Po čtyřech letech se z války na Ukrajině stal nový normál. Přes statisíce zabitých vojáků na obou stranách se frontová linie posouvá velmi pomalu. I proto je snadné zapomenout, že jde o zlomový moment v dějinách Evropy. V čem všem se odborníci i média za čtyři roky trvání konfliktu mýlili? Jak to, že válka vypadá jinak než ty, které dosud vedly armády NATO? Proč drony nikdy nenahradí vojáky v zákopech? A jaké plány mají Putin a Zelenskyj? Na tyto a další otázky jsme se ve Studiu Alarm+ ptali bezpečnostního analytika Vojtěcha Bahenského z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
V průběhu čtyř let jsme toho slyšeli ve veřejné debatě hodně – ať už od politiků, aktivistů či expertů. Valilo se na nás hodně informací, ale hodně z nich se nakonec nenaplnilo. Jaké byly podle vás nejčastější mylné předpoklady o vývoji války?
Jeden z častých mýtů, který nešířili ani tak analytici, jako spíš média, veřejnost a politici, vycházel z přeceňování krátkodobých informací nebo trendů. Mohl bych to připodobnit k tomu, kdyby člověk hodnotil změnu klimatu podle toho, jestli je dnes teplo nebo zima.
A kdybyste měl být konkrétní?
Buď jsme ve fázi, kdy je Ukrajina před kolapsem a Rusko za chvíli prolomí frontu. Nebo máme obrácené fáze, kdy je Ukrajina těsně před vítězstvím a kolabuje ruská armáda. Potom byly časté tendence přeceňovat signály o ruské ekonomice. Bylo tady spoustu věštění o tom, že ruská ekonomika musí zkolabovat. Mediálně je to vlastně přirozené. Popíchne to novináře, aby o tom napsali. A aby se to četlo, je potřeba vyvodit z té informace nějakou závažnost.
Možná bych zmínil ještě jednu věc, u které jsem byl já sám obětí, nebo tedy spíš původcem. Podceňovali jsme schopnost států vést válku – na všech stranách. Kdybyste mi řekl, že bude Evropa schopná udržet se v podpoře Ukrajiny takhle jednotná čtyři roky, nevěřil bych vám. Že bude Evropa schopná mobilizovat zbrojní průmysl? Možná, ale byl jsem skeptický. Stejně tak Ukrajina, ale taky Rusko. Že bude schopné zmobilizovat tolik lidí, průmyslové kapacity a mezinárodní spojenectví, třeba se Severní Koreou, a že bude schopné vést válku v takové intenzitě takhle dlouho? Asi bych tomu taky nevěřil. To bylo určitě podcenění nebo analytický omyl na mojí straně.
A čím myslíte, že to bylo u vás? Bylo to jenom novostí situace, nebo v tom bylo ještě něco jiného?
To je dobrá otázka, ale nevím. Mohlo to souviset s tendencí přeceňovat vlastní zkušenost a pohled na realitu. Asi bychom měli tendenci se soustředit na to, že je Evropa rozdělená, že máme odlišnou představu o tom, co jsou hrozby… A tohle si potom projektovat do té nové situace. Zároveň je třeba zdůraznit, že ta válka je v některých ohledech bezprecedentní. Tedy aspoň z naší žité zkušenosti. Konvenční konflikt vysoké intenzity v Evropě od druhé světové války nebyl. Nikdy tu nebyl pokus aplikovat ekonomické sankce na tak velký a ekonomicky rozvinutý stát jako Rusko. A v momentě, kdy nemáme z jakých historických paralel vývoj odvozovat, se chyby stávají snadněji.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás