Ukňouraný Hollywood s tváří Keanu Reevese. Rádoby satira na cancel culture Následky je zoufalá

Hollywoodská hvězda Reef Hawk je s továrnou na sny spjatý od dětství. Jako dítě vystupoval v talk shows s roztomilými tanečky, posléze se stal hvězdou blockbusterových franšíz. Všichni ho milují. V posledních pěti letech však zmizel z veřejného života. Vypořádával se s heroinovou závislostí tutlanou před veřejností. Teď se konečně vrací. A jeho nejbližší tým složený ze dvou odvěkých přátel pro něj hledá ty nejlepší PR cestičky. Do všeho jim však hodí vidle neznámý vyděrač, který hrozí zveřejněním videa, jež má odhalit Hawkovu pravou tvář. Herec se tak vydává na rádoby sebereflexivní melancholickou pouť po známých, o nichž si myslí, že jim mohl ublížit. Sám totiž nemá tušení, co vlastně udělal. Z problémů se ho pak pokouší vysekat právník kontroverzních hvězda Ira, ztvárněný Jonahem Hillem, který je zároveň scenáristou i režisérem právě popisovaného filmu. Je přitom jasné, že své křečovitě karikaturní postavě dopřává mnohem víc prostoru, než je únosné.

Doufejme, že Následky jsou jen bizarním výkřikem, nikoli počátkem trendu.

U Jonaha Hilla je potřeba se zastavit. Komediálně nadaný herec se etabloval ještě jako mladík zavalité postavy, kterého tvůrci tehdy svěžích a vysoce populárních komedií povětšinou o krizi středního věku využívali do rolí vtipných otloukánků. Vzpomeňme Zbouchnutou nebo Superbad. Hill se chtěl z této škatulky vymanit a ve sportovním dramatu Moneyball nebo kokainovém Vlku z Wall Street ztvárnil vrstevnaté role. Přesto o něm bulvár neustále psal jako o „tom tlouštíkovi“, jako by šlo o jeho jedinou vlastnost. I když se Hill rozhodl svou image změnit radikálním zhubnutím a s tím spojeným posunem k vážným rolím, váha byla v médiích stále hlavním tématem. Přinejmenším do té doby, než v roce 2023 média informovala o jeho neakceptovatelném chování vůči jeho tehdejší přítelkyni Sarah Brady.

Kontroloval ji život, využíval manipulativních technik schovaných za terapeutickou mluvu a vytvářel toxické prostředí. Vadily mu mimo jiné její fotky v plavkách na instagramu a donutil ji je smazat. Toto chování Brady prokázala zveřejněnými screenshoty. Hill se následně stáhl z veřejného života, oženil se a zplodil děti s jinou ženou. Proč řešit jeho soukromí? Protože o něm v souvislosti se svým novým filmem, nazvaným Následky, neustále hovoří. Podle jeho slov jde o autorskou výpověď o jeho zkušenosti s cancel culture.

Odplata veřejnému mínění

Stran castingu podnikl Hill na první pohled značně subverzivní tah, když do role potenciálně cancelnutého protagonisty obsadil Keanu Reevese, známého právě pro jeho nekonfliktní a slušnou povahu, sympatického miláčka davů bez hvězdných manýr. To je ale jen jeden důvod, proč jsou Následky bizarním projektem, za kterým je cítit hlavně Hillova snaha o jakousi odplatu veřejnému mínění. Když v konverzačních epizodách potkává svou matku nebo bývalého manažera a zaměstnance, výsledkem je podivně ukňouraný filmový tvar.

Hawk se ke všem chová hrubě a nadřazeně, veřejnost ho ale dál vnímá jako celebritu, s níž se může ztotožnit, jako člověka z lidu, a to i navzdory tomu, že měl od dětství privilegované postavení. Ve chvílích pokání bychom čekali sebereflexi, revizi hodnot. Namísto toho film protagonistu vykresluje jako chudáka, kterému máme nadržovat na úkor lidí, jimž ublížil. Ty totiž film ukazuje jako nevděčné a sebestředné karikatury.

Nabízí se otázka, zda nemají ztělesňovat Hawkovo zrcadlo. Zda mu nemají připomínat jeho předchozí já. S tím se ale v relativně přímočarém narativu nepracuje. Hawk dochází pomyslného polepšení účelově a mechanicky, navíc až ve chvíli, kdy konečně zjistí, co na dané nahrávce je, a celou situaci uspokojivě zametá pod koberec. Důvodem hrozící kauzy je navíc pouze snaha ho zkasírovat. Nic víc.

Konec sebemrskačství

Film nasnímaný v přepáleně kýčovitých barvách by se dal zařadit do kategorie „postmetoo“ snímků. Hollywood po kauze vypuklé před téměř deseti lety začal točit sebekritické satiry a alibistické kritiky kapitalistických mechanismů – vzpomeňme Na nože: Glass Onion nebo Menu. Ty nejpozoruhodnější tituly však vznikly na hraně mezi etablovanými strukturami a nezávislými produkcemi. Zmiňme krvavý revenge thriller Nadějná mladá žena, subtilně zdrcující minimalistické drama Asistentka, mistrovsky orchestrovaný portrét Tár, případně dramata podle skutečných událostí Když promluvila nebo Šokující odhalení.

Zmíněné tituly se vyrovnávají se šovinistickým průmyslem, ať už jsou explicitně zasazené ve filmařském prostředí, nebo jiných profesních oblastech. MeToo nabídlo pestré náměty a prostor pro to kreativně vykřičet nespravedlnost a bolest. Reflexe minulosti filmového průmyslu se promítla i do filmů, kde cancel culture či MeToo nebyly tématem, ale objevily se formou náznaků nebo vtipů.

Teď jsme ale v jiné situaci. Sebemrskačství už pravděpodobně bylo dost. Navíc nutno uznat, že pokání z úst mamutích korporací působí falešně, zvlášť když jde o zavedené korporace nebo technologické giganty jako Amazon Prime, Netflix nebo právě Apple, jenž produkoval Následky. Trumpova garnitura již několik měsíců obrací polaritu Spojených států a dříve neakceptovatelné se stává akceptovatelným. Ostatně, za vše mluví fakt, že dokumentární portrét Melanie Trump režíroval navrátivší Brett Ratner, jeden z ústředních aktérů MeToo, obviněný ze sexuálního obtěžování a donucení své podřízené k orálnímu sexu.

Nastala tedy éra, kdy se budou ze systému vyloučení predátoři vracet? Snad ne, Ratner je obludnou výjimkou. Ale tendence revidovat cancel culture z „druhé strany“ zde určitě je. A může být nakonec i lecčím podnětná. Ambivalentní fresku prozkoumávající komplikované mocenské vztahy na prestižní vysoké škole loni natočil Luca Guadagnino. Jeho Obvinění tepe svět domněnek, nediskredituje ani jednu stranu a ukazuje, jak těžké je dopátrat se pravdy. Jde o vrstevnatý a k úvahám vybízející tvar.

Alegorie sociálních sítí

Následky však takovým dílem rozhodně nejsou, právě kvůli tomu, že si skrze ně Jonah Hill léčí svou ublíženost. A jakkoli nelze stavět Hillovo toxické chování na úroveň zrůd typu Weinsteina, bezpáteřní a od reality odtržená filmová obhajoba byla tím nejhorším možným rozhodnutím, jak se s danou situací vyrovnat.

Následky nám možná chtějí sdělit, že humbuk okolo cancel culture je přehnaný a v jádru přináší jen bolest a úzkost celebritám, na nichž chce každý vydělat. O to bizarněji sdělení vyznívá dnes, kdy se onen „mytický cancel“ s přihlédnutím k odporným vyjádřením nejvýše postavených politiků stal už jen pohrobkem let minulých.

Jonah Hill na dříve proběhlé kauzy poukazuje formou nejapných a nevypointovaných vtipů. Zmiňuje Kanye Westa, v jedné scéně postavy mluví před obrazem Kevina Spaceyho. Co si z toho máme vzít? K čemu mají tyto laciné gimmicky směřovat? Absence interpretačních klíčů je stejně nepatřičná jako mizerně vyfabulované postavy.

Svůj druhý režijní počin, po povedených Devadesátkách, režisér v rozhovorech popsal jako alegorii sociálních sítí. Film je ale především alegorií tunelového vidění Hollywoodu, který rezignoval na sebereflexi, přičemž jen těžko čekat, že se o ni v současném politickém nastavení bude vůbec snažit. A skutečnost, že takový projekt zastřešuje jedna z největších společností na světě, jen podtrhuje celkovou absurditu. Jak smutně paradoxní a zároveň symptomatické je, že obdobný příběh vypráví člověk, jehož mentální zdraví zválcoval právě filmový průmysl a média. Doufejme, že Následky jsou jen bizarním výkřikem, nikoli počátkem trendu.

Autor je filmový publicista, tvůrce podcastu Kulešof.