Tomio Okamura prodal své voliče. Jako vždy

SPD je nesourodou skupinou tápajících postav, která je radikální a antisystémovou především v případě chudých, menšin či uprchlíků, zato je velmi státotvorná, když jde o zájmy oligarchie. V tomto duchu se nechal Tomio Okamura koupit Andrejem Babišem při sestavování vlády.

Okamura i letošní kampaň postavil na jarmarku levných potravin od poctivých českých farmářů. Na mítincích nabízel potraviny za ceny, za které, kdyby je zemědělci měli prodávat, všichni do konce měsíce zkrachují. Poctivé české farmáře také hned po volbách Okamura prodal a na ministerstvo zemědělství má zamířit člověk, který dlouhodobě prosazuje zájmy velkých koncernů, které malé farmáře decimují, ničí a skupují a které ohýbají politiku státu tak, aby dotace mířily především k nim.

Okamura se asi dvacet let ohání přímou demokracií, aby při první příležitosti pohřbil i tu nepřímou výměnou za placenou funkci v Poslanecké sněmovně.

Prořídlý program SPD toho ani k zemědělství nesliboval mnoho. Třeba: „Budeme chránit venkovské oblasti před jejich dalším vylidňováním. To vyžaduje odstranění nekalé konkurence zahraničních korporací zrušením jejich daňových pobídek a zlepšení podnikatelské pozice českých zemědělců snížením jejich zbytečných nákladů.“

Okamura jen opomněl zmínit, že míní ve skutečnosti zlepšit podnikatelské pozice největších českých agropodniků, které na venkově ve skutečnosti žádný venkov ani venkovany nepotřebují. Úplně jim stačí, že český venkov prostě vlastní.

Největší agrokolchoz u nás provozuje samozřejmě Andrej Babiš, jehož Agrofert hospodaří na více než 150 tisících hektarech půdy a skupuje další a další malé zemědělce. Druhou největší zemědělskou skupinou je zde společnost investiční skupiny J&T. Další je společnost zformovaná okolo fosilního miliardáře Pavla Tykače. A jedním z největších vlastníků zemědělské půdy v česku je také miliardář Radovan Vítek. A tak bychom mohli pokračovat.

Je jistě možné, že všichni tito miliardáři zamířili do zemědělství, protože chtějí pomáhat české krajině, českému venkovu a zvláště chtějí, aby měli lidé dostatek kvalitních a cenově dostupných potravin.

Ministerstvo Agrofertu

Pak je zde ještě možnost, že je zemědělství výnosný byznys, zvlášť, když ho provozujete ve velkém a stát vám s tím pomáhá. Aby takovým byl, je klíčové pohlídat tok a přerozdělování zemědělských dotací, aby mířily tam, kam mířit mají, tedy k těm největším a nejbohatším. A o to se má postarat ten, kdo jim poslední léta dobře slouží, tedy předpokládaný ministr zemědělství Martin Šebestyán. Ten právě z pozice šéfa Státního zemědělského intervenčního fondu neváhal po celá léta zákony ohýbat tak, aby k Agrofertu proudil nepřerušovaný tok peněz.

Šebestyán byl ředitelem fondu v letech 2013–2022. Svou užitečnost potvrdil ve chvíli, kdy byl v roce 2017 přijat zákon o střetu zájmů, který mimo jiné zakazoval členům vlády a jejich firmám přijímat dotace, což byla značná nepříjemnost pro Andreje Babiše. Fond pod Šebestyánem ovšem ve vyplácení pokračoval dál a později zároveň odmítal dotace po Babišových firmách vymáhat. Oháněl se přitom bizarními právními konstrukcemi, které pro Šebestyána psali právníci a právní firmy přímo spojené s Andrejem Babišem.

Šebestyán tak třeba dlouho tvrdil, že se na jeho úřad a jeho dotace zákon o střetu zájmů prostě nevztahuje, a když tohle odmítla Evropská komise s tím, aby vyplacené dotace od Babiše vymáhal, zažalovala komisi tehdejší Babišova vláda a to s pomocí Zemědělského fondu pod Šebestyánem.

Po nástupu Fialy skončil Šebestyán, stát přestal vyplácet některé dotace a Agrofert se následně bránil u soudu. Soudy argumentaci Agrofertu a potažmo Zemědělského fondu odmítly jako nesmyslnou. Babiš neměl na dotace nárok nikdy a fond mu je nikdy neměl vyplácet.

Na poslední chvíli se pak ministerstvo zemědělství pod Výborným rozhodlo vymáhat také část nárokových dotací, kdy může jít až o sedm miliard korun. Ty Babiš vrátit zcela jistě nechce a bude v zásadě velmi záležet na ministerstvu zemědělství, jakou prioritou pro něj vymáhání peněz po předsedovi vlády bude.

Šebestyán se přitom neosvědčil jen v čele fondu, ale po konci v jeho vedení se pro změnu brzy objevil v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, což je lobbistická organizace těch největších agropodniků v zemi. V jejím předsednictvu sedí například ředitel Agrofertu Josef Mráz. Tato Iniciativa je také z těch, které napsaly dopis adresovaný vítězným politickým stranám, že by byl Šebestyán vynikající ministr zemědělství. To už mohou rovnou kliky mafie doporučit někoho na ministerstvo spravedlnosti nebo fosilní miliardáři někoho na životní prostředí – což se v případě Petra Macinky vlastně stalo.

Okamura se asi dvacet let ohání přímou demokracií, aby při první příležitosti pohřbil i tu nepřímou výměnou za placenou funkci v Poslanecké sněmovně. V ní bude moci až do kolapsu vlastních hlasivek opakovat, za co všechno může Brusel a Ukrajinci. Zatímco bude hřímat, že SPD je tady pro obyčejné slušné pracující české občany, ve skutečnosti bude jako vždy sloužit pouze těm nejmajetnějším v zemi, kterým třeba prodal ministerstvo zemědělství.

 Lidé v demokratických volbách zvolili poslance hnutí SPD, místo nich ale do vlády zamíří lidé, které nikdo nevolil a které si určil Andrej Babiš. To ale mohli Okamurovi voliči rovnou volit hnutí ANO, takhle z nich Okamura pouze dělá pitomce. Poslanci SPD se mezitím uklidí na méně exponované posty, kde nebude tolik vidět, že pokud skutečně někdo v Česku vysává veřejné peníze a vyhýbá se jakékoli práci, jsou to oni.

Nemá samozřejmě smysl točit se na tom, že by snad SPD někdy šlo o české zemědělce, voliče nebo demokracii. Je to ultrapravicová strana, která útočí na menšiny a posluhuje nejbohatším. Pokud se za ně stane ministrem zemědělství člověk hájící zájmy Andreje Babiše, Agrofertu a dalších největších agrokolchozů v zemi, bude to obludné, ale nikoho to nepřekvapí. Čeká nás mimořádně odpudivá vláda, ve které nikdo zjevně ani nemíní předstírat, v čím zájmu bude příslušné ministerstvo řídit.