Před časem zasedala literární komise, která rozděluje granty pro literární periodika a na literární akce. Jde o časopisy, jako je Host, Tvar, A2, Psí víno, Plav a tak dále, festivaly a knižní veletrhy, jako je Šrámkova Sobotka, Tabook nebo Knihex a další kulturní aktivity v literární oblasti. Na zasedání dostali členové komise informace, že peníze na živou kulturu se snižují o 40 procent a že se mají domluvit, jestli všem dají o 40 procent méně, nebo vyberou jen některé subjekty a akce, které podpoří v plné výši, zatímco ostatní nedostanou nic.
Komise ale vydala prohlášení, že nic rozdělovat nebude, protože jde o příliš málo peněz a že to bude likvidační pro řadu literárních periodik a subjektů, kteří organizují literární akce. Něco podobného přišlo i z divadelní komise a podobně je na tom i výtvarné umění nebo audiovize a týká se to také třeba hudebních festivalů.
Ministr kultury Oto Klempíř nejdřív přišel s tím, že je to celé fake news, že literární komisi uvedla v omyl zaměstnankyně ministerstva kultury a ekonomka, ale nakonec škrty po týdnu potvrdil s tím, že v kulturní oblasti bude o 300 milionů korun méně.
Dopady budou podle Jana Bělíčka ohromné, literární časopisy se bez podpory neobejdou, řada divadel nebude moct hrát, ale méně peněz bude i na vydávání překladových knih nebo původních českých knih v zahraničí. „To často nejsou ani žádné velké peníze, na překlad knihy dostane nakladatelství 50 tisíc, 60 tisíc, maximálně třeba 100 tisíc, pokud to bude velmi úspěšná žádost. Takže se bavíme o těchto penězích, které do českého kontextu přinášejí například nejlepší knihy ze zahraničí. Případně se dotují i vydávání překladů českých knih v zahraničí. Toto všechno je nyní v ohrožení a buď se toho bude vydávat mnohem méně, nebo řada vydavatelů může i pod tlakem těchto finančních problémů zkrachovat,“ upozorňuje Bělíček.
Podle redaktora Alarmu Karla Veselého není „humpolácká kulturní politika škrtů, kterou zavádí na ministerstvu bizarní strana Motoristé sobě, bohužel v kontextu střední Evropy nic nového. Podobně se chovali nebo chovají na příslušných ministerstvech národovečtí populisté v Maďarsku nebo na Slovensku. Ostatně víme, že Oto Klempíř se nedávno potkal s kontroverzní slovenskou ministryní Šimkovičovou. Nepochybně si od ní nechal poradit, jak nezávislé kultuře zatnout tipec. Autoritářští vůdci moc dobře vědí, že z tohoto segmentu společnosti může přicházet kritika jejich režimů, a proto je potřeba ho přiškrtit,“ píše Veselý ve svém komentáři pro Alarm.
Jan Bělíček upozorňuje, že minimálně v posledních desetiletích fašisté a krajní pravičáci moc krásného umění světu nepřinesli. „Slyšeli jsme spíš takové ty názory, že kultura je moc levicová, moc woke, a že všechno obsadila svým pochodem institucemi levice. A to je také součást frustrace tohoto politického tábora, že žádné kvalitní umění vygenerovat nedokáže, a proto jim je trnem v oku právě kultura,“ myslí si Bělíček.
Umělecké prostředí podle Standy Bilera tvoří kritiku moci ze své podstaty. Přestože by česká kultura k moci mohla být daleko kritičtější, i tak je nepohodlná. „Režimy, které se sunou k autoritářství nebo už autoritářské jsou, které jsou nebo byly totalitní se vždy snaží ovládnout kulturu. Je to univerzální model, kdy se taková moc snaží kulturu ovládnout, podřídit a zpacifikovat ty, kdo by mohli představovat jakékoliv ohrožení,“ vysvětluje Biler.
Podle Bilera Česko nastoupilo stejnou cestu jako Slovensko, a to nejen v oblasti kultury, včetně argumentace, která sugeruje, že by si na sebe umění mělo samo vydělat. „Malé země často investují velké peníze do kultury, aby ji propagovaly. To je případ třeba Jižní Koreje nebo severských zemí, které jsou nadproporčně přítomné ve světové kultuře, protože své umělce podporují.“
K chystanému zákonu o zahraničních agentech, který má být bičem nejen na neziskovky, ale na celou občanskou společnost, Bělíček podotýká, že jeho smyslem je zastrašit lidi i organizace a finančně je zlikvidovat. „Nejde jen o neziskovky, ale i o jednotlivce, organizace, politiky, politické strany, veřejné instituce a školy. Tam jde vlastně úplně o kohokoliv. Když si nějaký starosta požádá o evropské peníze na cyklostezku, a zároveň řekne, že Babiš dělá něco špatně, najednou z něj bude zahraniční agent. Takhle jednoduchý to je,“ vysvětluje Bělíček.
Podle Bilera představuje chystaný zákon jen státní šikanu a buzeraci zaměřenou proti neziskovému sektoru. „Chceme-li vidět reálný vliv, jak někdo ohýbá politiku státu, tak jsme to mohli sledovat třeba na ministerstvu životního prostředí, kam začala docházet paní, která provozuje hotel v Krkonoších a dosáhla toho, že bezdůvodně vyhodili ředitele Krkonošského národního parku. Důvod vyhazovu jsme se nedozvěděli. Jediný známý důvod je, že vadil provozovatelce hotelu, která je napojená na Motoristy, kandidovala za ně a sponzorovala je. Takto vypadá malé ovlivňování politiky pro své vlastní osobní zájmy. Ne to, že jsou tu neziskovky, které mají peníze z různých zdrojů, ať už státních, různých grantů, z nichž některé jsou mezinárodní, pak sbírky a z toho dohromady poskládají rozpočet, aby se mohly věnovat dětem nebo ochraně přírody. A stát vytváří legislativu, která je za to bude šikanovat, zatímco tyto paní z Lučních bud, ale i Tykačové si budou na ministerstva docházet psát vlastní legislativu. To je úplně na hlavu,“ zdůrazňuje Biler.
„Fašistický populismus bere lidem peníze, možnosti i budoucnost a nenabízí vůbec nic,“ hodnotí současné vládní kroky Jan Bělíček.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás