Snahu vykřesat něco pozitivního z vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách provází zpravidla menší či větší křeč. Nadšený proslov Coryho Doctorowa, vyřčený na konci minulého roku v Hamburku, však působí v tomto ohledu autenticky. A pořádně nakažlivě.
Doctorow, autor mnoha sci-fi románů a dlouholetý člen americké neziskovky Electronic Frontier Foundation, která bojuje za ochranu soukromí, totiž v aktuální atmosféře nevětří nic menšího než zásadní příležitost pro renesanci emancipovaného přístupu k digitálním technologiím. Podle Doctorowa jsme nyní svědky vzácného momentu, kdy se k dosavadní hrstce lidí dlouhodobě upozorňujících na přílišnou závislost Evropy na amerických technologických korporacích začínají částečně přidávat i vlády evropských států a širší veřejnost.
Společnost Google měla dle dokumentů také usilovat o to, aby školy přesunuly rozpočty z učebnic na předplatné vzdělávacích kanálů YouTube.
Zatímco vlády se obávají o kritickou komunikační infrastrukturu, část veřejnosti začala revidovat svůj dosud lhostejný přístup k byznys modelu, kdy za funkční a rychlé služby platí svými osobními daty, které se ocitají… Kdo ví kde. Spoléhat se na americký BigTech s nevypočitatelným Trumpem v čele USA se dnes zkrátka nezdá moudré.
Vaše data americkým úřadům?
Pečlivě budovaný pozitivní obraz Googlu, Microsoftu či Mety se systematicky hroutí už od Trumpovy inaugurace, na kterou přispěl Microsoft i Google milionem dolarů. Zbytek zástupců BigTech pak dal najevo svoji loajalitu novému prezidentovi během ceremoniálu pokorným sešikováním se hned v první řadě. Po inauguraci pobouřilo část veřejnosti rychlé opuštění zaměstnaneckých programů týkajících se menšin: Google, Microsoft i Meta tuto kapitolu pro jistotu v loňském roce zcela vynechaly v závěrečných zprávách. Další reputační rány rozšiřující okruh evropských kritiků BigTech na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zásadní byla kauza prokurátora Mezinárodního trestního soudu Karima Khana. Ten v listopadu roku 2024 vydal zatykač na dva lídry Izraele a tři lídry Hamásu, za což si vysloužil americké sankce. Projevily se mimo jiné tím, že byl odpojen od svého Microsoft e-mailu. Jakkoliv se Microsoft následné kritice bránil tím, že se odpojení týkalo pouze osoby Karima Khana a ne samotné instituce, výsledkem je, že Mezinárodní trestní soud dává Microsoftu košem a přechází na německý open-source nástroj Open Desk.
Google pak v průběhu roku soustavně upadal v uživatelskou nemilost kvůli svým krokům podporujícím Imigrační a celní úřad (ICE). Nejprve v říjnu odstranil ze svého obchodu sousedskou aplikaci na hlášení přítomnosti agentů. Naopak o pár týdnů později ve svém Google Play Store ponechal místním policistům aplikaci, která umožňuje automatizovanou identifikaci migrantů dle obličeje. Skutečnou pohromou pro americký BigTech v Evropě ale byla srpnová slova zástupce Microsoftu, který ve francouzském senátu přiznal, že „nemůže garantovat, že se data od evropských uživatelů nedostanou do rukou amerických úřadů“.
V Česku se toto prohlášení ihned snažil hasit ředitel české pobočky Microsoft Dalibor Kačmář: „Vzniká tenze mezi Evropou a USA, která se zakládá na míře nedůvěry. A tato nedůvěra se dostává i do úrovně byznysu, kde k ní často nemusí být důvod. Hněv může být oprávněný v politické rovině, v byznysové často ne,“ citoval jeho prohlášení redaktor Lupy Jan Sedlák, který už v květnu označil závislost na amerických technologiích za alarmující. Kačmářova slova dobře vystihují, co se v posledních měsících děje: zejména kvůli krokům Donalda Trumpa se dosud „pouze byznysové“ stává – bohužel pro americký BigTech – „politickým“. A dosavadní ne příliš viditelná evropská snaha o digitální emancipaci nabírá na obrátkách.
Digitální suverenita v praxi
Zatímco Microsoftem zneklidněný Mezinárodní trestní soud tak přechází na německé řešení Open Desk, ve Francii se rodí plán, jak nahradit Zoom, Google Meet, Microsoft Teams a další americké on-line služby evropským nástrojem Visio. Dánské Ministerstvo pro digitální záležitosti přechází na LibreOffice. Jako o národním standardu se o otevřeném textovém formátu ODF mluví i v Německu. Rozlučku s Microsoftem vyhlásila v červnu dánská města Aarhus a Kodaň, jejichž zástupci jako důvod k přechodu na LibreOffice přímo zmínily i ten „nejhorší možný scénář“, ve kterém by USA mohly zablokovat e-maily a městské IT systémy.
Hledáním alternativ se však nezaobírají jen instituce samotné, ale i běžní uživatelé. Na (jak jinak než amerických) sociálních sítích tak můžeme v současné době sledovat doslova erupci všech možných návodů a přehledů, které slibují hladký přechod od BigTech do bezpečnější evropské náruče.
Tím nejpopulárnějším a patrně nejsdílenějším je rozcestník European Alternatives vídeňského vývojáře Constantina Grafa. Najdeme ale i webové rozcestníky s prvky gamifikace, jako je třeba EuroPick, kde si můžete vygenerovat vlastní obrázek s ikonkami evropských nástrojů, na které přecházíte, a poslat ho své bublině.
Jiné weby nabízejí i stručné vysvětlení, proč byste měli třeba Gmail opustit. Autor populárního podcastu Tech Wont Save Us Paris Marx to pak bere od podlahy a vedle obvyklého e-mailu, vyhledávače či prohlížeče zahrnuje ve svých tipech i neamerické nástroje na počasí, překlady či streamování. Nizozemská neziskovka Bits of Freedom připravila na konci letošního ledna osmikrokový seriál Bye Bye BigTech a těm, kdo se zaregistrují, slibuje posílat další tipy pravidelně do e-mailu. Evropské alternativy zejména pro firemní řešení (infrastruktura, cloudy, databáze) pak představuje web Euro-Stack podporovaný stejnojmennou iniciativou více než 250 evropských firem.
V Česku žádná výrazná degooglizace či demicrosoftizace neprobíhá. Tyto dvě firmy si u nás naopak nadále důmyslným marketingem podmaňují srdce novinářů, zástupců občanské společnosti, škol či knihoven. Tedy přesně těch společenských segmentů, které by vůči podobným „spolupracím“ měly být nejkritičtější.
A novinářskou cenu získává… Google!
„Boj s dezinformacemi je jednou z největších výzev, před kterými Česko i demokratický svět ve 21. století stojí,“ zní dramaticky na předávání českých Novinářských cen. Je 6. května 2024 a na pódiu stojí tým lidí z Aktuálně.cz. Právě získal cenu za Inovativní žurnalistiku, kterou si vysloužil interaktivním textem My a dezinformace. Právě z jeho úvodu je věta, která zní sálem. „Musím poděkovat i partnerovi, kterým je Google, který nám na to přispěl,“ dodává v poděkování šéfredaktor Pavel Švec. Děkovat Googlu za spolupráci na projektu o dezinformacích je minimálně pikantní: Je to totiž právě Google, kdo skrze svůj reklamní byznys model pomáhá dezinformační obsah často šířit a z jeho šíření profituje. Před čtyřmi lety to na příkladu nejen evropských zemí pečlivě popsali investigativci z projektu ProPublica.
Přátelství Googlu s českými médii se nicméně neomezuje na projekty o dezinformacích. Skrze Google News Initiative spolupracoval Google s ČTK i s Fondem nezávislé žurnalistiky, pro který připravil workshop Nástroje pro práci novináře. Skrze nativní reklamu, tedy stručně řečeno skrze reklamu, která předstírá, že vlastně vůbec žádnou reklamou není, k nám pak Google tlačil své vize formou „článků“ na Hospodářských novinách či na Aktuálně.cz. Mohli jsme se tak setkat s „BeNative“ označenými, ale i neoznačenými články oslavujícími nástroje Googlu.
Podobně jako nativní reklama funguje pro šíření dobrého jména Google v Česku také GUG – „komunita nadšenců, kteří nezištně pomáhají vzděláváním a šířením technologického pokroku“. Jak uvádí GUG na svém webu, jde o komunitu napojenou na Google, ale nezávislou. V GUG můžete narazit na speciální Google certifikované trenéry (Google Certified Trainers), které si přímo Google vybral, aby šířili osvětu a „posouvali Česko digitálně dopředu“. Tito lidé pak píší třeba kritické texty o Discordu a WhatsAppu, nepřekvapivě končící tím, že by škola měla pro komunikaci používat raději nástroje od… Googlu.
Obdobně funguje učitelská komunita GEG – Google Educators Group. Ta přímo pracuje s definicí inovativní školy jako takové, která používá… Google. Jakkoliv nelze pochybovat o dobrých úmyslech jednotlivých dobrovolníků, kteří obě uskupení tvoří, GUG a GEG jsou pro Google hlavně snadno získané PR body. Není lepší reklamy než té, kterou pro vás někdo udělá s autentickým nadšením a zadarmo. Tvrzení, že je GUG „komunitou na Google nezávislou“, lze brát vážně jen do určité míry: je asi tak nezávislá, jako je soutěž Magnesia Litera nezávislá na stejnojmenné minerálce.
V nářcích bychom mohli pokračovat. Třeba tím, jak si Google získává české neziskovky věnující se digitalizaci. Ano, přesně ty, které by snad podobně jako média mohly být k praktikám Googlu kritické, jenže jim rozdává desítky milionů korun (aby zároveň v Česku platil minimální daně z příjmů a neplatil autorská práva vydavatelům a tvůrcům). Pojďme si ale raději posvítit na něco skutečně zásadního: na to, jak si americký BigTech právě teď podmaňuje české školství a náš národní poklad, knihovny.
Kosmas s podporou Microsoftu
V Česku vstupu BigTech do škol nikdo nikdy nebránil a ani doba pandemie nebyla výjimkou. Zatímco v Německu, Nizozemsku či Dánsku se tématem možného narušení soukromí dětí ze strany amerických nástrojů zabývaly příslušné úřady a leckdy docházelo k osekávání jednotlivých funkcionalit či vyvíjení alternativ, v Česku, kde byla přitom on-line výuka nejdelší v Evropě, zůstalo posouzení rizik na jednotlivých školách.
Kam se Google a Microsoft nedostal během pandemie, tam se teď dostane díky „neodvratitelnému“ nástupu umělé inteligence. Se státem v zádech chce totiž Microsoft v Česku realizovat plán na proškolení 350 tisíce lidí v AI. Akce zahrne dle tiskové zprávy z loňského června široké spektrum cílových skupin – od pracovníků veřejné správy po soudce, podnikatele, občany hledající novou práci či neziskové organizace.
Na své si samozřejmě přijdou i studenti a učitelé. Kromě proškolení 350 tisíc osob totiž dojde i k vytvoření AI kurikula pro školy. Kdo by snad byl na pochybách, zda učitelé o AI vůbec stojí, toho přesvědčí studie realizovaná vědci z Univerzity Palackého, na které se podílel i… Microsoft. Více než polovina učitelů je dle ní přesvědčená, že AI do škol patří.
