Když třiašedesátiletá Larysa Kartseva žádala počátkem léta o posouzení invalidity, netušila, že bude už brzy kvůli tomu řešit i ztrátu bydlení. S uznáním invalidity přišla do České republiky už z Ukrajiny a i podle posudků od lékařů zde v Česku má celou řadu zdravotních problémů, které jí mimo jiné velmi ztěžují pohyb. To je ostatně i vidět, když nás spolu se sociální pracovnicí Oleksandrou Garasymiv vítá ve svém bezbariérovém bydlení v pražských Vršovicích. Chodí jen s velkými obtížemi, má problém i se stabilitou.
Na Ukrajincích si nyní stát zkouší nové metody, které později může rozšířit i na české občany.
Náklady za bydlení za jeden pokoj na hezké a lidem se zdravotním postižením uzpůsobené bezbariérové ubytovně jsou 10 tisíc korun. Jako zranitelná osoba pobírala Larysa Kartseva do června něco přes 15 tisíc korun měsíčně, takže náklady na život s lehkou (například potravinovou) dopomocí pomáhajících organizací zvládala hradit.
Invaliditu u ukrajinských běženců nově posuzuje komise složená z nelékařských zdravotních pracovníků, kteří dostanou k dispozici lékařské zprávy a provedou šetření v místě bydliště posuzované osoby. Tato metodika, která je v Česku novinkou inspirovanou německým modelem, ale neposuzuje míru invalidity, nýbrž míru soběstačnosti. Člověk, kterého komise posoudí jako soběstačného, ztrácí nárok na podporu. Oleksandra Garasymiv mi vysvětluje, že s paní Kartsevou zažádali o české posouzení invalidity hned, jak zákon vešel v platnost. Komise prý rozhodla obratem, rozhodnutí komunikovala Úřadu práce, který okamžitě přestal vyplácet dosavadní podporu. Místo toho dostává nyní paní Kartseva příspěvek 4 tisíce korun na bydlení, dále má necelé 2 tisíce korun důchod z Ukrajiny a český stát jí ještě vyplácí něco málo přes tisíc korun. Dohromady to nečiní ani 8 tisíc, náklady na bydlení jsou přitom 10 tisíc.
Podporu od státu má stejnou, jako kdyby byla třeba třicetiletou naprosto zdravou nepracující ženou. Na situaci nic nemění ani fakt, že i praktický lékař paní Larysy je přesvědčený, že není schopná chodit do zaměstnání. A protože Ukrajinci nejsou v českém dávkovém systému, nemá paní Larysa nárok na žádnou dávku kromě dávky mimořádné okamžité pomoci, o niž požádala a na odpověď nyní čeká.
Když si o tom s paní Larysou povídáme, několikrát se rozpláče. Minulý měsíc zvládla jen díky pomoci Organizace pro pomoc uprchlíkům, která má ale velmi omezené možnosti a nemůže za ni nadále nájem platit. I když sedíme v krásně uklizeném a zařízeném pokoji, hmatatelně cítím zoufalství jak paní Larysy, tak sociální pracovnice, která nemůže své klientce pomoci. Kromě toho, že komise vzala paní Kartsevě potřebnou podporu, nedala jí k dispozici ani zprávu, kterou jí její invaliditu zrušila. Pro Ukrajince podle nového zákona navíc neexistuje možnost odvolání, je jen možné podat novou žádost, kde je potřeba uvést nové skutečnosti.
„Reálně máme klienty, kteří dostali jako neslyšící nulu, protože v komisi dojdou k tomu, že je klient absolutně soběstačný, protože se umí obsloužit, uvařit si čaj,“ vysvětluje mi později záhadu, jak mohla paní Kartseva přijít o veškerou podporu, Matěj Šulc z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Je to problém, který se týká dalších jejich klientů a podle Šulce je dostává do neřešitelných situací.
Po nějaké chvíli si všimnu upletených zvířátek, která jsou vyskládaná v rohu na kusu nábytku. Ukáže se, že přes své četné zdravotní problémy dochází paní Larysa dvakrát měsíčně do nějakého klubu, kde vyrábějí zvířátka pro děti, které leží na motolské dětské onkologii. Paní Larysa se s obtížemi zvedne a jde mi své výtvory ukázat a poprvé se šťastně usměje. Ukazuje mi i pohled s objednávkou na růžového zajíčka. Je vidět, že je opravdu šťastná, že může takto dělat radost nemocným dětem.
Když paní Larysu opouštím, přemýšlím o tom, jak krutě se český stát chová k lidem, kteří mají nějaké problémy. Na Ukrajincích si nyní zkouší nové metody, které později může rozšířit i na české občany. Zoufalství nemohoucí paní není jak utěšit. Může za to vláda, která právě končí. Pokud v té další ale bude například SPD, která slibuje, že ukrajinské běžence bude posílat zpátky na Ukrajinu, lidských tragédií ještě výrazně přibude. Řada lidí se kam vrátit ani nemá a v případě těžce nemocných může vyhoštění vzhledem ke stavu zdravotnictví na Ukrajině znamenat podle českých sociálních zdravotníků v některých případech i smrt. Volba je to věru neveselá.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás