„Z formuláře na superdávku vypadávají individuální příběhy i potřeby lidí,“ říká právník Jakub Čech

V rozhovoru s právníkem Čechem mapujeme nastavení nové superdávky. Jak dopadá na studující? A vyřeší superdávka krizi bydlení v České republice?

Magdalena Dušková
foto: Jakub Čech / Alarm

Do praxe se začíná propisovat takzvaná superdávka. Prvním žadatelkám a žadatelům chodí výpočty, které naznačují pokles hlavně u jednočlenných domácností a rodin s dětmi. Novou superdávku, včetně jejích předvídaných dopadů, analyzovala už dříve Platforma pro sociální bydlení. O tom, jak systém funguje, se bavíme s právníkem Jakubem Čechem. 

Z konstrukce zákona vyplývá, že řada domácností, které dříve čerpaly příspěvek na bydlení, bude mít v novém systému nižší nebo nulovou podporu – zejména pokud nemají děti a nemají pracovní příjem.

Jakub Čech je právník a doktorand Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty UK. Kromě této fakulty vystudoval také veřejnou správu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Jaké změny od superdávky můžeme podle tebe očekávat? 

Zákon o dávce státní sociální pomoci slučuje čtyři dosavadní dávky – příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení – do jedné dávky státní sociální pomoci. Výsledná dávka se skládá ze čtyř složek: složky na bydlení, složky na živobytí, bonusu na dítě a pracovního bonusu. Každá složka má samostatné podmínky nároku, přičemž ne každá domácnost dosáhne na všechny. Klíčová změna oproti starému systému je zavedení podmínky pracovní aktivity jako předpokladu nároku na dávku, případně na některé její složky v případě vícečlenné domácnosti. 

Velkou změnou je také zavedení institutu energetického paušálu, kdy se namísto skutečných výdajů na energie, teplo a teplou vodu bude pracovat s úředně stanovenými normativy, které jsou mnohem nižší než obvyklé skutečné náklady. Formálně tak budou z pohledu nároku na dávku domácnosti mít mnohem menší výdaje než ve skutečnosti a dávka bude krácena. Nutno říct, že se to netýká nejvíce zranitelných domácností, u kterých se budou nadále v tomto zkoumat skutečné náklady. 

Pozitivní změnou je sjednocení systému těchto dávek do jednoho správního řízení. Dosud se dělo, že například u stejného žadatele vyřizoval příspěvek na bydlení jiný úředník a dokonce jiný úřad než přídavek na dítě, žadatel musel komunikovat se dvěma pracovišti, dvakrát jim dokládat totéž a podobně. Zajímavou otázkou bude, jak bude Úřad práce vykládat možnost nároku na dávku pro studující žijící na kolejích. Oproti dosavadní úpravě zákon umožňuje poskytnout dávku osobě žijící v ubytovacím zařízení, ale je tam u studentů nově naopak jiný zádrhel, na který ještě narazíme.

Když říkáš, že se nově zavádí podmínka pracovat, co to přesně znamená? Z jakého důvodu se to tam objevuje? A bude superdávka opravdu motivovat lidi k práci? 

Do zákona byla zavedena podmínka pracovní aktivity, která znamená, že kdo není pracovně aktivní ani není takzvanou zranitelnou osobou, nemá nárok na dávku. Ke zranitelným osobám se ještě určitě dostaneme. Stačí pracovněprávní vztah v rozsahu alespoň 30 hodin měsíčně, případně být OSVČ. Za pracovně aktivního se považuje také člověk, který pracovat ze zdravotních důvodů objektivně nemůže nebo je veden jako uchazeč o zaměstnání. 

Smysl této úpravy je, aby se každý, kdo může pracovat, do pracovního procesu zapojil. Jestli to v praxi povede ke kýženému cíli anebo to naopak uvrhne lidi do hlubší chudoby, je otázka spíše na sociální pracovníky nebo experty na sociální politiku. Kromě toho se zavedl také pracovní bonus, tedy zvýšení dávky při existenci příjmů z pracovní aktivity. 

Jak funguje výpočet zranitelných osob? 

Zranitelnou osobou je osoba starší 68 let, poživatel starobního důchodu, invalidní osoba ve 2. nebo 3. stupni, žena pobírající PPM nebo nemocenské v souvislosti s porodem, rodič pečující o dítě mladší 4 let (resp. osamělý rodič o dítě mladší 7 let), osoba pečující o závislého člena domácnosti, poživatel příspěvku na péči ve stupni II a vyšším, nezaopatřené dítě nebo pozůstalý manžel po dobu 12 měsíců. Zranitelná osoba je osvobozena od podmínky pracovní aktivity – může čerpat dávku, aniž by pracovala nebo byla evidována na úřadu práce. 

Co vidíme z těch výpočtů, které nově začaly přicházet lidem? 

Z konstrukce zákona vyplývá, že řada domácností, které dříve čerpaly příspěvek na bydlení, bude mít v novém systému nižší nebo nulovou podporu – zejména pokud nemají děti a nemají pracovní příjem (tedy nedosáhnou na pracovní bonus). Výpočet složky na bydlení pracuje s normativním nájemným, nikoliv s reálným tržním nájemným, a přidává energetický paušál, který je již na první pohled podhodnocený. Domácnosti s vyššími reálnými náklady na bydlení, než odpovídá normativu a paušálu, si tak pohorší.

Jak se do superdávky promítají stále vysoké ceny energií a nájmů?

Nedostatečně. Nájmy jsou zastropovány normativem, který vychází z loňských dat a je stanoven jako medián tehdejších nájmů. Ten z logiky věci neodpovídá současným vyšším nájmům na trhu. S cenami energií je to ještě horší, tam se pod záminkou zjednodušení vymyslel takzvaný energetický paušál a namísto skutečných nákladů na elektřinu, plyn, topení a dodávku teplé vody se posuzují takto úředně stanovená čísla, která jsou samozřejmě nižší, než kolik tyto náklady obvykle v praxi činí. To mi potvrdily i pracovnice Úřadu práce, že ten energetický paušál je extrémně nízký.

Může vůbec být superdávka řešením krize bydlení a drahých nájmů v Česku?

Není. A nebyl to ani příspěvek na bydlení. Když se Ústavní soud kdysi vyjadřoval k cenové regulaci nájemného, tak uvedl něco v tom smyslu, že daleko přiměřenějším prostředkem k vlastnickým právům lidí než plošná regulace nájmů je příspěvek na bydlení pro ty, kteří to potřebují… To mohlo před 20 lety dávat smysl. 

Příspěvek na bydlení byl designován tak, že na něj měla nárok domácnost, pokud její náklady na bydlení přesahovaly 30 procent příjmů; což podle výzkumu PAQ Research byla čtvrtina domácností… Z pravicových pozic se to hodně kritizovalo v tom smyslu, že stát nemá čtvrtině lidem dotovat bydlení, že to vede k velkému přerozdělování, které není obhajitelné…

A nutno dodat, že to byl vlastně poměrně správný a legitimní argument; čímž se dostáváme k tomu, co říkal Ústavní soud kdysi – opravdu je dávkové řešení extrémně nemravných nájmů a spekulací na trhu s byty přiměřeným nástrojem řešení problému a vyvážení kolidujících ústavních práv? Není nakonec velké přerozdělování (aby bylo na vyplácení příspěvků na bydlení nemalé části populace) daleko větším zásahem do vlastnického práva daňových poplatníků než kdyby stát „jen“ reguloval výši nájmů, a tím omezoval zisky části vlastníků? Připomínám, že právo na bydlení je ústavně chráněným právem a Česká republika své mezinárodní závazky v tomto ohledu porušuje.

Jak je to s alimenty? Opravdu se pro příjemkyně a příjemce počítají do čistých příjmů a ovlivňují množství podpory? 

Podle zákona se výživné stanovené soudem počítá do rozhodného příjmu domácnosti v soudem stanovené výši, a to i tehdy, když povinný rodič neplatí. Výsledek je tedy nevýhodný pro samoživitelky a samoživitele. Nutno říct, že se jednalo o záměr zákonodárce a nikoliv o opomenutí. Vysvětluje to i důvodová zpráva, která argumentuje, že za standardního stavu věcí je povinnost rodiče platit výživné stanovené soudem, jinak může tento nárok vymáhat cestou exekuce. A pokud selže i tento mechanismus, má k dispozici možnost využít zálohované výživné, oficiálně náhradní výživné. To znamená, že za neplatícího rodiče převezme placení výživného stát, ale pouze do výše tří tisíc měsíčně na dítě.

Samozřejmě je to problematické v situaci, kdy v České republice kvete šedá ekonomika, řada dlužníků má mnoho exekucí a pracuje na černo a exekutor tak nemá co zabavovat. Absurdní také je, že náhradní výživné je zastropováno, ale soudem přiznané výživné může být vyšší. Pro účel superdávky se tak jako příjem započte vyšší částka, než kterou bude stát vyplácet jako zálohované výživné.

Každopádně samoživitel či samoživitelka by měli ihned konat, a pokud nedostávají výživné, obstarat rozsudek soudu s doložkou právní moci a navštívit exekutorský úřad, aby mohl dlužné výživné vymáhat, a následně podat Úřadu práce žádost o vyplácení náhradního výživného s doložením, že exekuce probíhá.

Jiný nezaopatřený studující, se kterým jsem mluvila, zase nedostal superdávku jen proto, že bydlí sám. I přesto, že dodnes čerpal dávku na dítě (tedy na sebe) i na bydlení v celkové výši přes 10 tisíc korun. Ty jsi psal o tom, jak dopadne superdávka na studující. Můžeš mi to jednoduše popsat? 

To je zajímavá otázka… V zákoně je opravdu ustanovení § 10 odst. 2 písm. a), které Úřad práce má tendenci vykládat tak, že brání jakémukoliv zletilému studentovi vysoké školy, který žije sám, v nároku na superdávku. Jsem přesvědčený, že takový výklad z textu zákona nevyplývá a vede k absurdním důsledkům. Podle mě se jedná o tzv. vyvratitelnou právní domněnku, že zletilé studující dítě žije a tvoří domácnost se svými rodiči. Pokud tomu tak není, je na žadateli, aby prokázal opak, samozřejmě kromě smlouvy třeba čestným prohlášením, že s rodiči domácnost netvoří.

Potom je v zákoně věta, že pokud toto zletilé studující dítě tvoří domácnost s někým jiným, například partnerem, manželem nebo spolubydlícím, tak pak domácnost s rodiči netvoří. Ani z jedné věty ale podle mě nejde dovodit nemožnost vyvrátit domněnku, že dítě tvoří domácnost s rodiči, pokud ve skutečnosti žije samo… 

Doufám, že jsem to vysvětlil jednoduše, nicméně nelze zde vyloučit soudní spory. Studentům radím – vyhovět úřadu práce v požadavku, aby na něj rodiče neuplatňovali daňovou slevu, a dodat čestné prohlášení, kde by měli uvést, že bydliště mají v pronajímaném bytě, na nějž žádají o superdávku, a že netvoří domácnost se svými rodiči.

Je něco, v čem superdávka naopak studentům situaci zlepšuje?

Ano. Pokud překonáme ten nadnesený problém, tak studenti můžou pobírat superdávku při bydlení na koleji, což dosud nebylo možné; pomiňme jestli kvůli znění zákona či jeho výkladu Úřadem práce… A druhou dobrou zprávou pro studenty je, že nově se jako příjem u studentů (nezaopatřených dětí) nepovažují nejen příjmy ze závislé činnosti, ale ani příjmy ze samostatné činnosti, jako je podnikání či různé občanskoprávní závazky mimo pracovněprávní vztahy.

Kolik lidí superdávka negativně ovlivní? 

To je otázka spíše na experty z oblasti sociální politiky, nicméně lze očekávat, že ohroženými skupinami budou domácnosti s vysokými nájmy ve velkých městech (normativní nájemné je mediánové, nikoliv tržní), rodiče mající nárok na výživné, pracovně neaktivní osoby, které nejsou tzv. zranitelnými osobami, nezaopatření studenti bydlící samostatně a osoby v přechodném období – tzv. starožadatelé, kteří pobírali příspěvek na bydlení nebo přídavek na dítě před říjnem 2025 a v mezičase se jim snížily příjmy anebo zvýšily náklady na bydlení. 

Na webu MPSV svítí nápis: Superdávka – šetří čas i starosti, jednoduše online. Je to opravdu tak? Je žádost v Jendovi teď jednodušší?

Za mě je uživatelská přívětivost Jendy rozhodně vyšší, než když si vzpomenu, jak vypadaly příšerné papírové formuláře Úřadu práce ČR, ve kterých se opravdu nešlo vyznat, a pokud je žadatel chtěl dobře vyplnit, tak to téměř vyžadovalo součinnost úředníků a úřednic… Chybí tam ale textová pole, kde by žadatel měl možnost dovysvětlit různé rozhodné skutečnosti. Je to snaha systém automatizovat, aby v zásadě všechno dělaly a rozhodovaly stroje.

Nemám nic proti rozumné míře automatizace ve veřejné správě, zvláště pokud to urychlí řízení a přispěje k tomu, že žadatelé se dříve dočkají pomoci. Nicméně správní řízení je pořád o aplikaci práva na konkrétní lidský příběh a situace žadatelů mohou být velmi pestré. A to zkrátka nejde nacpat do šablon, čísel a otázek typu ano/ne. Systém Jenda to úplně nereflektuje a vše se snaží do těchto kategorií „nacpat“ bez možnosti, aby žadatel něco svými slovy doplnil.

Obávám se, že to může vést paradoxně k přidání práce, protože může docházet k zamítnutí a následným odvolacím řízením čistě z pohledu nedorozumění, že žadatel si není jistý výběrem variant a zaškrtne prostě tu špatnou z nich. Uvedu příklad: žadatel vlastní byt, ve kterém bydlí a současně čtvrtinu chalupy, kterou vlastní s příbuznými, se kterými nebydlí. V domnění, že to jsou dvě nemovité věci, zaškrtne, že vlastní dvě nemovité věci, ale z pohledu superdávky je rozhodná pouze jedna nemovitost, čtvrtina chalupy není důležitá a není překážkou. Protože ale zašrktl dvě nemovité věci, Úřad práce žádost zamítne pro nesplnění majetkového testu. Když se v mezičase žadatel dozví, jak se toto posuzuje, podává novou žádost…

Samozřejmě taky nutno dodat, že pro digitálně zdatné lidi je Jenda použitelný nástroj, ale pro seniory či osoby bez dostatečného přístupu k internetu může být proces frustrující.

Zjednoduší superdávka práci úřednic na ÚP? Nebo jak na ně v tuto chvíli dopadá? 

V tuto chvíli je situace na Úřadu práce krizová. Ministr Juchelka přiznal, že přechod je náročnější, než se předpokládalo. Úřad práce obdržel přes 333 800 žádostí od stávajících příjemců plus desítky tisíc od nových žadatelů. Věřím, že to pro úředníky a úřednice není jednoduché také proto, že s digitalizací se změnily jejich zaběhnuté postupy.

Aleš Juchelka také oznámil, že se přechod na superdávku pro lidi, kteří již nějaké dávky pobírají, posouvá. A že v druhé polovině roku bude napravovat chyby, které v superdávce nacházíme. Co to v praxi znamená? Je možné, že superdávku opraví tak, aby neznevýhodňovala např. samoživitelky? 

Zatím se hovoří o prodloužení určitého přechodného období pro tzv. starožadatele, tj. osoby, které pobíraly některou z dávek (přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení) a do konce roku si požádaly o superdávku. Tyto osoby za nynějšího stavu pobírají až do dubna dávky ve staré výši, a to bez ohledu na skutečný stav jejich situace. Pokud by se dostaly do větších problémů, mohou využít možnosti mimořádné okamžité pomoci.

Nicméně to se týká jen zvládnutí přechodného období. Je zjevné, že vláda se pustí do výraznějších změn systému, a je přirozené, že představy nové vlády budou v tomto ohledu odlišné od představ vlády předchozí. Ostatně i v rámci minulé vlády byla výsledná podoba superdávky výsledkem koaličního kompromisu. Jak konkrétně to ale bude vypadat, to teprve uvidíme. V médiích jsem zaznamenal úvahy ministra o změně v oblasti podpory rodin s dětmi. Každopádně platí, že jakékoliv změny týkající se nároku na dávku je třeba řešit novelou zákona, a proto tyto úpravy nejsou úplně flexibilní a rychlé.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Magdalena Dušková

Magdalena Dušková je redaktorka Alarmu. Vystudovala politické teorie a kulturní antropologii na FF UK. Píše hlavně o politice, feminismu a sleduje také českou konzervativní scénu. Společně s Karolínou Ježkovou vytváří podcast Hysterie. | [email protected]