S Ústeckým krajem pak Microsoft uzavřel před rokem memorandum, v jehož rámci dojde ke vzdělávání učitelů v oblasti umělé inteligence a nákupu AI licencí pro školy. Školy se dočkají i 200 sad VR brýlí. K čemu to bude dobré, odhalila Lenka Axlerová, ředitelka Microsoftu pro oblast školství ve střední Evropě: „Učitel například zadá text, žák ho přečte a umělá inteligence pak vyhodnotí plynulost čtení, chyby nebo zadrhávání a za každého žáka dá učiteli hodnocení.“ Ústecký hejtman nadšeně dodává: „Spolupráce s Microsoftem se bude týkat učitelů, žáků i nepedagogických pracovníků. Těm všem může umělá inteligence obrovsky usnadnit život.“
S vyhlašováním plánů nepolevuje Microsoft ani v tomto roce. Doslova před pár dny oznámil memorandum o spolupráci s Národní knihovnou. Pro propagaci svých nástrojů zneužije nejhustší síť knihoven v Evropě – a je si toho dobře vědom. „Je to unikátní příležitost, jak nabídnout kurzy a workshopy i v menších městech a obcích. (…) Knihovníci, kteří projdou školením, budou schopni vést AI semináře pro děti, rodiče i seniory, a stát se tak průvodci veřejnosti v éře umělé inteligence,“ píše se v tiskové zprávě o prakticky posledních veřejných prostorech, které jsme dosud zvládli neznesvětit reklamou.
Michal Stachník, ředitel společnosti Microsoft pro Českou republiku a Slovensko, se už nemůže dočkat: „Stejně jako Kosmas před staletími předával znalosti široké společnosti, mají dnes knihovny, s podporou Microsoftu, pomoci překlenout digitální propast a zpřístupnit AI vzdělávání všem generacím,“ věští lepší zítřky.
Loajalita na celý život
Zaměřit se zejména na školy, coby na líheň nových zákazníků, se však může Microsoftu i Googlu vymstít. Že si na školní půdě totiž vědomě vychovávají nové zákazníky už není jen nějaká kontroverzní domněnka – vyplývá to z čerstvě zveřejněných interních dokumentů. „Získáte tak loajalitu dětí v raném věku a potenciálně na celý život,“ stojí podle novinářů na jednom ze slidů prezentace z roku 2020. Společnost Google měla dle dokumentů také usilovat o to, aby školy přesunuly rozpočty z učebnic na předplatné vzdělávacích kanálů YouTube.
Pro Microsoft se pak vyvíjí více než nedobře čerstvé rozhodnutí Rakouského úřadu pro ochranu osobních údajů týkající se balíčku Microsoft 365 Education. Podle rozhodnutí společnost Microsoft nelegálně instalovala soubory cookie na zařízení žáků, čímž docházelo k analýze chování, shromažďování údajů z prohlížeče a následnému využití pro reklamní účely. Microsoft má teď pár týdnů na to, aby přestal sledovací cookie používat. „Ani dokumentace o ochraně osobních údajů společnosti Microsoft, ani žádosti o přístup k datům, ani náš vlastní průzkum totiž nemohly plně objasnit, jaká data Microsoft 365 Education vlastně zpracovává,“ postěžoval si na začátku celého sporu v roce 2024 právník Felix Mikolasch z organizace NOYB (none of your business), která Microsoft žaluje. Pro veřejnost se tak čím dál více obnažuje již dříve poznané: že společnosti jako Microsoft a Google svými „bohulibými“ aktivitami usilují primárně o výchovu nových zákazníků.
K vládám, které znepokojuje možné nenadálé odstřižení od amerických služeb a občanům, kteří si do užívání amerických nástrojů promítají politiku a hledají alternativy, se tak dost možná brzy přidají i naštvaní rodiče. Nebudou už zkrátka stát o to, aby příprava dětí na onu bájnou digitální budoucnost měla podobu uživatelského uvěznění v prostředí dvou dominantních firem.
Sílící společenský tlak pak může vést ke skutečnému zkoušení a následnému nasazování funkčních evropských alternativ. Může to být složitější, dražší a někdy možná i uživatelsky méně komfortnější cesta. Asi však nezbývá než se na ni vydat.
Autor pracuje v organizaci IuRe (Iuridicum Remedium), která se zabývá ochranou soukromí a digitálními právy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás