stavby se stávají veřejným zájmem a platí pro ně zvláštní režim, který může snadno převážit nad veřejným zájmem ochrany přírody nebo památek, zájmu sousedů či obcí. Zatímco se v Česku hystericky řeší stavby větrníků na pár kopcích, tato novela umožní postavit libovolné monstrum přímo za vaším plotem.
Zpátky k feudalismu
Ministryně Zuzana Mrázová a spolu s ní celá vláda v tom vidí prakticky jediný klíč k řešení krize bydlení. Jenomže podstatou krize bydlení jsou extrémní ceny, které šroubují ke hvězdám investoři. A pak také neexistující regulace cen a nájmů, chybějící zdanění vlastnictví více nemovitostí či spíše chybějící reálné zdanění nemovitostí vůbec nebo neexistující penalizace za držení prázdných bytů a podobné nástroje. Developerský projekt o dvou stech bytech postavených ve veřejném zájmu na úkor dané obce či ochrany přírody bude znamenat 200 bytů, které skoupí investoři či zahraniční penzijní fondy, zatímco krize bydlení se nezlepší ani o milimetr. Právě naopak. To nicméně ministryni Mrázovou příliš nezajímá, protože ji zajímá především řešení vlastní bytové krize či legalizace černých staveb na jejím pozemku (to novela rovněž zjednoduší).
Pak je tady samozřejmě režim obyčejného stavebníka, který staví dům pro sebe, aby vyřešil svou reálnou potřebu někde bydlet – ne každý může obsadit městský sociální byt jako Mrázová. Takový projekt ovšem stát netrápí, ve veřejném zájmu nebude a jak to s ním dopadne, je tak celkem jedno. Budeme tak mít reálně dvě úrovně zákonů. Jednu měkčí pro bohaté developery a investory a druhou tvrdší pro všechny ostatní. Ještě pár drobných úprav a novelizací a budeme zpět ve feudalismu.
A protože si zákon slepili developeři a Hospodářská komora s pověřením vládnoucí Babišovy oligarchie, osekali ochranu přírody. Přírodní parky tak například přestanou při povolování nemovitostí obtěžovat svou existencí a prostě ustoupí, kde bude potřeba. Ostatně samotná ochrana přírody bude prakticky plně podřízena stavebnímu úřadu, který bude nově hodnotit třeba vliv na krajinný ráz, povolovat kácení dřevin či památných stromů, měnit určení pozemku ze zemědělské na stavební a hodnotit případné problémy. Všechny ty věci, které developery jenom obtěžují, nově přejdou přímo pod stavební úřady, kde už si s nimi poradí. To vše proto, aby se rychleji stavěly velké projekty, investoři měli do čeho investovat a ceny bydlení mohly dál neomezeně růst do nebes.
A protože primárním cílem není bydlení, respektive na této funkci zas tak moc nesejde, zákon ruší i doprovodné normy, které stanovují minimální standardy bydlení. Betonové krabice bez oken jsou tak na dosah. Paralelně se ruší podpora dostupného bydlení, to aby nikdo situaci s dostupným bydlením pro investory zbytečně nekomplikoval.
Bylo by chybou vnímat na sílu protlačovanou novelu stavebního zákona jako nějaký omyl či selhání vlády. Pokud, či spíše protože, Babiš a jeho koaliční partneři sledují politiku definovanou orbánismem, tedy onu „iliberální demokracii“, pak je připravovaná novela skvělým počinem. Přímou cestou k iliberální demokracii je totiž osekávání práv občanů, státních institucí a různých dohledových orgánů, což automaticky vede k posílení moci nejsilnějších hráčů v libovolném segmentu, se kterými se pak centrální vláda snadno domluví na oboustranně výhodné spolupráci. V Česku k tomu máme skvělé výchozí podmínky, a to v podobě obrovských majetkových nerovností, kdy je vlastnictví bohatství a moci soustředěno do rukou hrstky nejbohatších miliardářů. Tento trend bude s Babišovou vládou pouze akcelerovat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás
