Útočit na neziskový sektor je terorismus. Macinka s Turkem patří do vězení

Ještě nedávno se hojně používala teze, že základy či opory liberálních demokracií tvoří silné a nezávislé instituce, které zvládnou i nástup vlády s autoritářskými sklony. Po mnoha zahraničních zkušenostech si nyní i v Česku ohmatáme, že ony pevné základy se drolí pod silnějším stiskem moci a že než z kamene jsou spíše z vepřovic (neplést s mozky Motoristů, z těch neuplácáte ani boudu pro psa).

Když před více než rokem naběhl do americké administrativy nonstop sjetý Elon Musk, aby ořezal státní administrativu, hodně se toho namluvilo o úsporách, k nimž měly redukce aparátu vést. Ve skutečnosti nešlo nikdy o úspory ani snižování nákladů, šlo jen o samotné vyhazování lidí. Bez masivních čistek státního aparátu ho neovládnete. To pochopil i Trump po svém prvním mandátu.

Dohromady je to účinná strategie, jak rozleptat relativně soudržnou společnost, ovládnout stát a s výhradami funkční demokracii zničit.

Nyní tuto strategii po Trumpovi či Orbánovi do českých poměrů adaptuje také Babišova vláda. A to včetně doprovodných a stejně tak podstatných cílů, jako je útok na veřejnoprávní média, kulturu či neziskový a občanský sektor.

Problém všech těch institucí, které mají demokracii v liberálně/právním režimu udržet na nohou, je, že je průběžně okopávaly a ohlodávaly také předchozí vlády.  Fialova vláda tak například nechala Radu České televize ve složení, na kterém Babiš ani nemusí nic měnit a to proto, že šel televizi po krku už Marek Benda. Na živou kulturu se tady dlouhodobě přerozděluje šušeň z nosu a status umělce schválený Fialovou vládou reálně zařízl byť hypotetickou podporu spisovatelstva, básnictva, překladatelstva a dalších. A neziskovky, zvláště ty ekologické, jsou tady coby nepřátelé režimu líčeni po dekády, kdy se jen liší míra politické averze.

Z toho nicméně neplyne, že všichni můžou za všechno a je vlastně nakonec jedno, kdo přesně vládne. Vůbec ne. To ukazuje právě současná vláda svou strategií s nikým se nebavit, nic nevysvětlovat a pokud ano, tak způsobem, který je nedůvěryhodný či rovnou vylhaný. Zároveň když už někdo z vlády komunikuje, tak verbálními výpady na pomezí trollingu a rozdmýchávání nenávisti. Nicméně trolling může být trollingem jen do chvíle, kdy dotyčný nemá moc jej přetavit v realitu. A toho jsme právě svědky především v případě Motoristů, kteří drží strategii zničit všechno, čeho se dotknou.

Aktuálně se navezli do neziskové organizace Hnutí Duha. Nejprve Filip Turek ve facebookové přestřelce na stránce Duhy organizaci oznámil, že už od státu nedostane ani korunu a následně rozvinul, že je Duha žadatelem u jednoho fondu, kde má dokonce v rámci žádosti dobré hodnocení, nicméně Turek slíbil, že se osobně postará, aby nic nedostali. To slibuje z pozice někoho, kdo by dané informace mít vůbec neměl a současně by neměl mít žádnou možnost výsledky dotačního řízení jakkoli ovlivnit.

Boty lze olizovat i házet

Takto by tomu bylo ve standardním demokratickém právním státě, který funguje na základě ustálených, předvídatelných a rovných pravidel pro všechny. V této nové verzi se však dostáváme na pole, které má nejblíže k feudalismu, v němž o udělení své přízně rozhoduje panovník na základě toho, jak intenzivně mu kdo olizuje boty.

Tato agresivní konverzace vládních představitelů pak pokračovala dále, když se do ní zapojil ministr zahraniční Petr Macinka, který na svém Facebooku uspořádal anketu, zda je Hnutí Duha teroristickou organizací.

Debata se tak posunuje do zcela vyšinuté roviny, v níž už žádná debata možná není. Slova ztrácejí smysl a nejsou použitelná k porozumění. Politici se veřejnosti už jen pošklebují a za terče si vybírají cíle, u kterých předpokládají, že se jim podaří zmobilizovat vzteklý dav k útoku vytyčeným směrem. Paralelně dělá totéž ministr kultury Klempíř, když chce osobně rozhodovat o dotacích, aby je nedostávali ti, kteří se mu nelíbí.

Volba malých jednotlivých zdánlivě izolovaných cílů je strategií, jak zmást případný veřejný odpor. Letná se nezaplní kvůli jedné Duze ani kvůli jedné galerii, které Klempíř neudělí podporu dneska nebo jiné, které nedá peníze zítra. Dohromady je to účinná strategie, jak rozleptat relativně soudržnou společnost, ovládnout stát a s výhradami funkční demokracii zničit. Což není přehnaná nadsázka. Trump ani Orbán touto politikou ze svých zemí nevytvořili oázy spokojenosti a prosperity. Jak by taky mohli, když to ani není a nikdy nebyl jejich cíl. Neexistuje důvod si myslet, že Babiš s Motoristy dosáhnou něčeho jiného, když stejnými prostředky sledují stejné cíle jako zmínění autokrati. Není nutné si stále dokola ověřovat, jestli vlak na daných kolejích skutečně dojede do toho jediného možného cíle tam, kam tyto koleje vedou.

K zmíněnému feudálnímu režimu směřuje také plánované zrušení služebního zákona a podřízení aparátu přímo vládě a ministrům, čímž se legitimizuje to, co Macinka s Turkem předvádějí na Facebooku. Tento vládní záměr jedna z předkladatelek, poslankyně ANO Ožanová kouzelně zdůvodnila takto: „Úředníci musejí mít dostatek sebevědomí, aby politickým tlakům nepodlehli. Chránit je zákonem není podle ní třeba. Je to o těch lidech. Úředník se nemá bát a má rozhodnout podle toho, jak je to správně.“ A co je správně, mu napoví ministr pomocí odměn. Nebo vyhazovem, kdyby to odvážný úředník náhodou nepochopil. Hlavně se nebát.

Oblíbený a hojně parafrázovaný citát „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista… když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat…“, jehož pointa je v tom, že až přijdou pro vás, už nebude nikdo, kdo by se vás zastal, by v aktualizaci pro dnešní dny mohl začínat Hnutím Duha. Pokud přejdeme mlčky označení ekologické organizace za teroristy, nastavíme laťku, která se příště posune zase o kousek výše. Pokud přejdeme, že o našich, veřejných penězích, rozhoduje nějaký Turek na Facebooku, tak to tak prostě bude. A nenechte se mást samotným rozpočtem ministerstva životního prostředí.

Pod něj spadají další fondy jako Státní fond životního prostředí, do kterého se právě vecpal Turek a který jen letos hospodaří s 45 miliardami korun. A o těchto penězích chce osobně rozhodovat Filip Turek z Motoristů, jedné z nejulhanějších politických stran novodobé české historie. Nečekejme nic menšího, než že Motoristé tyto peníze chtějí rozkrást a feudálně rozházet mezi své sponzory a přátele. Jsou to samozřejmě ostrá slova, ale od chvíle, kdy může ministr pořádat na Facebooku ankety o tom, kdo je a není terorista, je tohle ještě velmi umírněné tvrzení. Kdyby něco, udělám k tomu anketu na sockách.