Hnutí ANO se pustilo do odcházející vlády kvůli rozpočtu na příští rok, v němž dle různých vyjádření má chybět něco mezi 30 až 80 miliardami korun. Babiš, Havlíček či Schillerová tak střídavě osočují ministra financí Zbyňka Stanjuru z diletantismu a z vybrakovaných financí. V zásadě není důvod se nepřidat: Stanjura připravoval rozpočty netransparentně, jejich přípravu v posledních letech tajil a ministerstvo financí je zveřejňovalo v poslední možnou chvíli, aby o nich nebylo možné vést relevantní diskuzi. Následně všichni s hrůzou zjišťovali, komu kolik ministr škrtl, a každý rok tak zvláště školství žebralo o dorovnání rozpočtu.
Když jde o zájmy nejbohatších, všechny rozepře mezi ANO a ODS končí a rozpočtová odpovědnost si bere volno.
Nyní se pozornost soustředí na hlavně dopravu, kde má chybět několik desítek miliard na dofinancování prostředků z Evropské unie. Současně se ví, že ve školství chybí minimálně přes sedm miliard jen na zaplacení přijatých závazků a na indexové financování, tedy na větší podporu škol, které třeba vzdělávají více dětí ze sociálně znevýhodněných podmínek.
Stanjura se každý rok soustředil na alespoň zdánlivé udržení schodku na předem stanovené úrovni a podřídil tomu vše, ať už se jednalo o škrty kapitol, nebo o mlžení ohledně příjmů. Nicméně Stanjura odchází a neexistuje důvod, proč soucítit s Babišem, respektive s Alenou Schillerovou, která se s největší pravděpodobností znovu stane ministryní financí. Kontinuita diletantismu zůstane zachována – na tom se bohužel mnoho nezmění.
Ale především si konečně také hnutí ANO užije onen obrovský úspěch roku 2020, kdy s ODS a SPD jeho poslanci zrušili bez jakékoliv náhrady superhrubou mzdu a obrali tak státní rozpočet o tehdejších zhruba sto miliard korun, což bude dnes okolo 140 miliard. Nebyla to jediná věc, společně ve stejném roce také zrušili daň z nabytí nemovitostí, což tehdy činilo zhruba 13 miliard ročně a dnes to kvůli raketovému růstu cen nemovitostí může být klidně dvojnásobek. Na zrušení této daně vydělali především spekulanti.
Zbyněk Stanjura tehdy nadšeně prohlašoval, že státu dieta jedině prospěje. Poslední čtyři roky už tolik nadšení nejevil, protože marně hledal řešení, jak sestavit rozpočet. Řešení nenašel, a také proto nakonec koalice Spolu navzdory všem svým předvolebním populistickým slibům přistoupila ke zvýšení daní.
Nyní se bude snažit vyřešit stejný problém vláda Andreje Babiše. Pokud Spolu nastupovalo do vlády s touhou škrtat, což se vládnoucí koalici podařilo jen částečně, Babiš vyhrál se slibem dát peníze všem a ještě u toho seškrtat další daně. Seškrtat ale bude muset především část slibů. Soudě dle aktuální přestřelky o rozpočet na dopravu, se minimálně fanoušci asfaltování krajiny bát nemusí – podle Schillerové jsou investice do asfaltu investicemi, které „potřebujeme pro hospodářský růst“. V klidu mohou být nejspíš i penzisti, o něž se hnutí ANO opírá.
A s nohama v teplých bačkorách mohou u kakaa spokojeně vrnět miliardáři a nejbohatší vrstva vůbec, protože o jejich blaho zde pečuje každá vláda. Ta odcházející bohaté adorovala, ta nová bude mít nejbohatšího oligarchu rovnou ve svém čele. Vždyť i s napjatým rozpočtem a ve chvíli, kdy se měsíc před volbami hádaly v médiích ANO se Spolu o připravovaný rozpočet, zvedly obě strany na poslední schůzi sněmovny ruku pro nulové zdanění příjmů z prodeje majetku nad 40 milionů korun, čímž obraly rozpočet o další miliardy. Když jde o zájmy nejbohatších, všechny rozepře mezi ANO a ODS končí a rozpočtová odpovědnost si bere volno.
Pokud se budou zvedat daně, zaplatí vše jako vždy pracující. Jen zatím nevíme kteří, a kolik to bude. A pokud se bude někde škrtat, pak u těch, kdo jsou v nejhorší a nejzranitelnější možné pozici, tak jako vždy.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás