Izrael přepadl humanitární flotilu směřující do Gazy a opět tak porušuje mezinárodní právo. Podle cynicky aplikované mediální logiky by o incidentu skoro už ani nemělo cenu informovat. Pokud se něco děje pořád, není to „novinka“ a novináři tu přece nejsou od toho, aby psali o tom, že dnes znovu vyšlo slunce. Škála toho, co se ve čtvrtek stalo, je navíc nesrovnatelná s tím, co Izrael páchá jinde. I přesto jde o důležitý posun v tom, co si Izrael dovolí. A co mu projde u evropských vlád.
Izraelská agresivita, kterou Evropa tak dlouho tolerovala, se teď blíží k jejím vlastním hranicím. Ať už skrze ekonomické dopady války proti Íránu, nebo izraelské vojenské výboje.
Kontext je i přesto důležitý. Celý svět dál tvrdě doplácí na následky války, kterou Izrael začal proti Íránu, do níž zavlekl i Trumpovy Spojené státy americké. Situace v klíčovém uzlu propojené světové ekonomiky, Hormuzském průlivu, zůstává nestabilní. Írán v rámci odvety omezuje provoz. Do toho začaly USA vyhrožovat sankcemi lodím, které zaplatí Íránu cla, aby mohly proplout. Ceny ropy a dalších komodit přitom kvůli blokádě dál stoupají a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Do konce roku to může až 45 milionů lidí přivést do situace, kdy je nedostatek jídla začne ohrožovat na životě. Mezitím v Libanonu izraelská armáda dál zabíjí lidi a demoluje jejich domovy v děsivém tempu – navzdory uzavřenému příměří. Jen během soboty 2. května zabily izraelské nálety 41 lidí, od konce března je to celkem přes 2 600 obětí.
V Gaze demolované dvěma roky genocidy sice od podzimu platí příměří, ale kromě „běžného“ porušování příměří Izrael do Pásma stále vpouští mnohem méně potravin, než je potřeba. Blokáda zesílila právě po začátku války proti Íránu, takže dnes palestinské lidskoprávní organizace popisují situaci jako „pomalou genocidu“. Lidé v Gaze se dnes tísní jen zhruba na polovině jejího území, zbytek okupuje izraelská armáda. V praxi to znamená, že většina lidí žije v uprchlických táborech, kde se podle informací OSN kromě hladu a nedostatku léků začínají šířit také infekce.
Eskalace vůči Evropě
Proto do Gazy vyplula další humanitární flotila pod hlavičkou Global Sumud Flotilla. Na palubě každé z 69 lodí pluly nejen lidé z celého světa, ale také tuna jídla, léků a dalších základních produktů. Jenže jakmile lodě 29. dubna vyrazily z řeckých přístavů do mezinárodních vod, zaútočila na ně izraelská komanda. Ta zajala 22 lodí a drtivou většinu ze 175členné posádky vysadila na řeckém pobřeží. Mezi nimi je i slovenský občan Martin Panulin.
Další dva členy – Saifa Abu Kešeka ze Španělska and Thiaga Avilu z Brazílie – pak vojáci odvlekli do izraelského vězení. Lidskoprávní organizace Adalah je navštívila a uvedla, že oba muži popsali, že byli mučení: „Výpovědi obou aktivistů jsou zdrcující a popisují fyzické násilí,“ stojí ve zprávě. „Avila uvedl, že byl tažen po podlaze tváří k zemi, a tak surově zbit, že dvakrát ztratil vědomí.“
Fyzické i psychické mučení v izraelských věznicích popsali už účastníci i účastnice říjnové flotily. Ta doplula téměř k břehům Gazy, kde izraelská komanda zajala všech 450 členů posádky. I díky veřejně známým tvářím na palubě – například švédské aktivistce Gretě Thunberg, vnukovi Nelsona Mandely či poslancům Evropského parlamentu – se flotile dostalo značné mediální pozornosti. Všichni účastníci byli tehdy odvlečeni do izraelských vězení a následně deportováni do svých domovských zemí.
Zásah i tehdy proběhl v mezinárodních vodách, které se ale pořád nacházejí pár kilometrů od území státu Izrael. Tentokrát ale izraelské lodě zasahovaly stovky kilometrů od svého pobřeží – a velmi blízko evropských vod. To je důležitý rozdíl v eskalaci izraelské agresivity oproti předchozím flotilám.
To ukazuje i srovnání s loňskem. Už v květnu 2025 byly lodě flotily zasaženy drony nedaleko Malty. Tehdy ani nikdy později se ale Izrael k útoku nepřiznal. Zato teď se už k útoku 80 kilometrů od evropského pobřeží hrdě hlásí. „Naši stateční vojáci profesionálně a odhodlaně zasahují proti skupině pomatených provokatérů, kteří touží po pozornosti,“ napsal na síť X izraelský vyslanec při OSN Danny Danon.
Izrael si troufá svoje šikanování všech, kdo s ním nesouhlasí, provozovat stále dál od svého území. Na východ od Izraele už tohle loni v září zažil Katar, když Izrael bombardoval vyjednavače Hamásu a u toho „mimochodem“ zabil katarského občana a několik dalších zranil. Izraelská agresivita, kterou Evropa tak dlouho tolerovala, se teď blíží k jejím vlastním hranicím. Ať už skrze ekonomické dopady války proti Íránu, nebo izraelské vojenské výboje.
Bezpečnostní hrozba zevnitř
Flotila ve svém prohlášení označuje tento akt za pirátství. V jádru mají pravdu – přesnější slovo pro přepadení lodí v mezinárodních vodách nemáme. Na druhou stranu ale může tato nálepka zakrývat ještě nebezpečnější realitu. Slovo pirátství evokuje, že se pachatelé pohybují v prostoru, nad kterým nemají kontrolu žádné státy. Jenže řecké úřady se dle vlastních prohlášení na převzetí zajatých připravovaly předem – pokud o izraelském plánu dopředu nevěděly, musely ho alespoň očekávat. Pachatelem je navíc stát, který si dál užívá leckterých výhod členství v Evropské unii díky tomu, že stále platí takzvaná asociační dohoda. Ta Izraeli umožňuje bezcelní přístup na evropský trh a čerpání například výzkumných grantů.
Byť státy jako Itálie nebo Německo zajetí flotily odsoudily a vyzvaly k dodržování mezinárodního práva, na evropské úrovni dál blokují jakékoliv kroky, které by mohly Izrael reálně poškodit – a tím dodržování onoho mezinárodního práva reálně vymáhat. Pokud bychom tedy měli zůstat u pirátství, je to pirátství podporované těmi největšími státy Evropské unie.
Specificky hořkou příchuť ironie tomu všemu dodává lokace – Středozemní moře. Od roku 2013 velká část politiků i médií systematicky vyvolávala strach z migrace. Ta přicházela převážně právě přes Středozemní moře, které je proto potřeba tvrdě chránit. Tato ochrana není zadarmo. Rozpočet evropské pohraniční agentury Frontex narostl za 10 let ze 140 milionů eur na loňskou více než miliardu. Další miliardy eur posílá EU do kapes diktátorů v okolních zemích, aby migrující zadržovaly samy a evropské státy si tak nemusely „špinit ruce“. Především za ni ale životem zaplatilo 34 tisíc lidí (jen zdokumentované číslo, které bude nižší než realita), kteří prchali před válkou, útlakem nebo „jen za lepším životem“. Protože neměli ten správný pas, nedostali nálepku „perspektivní pracovní síly“, ale „nebezpečných migrantů“.
Frontex a další pohraniční stráže měli údajně chránit bezpečí evropských obyvatel. Dnes se ale ukazuje, že mnohem větší riziko než „muži s iPhony“ s „odlišnými civilizačními návyky“ představuje pro evropské občany izraelská armáda, která jedná s čím dál větší beztrestností.
Pomalý obrat?
Armáda samozřejmě není izolovaná instituce. Na konci dne podléhá politikům. Ti izraelští bez jakéhokoliv ostychu mluvili o vyhlazení Palestinců v Gaze – poté k tomu došlo. Od letošního jara takto mluví o okupaci a etnické čistce Libanonu – postupně k tomu dochází. Čím dál ostřejší je pak i slovník směrem ke Středozemnímu moři: „Další provokační flotila byla zadržena ještě předtím, než dosáhla naší oblasti,“ napsal izraelský vyslanec u OSN Danon o zásahu z minulého týdne. Izraelskou „naší oblastí“ se evidentně stávají mezinárodní vody mezi evropskými státy.
Navzdory – nebo právě kvůli – této vyostřené rétorice bychom si neměli nechat vnutit představu, že izraelská armáda je všemocná. I přes vlnu zajatých zůstává 47 lodí flotily, které plují dál. Další čtyři lodě vypluly ze Sicílie, aby se k flotile přidaly. Podzimní flotily nedosáhly ničeho samy o sobě. Ale například v Itálii inspirovaly vlnu solidárních protestů, které vyústily až v generální stávku. I protrumpovská, „postfašistická“ premiérka Meloni dnes musí dělat ústupky propalestinskému hnutí, protože ani její voliči nechápou, proč by měli podporovat zabíjení dětí v Gaze.
Pomalu ale jistě začínají svoje přemýšlení o globální bezpečnosti proměňovat i některé evropské státy. Španělsko, Francie a Itálie nedovolily využití svých základen k tomu, aby z nich USA vedly údery na Írán. Tradičně proamerické Polsko odmítlo požadavek USA poslat střely protivzdušné obrany na Blízký východ. Bezpodmínečná podpora nepředvídatelně vraždícího tandemu Netanjahu-Trump pomalu přestává být evropskou normou. Otázkou zůstává, zda změna bude dost rychlá, aby si evropské státy zachovaly alespoň drobky morální integrity, ale také bazální důvěru zbytku světa.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás