Lze žalovat český stát za to, že nedělá dost pro ochranu klimatu? Proč Ústavní soud zamítl klimatickou žalobu, i když existenci klimatické krize nepopírá? Kam až může soudní spor vygradovat? Jak dopadly podobné klimatické spory k jiných zemích? A jak by měl vypadat klimatický zákon v Česku? Hostem podcastu Na rozcestí je Martin Abel.
Martin Abel je právník a analytik, který mimo jiné působí ve spolku Klimatická žaloba. Vedle toho se zabývá také agrivoltaikou, tedy dvojím využitím půdy pro zemědělství a energetiku, nebo vymezením tzv. akceleračních oblastí pro urychlený rozvoj obnovitelných zdrojů v ČR a s tím souvisejícími změnami legislativy a územního plánování.
Podcastová série Na rozcestí vzniká v rámci výzkumného programu Identity ve světě válek a krizí, který je financován Akademií věd ČR v rámci Strategie AV 21. Do podcastu si zveme společenské vědce a vědkyně, jejichž výzkum se týká důležitých témat a problémů globalizujícího se světa. Tento díl moderoval Jiří Krejčík.
Ústavní soud na začátku listopadu zamítl takzvanou klimatickou žalobu, kterou jste podávali na český stát jakožto spolek Klimatická žaloba. Mohl bys nám krátce vysvětlit, proč jste ji podávali, proč vám ji soud nakonec zamítl a co to vlastně ta klimatická žaloba je?
Je to zásahová žaloba, kterou jsme podávali v roce 2021 jako spolek Klimatická žaloba České republiky společně s dalšími osobami. Byli tam namátkou zemědělci nebo lesníci, tedy lidé, kteří mohou být zasaženi změnou klimatu. A podali jsme ji, protože jsme měli pocit, že stát porušuje naše práva tím, že nedostatečně řeší klimatickou změnu, a to jak v oblasti mitigace, tedy zmírňování zrychlující se změny klimatu snižováním emisí, tak v oblasti adaptace, tedy řešení dopadů klimatické změny.
Takže pokud to chápu správně, v podstatě jste stát žalovali za to, že nedělá nic?
Není to úplně přesné, žalovali jsme ho za to, že projevoval takzvanou obecnou exekutivní nečinnost. Ne, že by nedělal vůbec nic, ale nedělal dost. My uznáváme, že se v oblasti klimatické politiky něco děje, ale považujeme to za hrubě nedostatečné vzhledem k riziku, kterému čelíme, i vzhledem k tomu, k čemu se stát zavázal na mezinárodním poli. Stát jsme tedy žalovali, abychom ho donutili k tomu, co jsme nazvali účinná a nezbytná opatření k dosažení cílů Pařížské dohody.
Poměrně nedávno jsem slyšel rozhovor, kde mluvil tvůj kolega Vincenc Bouček a oponoval mu státní úředník, který říkal, že stát se k Pařížské dohodě zavázal, cíle sice zatím úplně nenaplňuje, ale trajektorie je taková, že do roku 2030 by se na slíbené snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent měl dostat. S tímhle souhlasíš?
Nejdřív bych zmínil, že to ještě není úplně u konce, protože ústavní soud není vrcholným soudem v soustavě soudů a všechno to může mít ještě nějaký dozvuk. A pokud jde o to tvrzení, tak nesouhlasím. Protože tohle je obrana, kterou ministerstva, která jsme žalovali – životního prostředí, zemědělství, průmyslu a obchodu a dopravy – používají od začátku: „Počkejte, vždyť vy jste to podali příliš brzy, dejte nám ještě nějaký čas.“ Ale jak už řekl městský soud v roce 2022, stát by takto mohl neustále oddalovat plnění svých povinností. A také řekl, že účinná ochrana práv si vyžaduje, abychom se mohli bránit ještě v době, než k negativním důsledkům vůbec dojde. Říká se, že dvacátá léta jsou nejdůležitější z hlediska zmírňování změny klimatu. Co se udělá později, to už nemusí zachránit to, co se stane v těchto letech. Proto si myslím, že tenhle argument není vhodný a mimochodem ho zatím neberou ani zahraniční soudy.
Říkal jsi, že spor ještě není u konce. Pokud ne, jaké jsou ještě možnosti, kam se můžete odvolávat i po zamítnutí ústavním soudem?
Podávali jsme takzvanou zásahovou neboli správní žalobu. To znamená, že v českém právu už jsme vyčerpali možnosti, které nám nabízí správní právo – tedy že úřady se mají chovat podle zákona a pokud ne, soudy mě před jejich špatným fungováním ochrání. Pak je tady ještě občanskoprávní linka: můžeme se ještě zkusit u civilních soudů bránit tím, že stát zasahuje do našich práv, a vyžadovat i náhradu nemajetkové újmy. Takové soudy už v zahraničí byly. To znamená, že jsme ještě nevyčerpali ani všechny možnosti, které nám nabízí české právo. A navíc je tady ještě možnost podat stížnost Evropskému soudu pro lidská práva, který sídlí ve Štrasburku.
Jak jste vlastně dokládali, že stát opravdu nedělá pro ochranu klimatu dost? Máte na to nějaké vlastní kalkulace, nebo jste vycházeli třeba z dat IPCC?
V tom krátkém čase, který na to teď máme, to asi nepopíšu dost dobře. Navrhuji proto posluchačstvu otevřít si stránku www.klimazaloba.cz, kde najdou všechny dokumenty. Ale ve stručnosti jsme vycházeli z vědeckých podkladů. Jednak ze studie profesora Kevina Andersona a jeho týmu z Manchester University, což je známý klimatolog, který nám spočítal, co jsou z hlediska spravedlivého úsilí ambice, které by měla mít Česká republika, oproti tomu, co má dnes. V oblasti adaptace jsme pak vycházeli jednak ze studie Českého hydrometeorologického ústavu a také z posudku think-tanku Climate Analytics, který nám potvrdil naše žalobní důvody. A odkazujeme se samozřejmě na řadu dalších zdrojů, které je možné všechny stáhnout na našich stránkách.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás