Mužem paradoxů je v posledních týdnech argentinský prezident Javier Milei. Zapřísáhlý libertarián, obdivovatel Margaret Thatcher a odpůrce zadlužování a zásahů státu do ekonomiky se v říjnu dostal na titulní strany světových deníků díky půjčce od Spojených států.
„Pouto mezi Bílým domem a Casou Rosada učinilo z těchto voleb barometr Trumpova regionálního vlivu.“
Díky dobrým vztahům s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, jehož inaugurace se jako jeden z mála státníků regionu zúčastnil, vyjednal pro Argentinu půjčku ve výši 20 miliard dolarů (okolo 420 miliard korun). Možná i díky podané ruce z Bílého domu Milei zažehnal možný volební neúspěch, který naznačovaly průzkumy.
Ještě v září se zisk Mileiova uskupení odhadoval na 31 procent. Začátkem října sice preference vzrostly k 37 procentům, La Libertad Avanza ale klesla na druhé místo za perónisty v uskupení Fuerza Patria.
Volby v neděli 26. října ale nakonec pro Mileie a jeho uskupení La Libertad Avanza dopadly lépe než i sám prezident očekával. „Upřímně řečeno, výsledek mě překvapil,“ řekl místní televizní stanici. A hlava státu nebyla sama.
Už žádné přehlasování veta
Kandidáti vládnoucí strany totiž ve volbách, kdy argentinské voličstvo vybíralo nové obsazení poloviny sněmovny a třetiny senátu, dosáhli na téměř 41 procent hlasů, čímž si polepšili o 43 křesel na celkových 80 z 257. Ultraliberální La Libertad Avanza, na celostátní úrovni tvořena pěti pravicovými stranami, posílila také v senátu, kde ztrojnásobila počet senátorů na celkových 18 (ze 72).
Je nicméně důležité dodat, že křesla Mileiova strana nesebrala levicové opozici, ale získala je na úkor koaličního partnera středopravé strany PRO (Propuesta Republicana) exprezidenta Mauricia Macriho. Právě členové PRO a možná i samotný Macri by ale brzy mohli získat křesla ve vládě, kterou po rezignaci ministra zahraničí Gerarda Werthaina čeká rekonstrukce.
Obsazení obou komor parlamentu se oficiálně změní v prosinci, kdy Milei oslaví dva roky ve funkci. Ani tehdy sice nebude mít vysněnou většinu, v rámci Kongresu ale bude mít hlava státu větší možnosti prosazovat svou agendu, podotýká BBC Mundo. Pokud zůstanou zákonodárci Mileiovi věrní, Kongres už nepřehlasuje prezidentské veto a Mileiovi se navíc otevírají větší možnosti pro vyjednávání.
Připomeňme, že zákonodárci například na začátku října přehlasovali dvě prezidentova veta. Senát v poměru 59 ku 7 anuloval Mileiův pokus o blokování finančních dotací pro univerzity a poměrem 58 ku 7 znemožnil prezidentovi odepřít veřejné peníze pro pediatrickou zdravotní péči.
Gratulace ze všech stran
„Dnes jsme překročili bod zlomu, dnes začíná budování velké Argentiny,“ slavil Milei přezdívaný „El Loco“ (Blázen) vítězství ve svém povolebním projevu. „Během příštích dvou let musíme nadále prosazovat svou reformní cestu,“ dodala úřadující hlava státu.
Milei se následně dočkal i gratulace od Trumpa. „Bylo to skvělé vítězství, měl (Milei) od nás velkou pomoc,“ uvedl americký prezident. „Myslím, že jsme teď díky těm volbám vydělali spoustu peněz, protože dluhopisy vzrostly. Zvýšil se rating všech jejich dluhů,“ dodal Trump. „Bojuje proti 100 letům špatné politiky a díky podpoře Spojených států zvítězí,“ deklaroval americký prezident.
Snad nikdy v historii nevyvolaly volby do argentinského Kongresu tolik zájmu v zahraničí, a to nejen ve Spojených státech. Mileiovi k vítězství tak gratulovala například italská premiérka Giorgia Meloni nebo izraelský premiér Benjamin Netanjahu. „V naší statečné armádě máme rčení: Kdo se odváží – vyhrává,“ napsal Netanjahu.
Skandál, kam se podíváš
Do voleb přitom prezidentův tábor nevstupoval ve vůbec dobré kondici. Jen letos zasáhly zemi tři generální stávky a demonstrovalo se také proti škrtům v oblasti boje proti genderovému násilí. Země se navíc potýká s nárůstem kriminality ve městě Rosario a jeho okolí. S nasazením armády se sice podařilo snížit počet vražd, násilnosti ale pokračují v okrajových částech města. V zářijových volbách do Buenos Aires pak vládní strany propadly a naopak slavili perónisté.
Samotnému Mileiovi i jeho okolí se navíc nevyhnuly četné skandály. Letos v únoru se dokonce nad prezidentem vznášela hrozba impeachmentu, když na sociálních sítích propagoval novou kryptoměnu $LIBRA. Do takzvaného „memecoinu“ ihned začaly investovat tisíce lidí, hodnota kryptoměny ale brzy rapidně klesla a 75 tisíc obchodníků ztratilo až 286 milionů dolarů (6,8 miliardy korun).
Mileie následně začal vyšetřovat Národní protikorupční úřad a argentinští federální žalobci zkoumali, zda se prezident nedopustil podvodu či dokonce zločinného spiknutí. Celou kauzu nakonec Milei ustál, rázem ale musel řešit další problémy.
V srpnu se totiž na veřejnost dostaly nahrávky, na kterých bývalý vládní úředník hovoří o údajných úplatcích spojených s nákupem léků pro osoby se zdravotním postižením. V nahrávkách Diego Spagnuolo, šéf Národní agentury pro osoby se zdravotním postižením a bývalý Mileiův právník, tvrdil, že prezidentova sestra Karina si měla z každé uzavřené smlouvy na nákup léků přivlastnit tři procenta. Karina Milei působí jako tajemnice prezidentského úřadu, což umožnilo zrušení dekretu, který zakazoval příbuzným zvolených zástupců vykonávat veřejné funkce.
Do toho La Libertad Avanza řešila rezignaci lídra kandidátky v Buenos Aires. José Luis Espert měl totiž během své kandidatury na hlavu státu v roce 2019 obdržet dar 200 tisíc dolarů od Federica Andrése „Freda“ Machada, podnikatele hledaného ve Spojených státech kvůli údajným vazbám na obchodování s drogami v Guatemale. Navzdory tomu vládnoucí strana zvítězila i v provincii zahrnující argentinskou metropoli, donedávna baště perónistické opozice.
Perónisté jsou politické hnutí, které dnes v Argentině zahrnuje pravici i levici (ačkoli ta má stále navrch). Dnešním pohledem hnutí kombinuje prvky nacionalismu, etatismu, labourismu a populismu. Navazuje na někdejšího prezidenta Juana Peróna, který zemi vedl mezi lety 1946 až 1955 (a krátce mezi lety 1973 a 1974). Politika Peróna i jeho nástupců stojí na vysokých státních výdajích a vládních intervencích, výrazně posiluje moc odborů a prosazuje uzavřenou ekonomiku.
Od roku 1946 do roku 2023 perónističtí kandidáti vyhráli 10 ze 14 prezidentských voleb. Právě perónisty Milei a značná část jeho elektorátu viní z ekonomických problémů Argentiny, která už od Mezinárodního měnového fondu obdržela 21 záchranných balíčků. Země po desetiletích špatného hospodaření čelila až trojciferné inflaci a až teď se daří tento ukazatel snižovat.
Argentinská frustrace
V září se tak mohlo zdát, že Argentinci s Mileiem ztrácejí trpělivost, aktuálně ale panuje mezi vládními politiky zcela opačná nálada, zatímco opozice se ptá, jak to, že navzdory nepříznivým predikcím slaví libertarián vítězství. Zcela jasnou odpověď nemá zatím nikdo, důvodů je ale zřejmě hned několik.
Mnozí komentátoři poukazují na nejnižší volební účast (67 procent) od návratu k demokracii v roce 1983. Běžně se přitom poměr hlasujících obyvatel země s povinnou volební účastí pohybuje nad 75 procenty.
„Odmítnutí perónismu mělo větší váhu než nedávné politické a korupční skandály kolem Mileiovy vlády i než únava z prezidentova stylu vedení země,“ citují The Buenos Aires Times politologa Carlose Faru. „Společnost šla k volbám vyčerpaná a zklamaná,“ vysvětluje Fara nízkou volební účast. „Viděli jsme odmítnutí perónismu významnou částí voličů,“ interpretuje volby bývalý ministr hospodářství Martín Guzmán. „To ale neznamená, že argentinská společnost je okouzlena hospodářskou politikou vlády,“ dodává zároveň exministr.
Důležitým faktorem se ukázalo snížení inflace, kterou vládní rozpočtové škrty srazily z ročního maxima 289 procent v dubnu 2024 na 32 procent letos v září. Ačkoli se tak mnoho Argentinců potýká s vyššími výdaji na energie či veřejnou dopravu, kupní síla oslabila a míra nezaměstnanosti je vyšší než před nástupem Mileie do funkce, právě pokles inflace se ukázal pro úspěch vládního uskupení jako klíčový. „Nepodceňovala bych důležitost stability a kontroly nad inflací, což je pro argentinskou psychiku něco extrémně ceněného,“ řekla BA Times ekonomická analytička Shila Vilker.
„Překvapení (ve volbách) přišlo proto, že existuje významné procento populace, které se tváří v tvář jistotě minulosti rozhodlo pro nejistotu budoucnosti,“ interpretuje výsledky pro BBC politoložka Lara Goyburu. „Myšlenka: nevím, co bude dál, ale vím, že se nechci vracet do minulosti, se v Argentině docela silně ujala,“ dodává Goyburu. Navíc připomíná demografické změny, kdy velká část voličstva jsou lidé mladší 39 let, kteří podle ní „vyrůstali obklopení neustálými stížnostmi svých rodičů na argentinskou politiku“.
Mileiovi se ale zřejmě podařilo přesvědčit své podporovatele z prezidentské kampaně, aby narozdíl od zářijových voleb k urnám dorazili. Uspěl navíc i v tradičních perónistických regionech jako je Buenos Aires, kde La Libertad Avanza dokonce zvítězila nad perónisty – o půl procenta.
Zásadním ukazatelem se zdá být to, nakolik daný volič z Mileových reforem ekonomicky profituje. Například v argentinské metropoli se tak vládní uskupení opírá o vyšší třídu od bankéřů po prodejce luxusního zboží, která kvituje lákání zahraničních investorů a zrušení omezení týkající se dovozu.
Dalším zásadním prvkem se ukázala také podpora zemědělského sektoru, který prezidenta chválí za snížení nepopulárních vývozních daní. V červenci tohoto roku totiž vláda snížila vývozní daň na sóju a kukuřici (dvě nejvíce produkované plodiny) o 20 procent. I díky tomu La Libertad Avanza zvítězila v silně zemědělsky zaměřených provinciích Santa Fe a Córdoba.
Trumpova podaná ruka
O to lákavější je tak pro ně volit strany současné vládní koalice. Kampaň La Libertad Avanza totiž mimo jiné využila toho, že perónisté do voleb vyslali známé (a prověřené) tváře, takže Mileiovo okolí mohlo znovu sázet na antiestablishmentovou notu.
Zásadní roli pak podle mnohých komentátorů sehrála i již zmíněná americká pomoc (přislíbená pod podmínkou Mileiova vítězství). Zatímco pro některé voliče byla důkazem vměšování do voleb, jiní vnímali Trumpovo gesto jako „záchranné lano“, připomíná Shila Vilker. Pomoc ze strany Spojených států ale především uklidnila argentinskou ekonomiku, což podle opozice pomohlo právě Mileiovi.
„Tyto volby byly mnohem obtížnější než ty [komunální] ze 7. září, protože se vedení volební kampaně ujal prezident přední světové mocnosti. V čele kampaně La Libertad Avanza je Donald Trump a ministrem hospodářství je Scott Bessent (americký ministr financí). Je to nerovný boj,“ stěžoval si zakladatel Odborového svazu pracujících a příznivce perónistů Juan Grabois.
„Pouto mezi Bílým domem a Casou Rosada učinilo z těchto voleb barometr Trumpova regionálního vlivu,“ řekl serveru Americas Quarterly ředitel programu pro Latinskou Ameriku ve Stimsonově centru Benjamin Gedan. „Intervence v Kanadě a Brazílii se Trumpovi vymstily, ale v Argentině sehrál rozhodující roli a tentokrát dosáhl požadovaného výsledku,“ dodal Gedan.
Toho bude chtít dosáhnout i Javier Milei. Mezi jeho priority v druhé polovině mandátu patří dle jeho slov zjednodušení daňového systému, liberalizace trhu práce a možná i reforma důchodů. To v podání argentinského libertariána znamená další snížení vývozních cel, navýšení práv zaměstnavatelů, kteří by nově mohli zjednodušeně nabírat i propouštět zaměstnance, prodloužit pracovní dobu, částečně vyplácet mzdy v nepeněžní formě a také vyplácet odstupné ve formě splátek.
Ohledně penzijní reformy je zatím vláda poměrně nekonkrétní, v srpnu ale Milei vetoval zákon navyšující penze o 7,5 procent. Právě argentinští senioři jsou mezi těmi, na které vládní opatření dopadla nejtvrději. Vláda totiž snížila dotace na energii a dopravu, přičemž kupní síla důchodců od Mileiova nástupu klesla o 23 procent.
Na to vše potřebuje Milei většinu v dolní komoře i Senátu, kterou ale stále nemá. Spolehnout se tak musí na vyjednávání a skládání koalic, což není ani v jednom případě silná stránka excentrického politika.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás