Jak se vyvíjí situace lidí, kteří chtějí v Česku pracovat ve zdravotnictví, ale pocházejí ze zemí mimo Evropskou unii?
V poslední době se situace pohnula k lepšímu, protože Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví zřídil celé kariérové centrum, které se věnuje právě uznávání vzdělání nabytého v jiné zemi. Problémů sice ještě hodně zbylo, ale posun k lepšímu je zřetelný. A to i u zubařů, kteří teď mají během doby, kdy se chystají na probační zkoušku, možnost dělat praxe pod dohledem jiných zubařů. Jen tedy u zubařů je o něco náročnější získat povolení, které by je k tomu opravňovalo, ale nějaké případy, kdy je získali a na praxi nastoupili, už máme.
Dělali jsme setkání zdravotníků, konference a pak si už i vedení všimlo, že je tu poptávka a zájem. Takže se rozhodli nastavit systém tak, aby fungoval.
V tuto chvíli se jedná převážně o Ukrajince s dočasnou ochranou, kteří mají volný vstup na trh práce a neřeší se u nich pobytová otázka. Tudíž to jde teď mnohem rychleji. Když přijdou, jsou schopni rychle si najít místo a nemusejí řešit problémy s pracovními vízy, které tu měli před válkou.
Narazila jsem během práce na tématu integrace uprchlíků z Ukrajiny na několik případů, kdy různí lidé ve zdravotnictví pracovali takzvaně pod někým, kdo jejich práci zaštítil a bylo to na jeho odpovědnost. Jedná se tedy ve skutečnosti o zmíněné praxe? A znamená to tedy, že se ti lidé připravují na aprobační zkoušky?
Ano je to tak, že tam je povolení k odborné praxi pro nabytí praktických znalostí a dovedností. Člověk, který na praxi jde, musí mít nostrifikaci a většinou je požadována i znalost češtiny, ale to je požadavek toho zaměstnavatele, který vezme lékaře nebo jiného zdravotníka na tuto praxi.
Jsou tam nějaké další podmínky?
Zařízení musí být akreditované a být schopné vzdělávat zdravotnické pracovníky. Když jsou všechna kritéria splněna, dotyčný cizinec tam může být, ale vždy u sebe musí mít někoho, kdo je za něj odpovědný. V tomto ohledu bývá pak už ta praxe jiná, ale to je jiný problém.
A mohou tam tedy takto pracovat trvale?
Ne. Je to omezené. Povolení se vydává na rok praxe a u lékařů musí zabrat dohromady maximálně tři roky, u zdravotních sester dva.
Takže kdyby chtěli dál vykonávat své povolání, nakonec stejně musí projít těmi zkouškami?
Musí. To, o čem jsme mluvily, je opatření, aby mohli vstoupit do systému, protože je vždy lepší, když pracujete na nějaké pozici pod dohledem atestovaného, než kdybyste mezitím pracovala třeba jako prodavačka.
A mezitím se tedy připravují na zkoušky…
Přesně tak. To by se jim ani nevyplatilo učit se česky, kdyby to nebylo s vizí dlouhodobé práce. Učí se tedy česky, sbírají znalosti a dovednosti během praxe a chodí na zkoušky, které se snaží složit.
Aprobační zkoušky, pokud se dobře pamatuji, probíhají tak, že se zaškrtává správná odpověď, ale žádná správná možnost tam být nemusí, anebo můžou být správné třeba dvě, a zkoušený nemá pak nárok podívat se na výsledky ani se odvolat. Změnilo se na nich něco?
Na zkoušce se toho moc nezměnilo. Jediné zlepšení jsou nové otázky. Už mají jen jednu správnou odpověď. To je velký posun od dob, kdy otázky mohly mít dvě správné odpovědi, nebo i tři. Lví podíl na zlepšování situace má ředitelka Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Irena Maříková. Ten institut odpovídá za provedení aprobačních zkoušek a navíc v rámci kariérového centra vyloženě pomáhá zdravotníkům ze zahraničí.
To ráda slyším. Myslíte, že na to měla vliv velká migrační vlna z Ukrajiny a vědomí, že mezi příchozími jsou i lékaři, zubaři, zdravotní sestry a že by bylo škoda promrhat jejich potenciál?
To si nemyslím, vliv mělo to, že jsme celé roky chodili a říkali, že je tam problém a že je to špatně nastavené, a pak také skutečnost, že v IPVZ byli také cizinci, kteří viděli smysl v tom, že to bude fungovat dobře. Dělali jsme setkání zdravotníků, konference a pak si už i vedení všimlo, že je tu poptávka a zájem. Takže se rozhodli nastavit systém tak, aby fungoval.
Několikrát jsem se viděla s ředitelkou Maříkovou a jsem přesvědčená, že hodně velký vliv měla právě změna vedení. Ona o to opravdu má zájem. To všechno vedlo k tomu, že vznikl nový systém. Chtějí, aby to fungovalo.
Text vychází s podporou nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás