Nové album Fobia Kida začíná úryvkem z rozhovoru s Pavolem Peterem Kysuckým, který na slovenském dezinformačním kanálu ZVTV tvrdí, že Ježíš byl Slovák. Jenže rapper z Oravy nežije podle biblického evangelia jako slovenští klerofašisté, ale podle Evangelionu, tedy vědeckofantastického anime seriálu Neon Genesis Evangelion. Jeho páté studiové album se jmenuje právě podle něho.
Ohlašované politické album Slovakia Nightmare, které mělo detailně reflektovat současnou situaci v zemi, musí podle rappera ještě nějaký čas počkat.
„Narodil som sa v bohom ochcanej riti sveta / Som ako kytica zapichnutá v prdeli pekla / Som z mesta, kde stále nefixli diery na cestách / Chcem byť šťastný, ale som zo Slovenska,“ konstatuje Fobia Kid svým typickým lakonickým stylem v úvodním tracku Cyril a Metod a na zbytku desky vypráví příběhy ze slovenské periferie, kde se zastavil čas.
Antihrdina z maloměsta
Málokterého slovenského rappera provází tak barvitá mytologie jako jednatřicetiletého rappera, který má po otci kořeny v africké Angole. Talentovaný mladík se zjevil na scéně v polovině minulé dekády s mixtapem Gremlin následovaným soundcloudovými hity Cintorin, Pizzaboy nebo Xanax. Z rodného sedmitisícového městečka Námestovo v Žilinském kraji se přestěhoval do většího města a přidal se ke Comebackgang crew, za níž stojí úspěšný rapper Pil-C.
Najednou nahrával s hvězdami jako Gleb nebo Yzomandias. Ale když už to vypadalo na velký průlom, na pár let úplně zmizel a svoji rapovou kariéru sabotoval. Velká čísla nakonec přišla s hitem Letný večer z roku 2019, který už vyšel pod labelem Dogma Family. Desky Garáž a Antihero z konce dekády Fobia Kida představily jako pankáče z maloměsta, který má všechno na háku, popíjí „ríbezlák“ a hraje počítačové hry. Jestli mohla současná vlna angažovaného punk-rapu, spojená se jmény jako Fvck_kvlt, Dušan Vlk nebo Edúv syn, na někoho ze slovenské scény navazovat, pak to byl právě on.
Folklor jako noční můra
Fobia Kid vyrůstal pod Oravským hradem, kde F. W. Murnau v roce 1921 natočil svou hororovou klasiku Upír Nosferatu. Na čtyři roky starém koncepčním albu Strašidelný dom tak rapper rozvíjí příběh upíra, který ale žije v kulisách našeho světa – kouká na anime, jezdí na skejtu, poslouchá hyperpop a nechce žít podle pravidel dospělého světa. Takovým mladistvým renegátem zůstává také Fobia Kid, i když už překročil třicítku.
Svůj „drákulovský“ příběh ovšem poslední rok updatoval o téma současného Slovenska, jak je zachytil v klipové sérii Slovakia Nightmare, jejímž symbolem je zmutovaný tříhlavý kohout. V klipech ke skladbám Oi!, Ježibaba nebo Alchýmia se ocitáme na divokém slovenském venkově, v „postkomunistické apokalypse“, kde se jezdí v trabantech, pálenka teče po litrech a vládne magie. Špinavá verze folkloru funguje jako antiteze k načechraným krojům a lidovým tancům, které současné ministerstvo kultury vyzdvihuje jako základ slovenské kultury. Ministryni Šimkovičové je ostatně věnovaná skladba Dve minúty nenávisti na ministerstve pravdy, v níž se Fobia Kid tvrdě obouvá do jejího rezortu slovy: „Zdravím ministerku kultúry / Ideš mi lóve / Za to, že robím niečo nové pre kultúrnu obec / Slovenské a žiadne iné, tak si to chcela?“
Real slavic shit
Ohlašované politické album Slovakia Nightmare, které mělo detailně reflektovat současnou situaci v zemi, musí podle rappera ještě nějaký čas počkat. Na Evangelionu z něj zbyla jen zmiňovaná úvodní skladba Cyril a Metod („Neskúšaj moju vieru, modlím sa za Slovensko / Milujem tu a zároveň nenávidím všetko“) a několik samplů se zlověstným sloganem „This is Slovakia Nightmare, real slavic shit“. Fobia Kid se nakonec nicméně víc soustředí na sebe a svoji pozici rappera, který odmítá zapadnout do škatulek a pořád je ale „špinavý ako bufetový stánok na vlakovej stanici v Kraľovanoch“. A jeho život je pořád surreálný jako film od Davida Lynche, kterého připomíná sampl z režisérova virálního klipu z roku 2020: „Mám na očích černé brýle, protože vidím budoucnost a ta vypadá velmi zářivě…“
Jinde Fobia Kid připomíná, že „internet nie je skutočné miesto“, a pozoruje dnešní Slovensko, kde jsou „ľudia na protestoch, bezďáci v podchodoch“. Připomíná také svoje rozdvojení mezi pařmana a nerda a až překvapivě často pěje ódy na svoji přítelkyni. Podklady střídají trap, new jersey beat, phonk i horrorcore a na všech je Fobia Kid technicky suverénní a zároveň vtipný. Kdo čekal politické apely, bude možná zklamaný, zase ale platí, že Fobia Kid nikdy nedělá to, co se od něj očekává.
V samotném závěru desky se Fobia Kid ještě vrací do svého temného období před vydáním desky Strašidelný dom. Depresivní postpunková skladba Výkriky do prázdna se zpěvákem Samm734 ale zní jen jako nová verze hitu Gothic Outfit z roku 2022. Desku pak společně se skladbou Van Gogh ukončuje krátký projev litevsko-amerického experimentálního filmaře Jonase Mekase, který říká, že pokud umělci neprocházejí těžkými obdobími, nedá se jim věřit: „Když je umělec normální, je to tragédie.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás