Nemrtvá přitažlivost temnoty. Jak se gotička Wednesday stala idolem doomerské generace

V druhé sérii seriálu znovu září Jenna Ortega jako gotická hrdinka obdařená svérázným černým humorem. Za její popularitou je ale něco víc.

Karel Veselý
Foto Netflix

Návrat černé barvy do módy, příliv turistů do hradu Cantacuzino v rumunské Buşteni, nárůst poslechů psychobilly legend The Cramps nebo comeback Lady Gaga. Zveřejnění první série televizního seriálu Wednesday doprovázely před třemi lety různé vedlejší popkulturní efekty, které potvrzovaly masivní vliv seriálu. Úvodní osmidílná série z podzimu 2022 je s čtvrtmiliardou zhlédnutí dodnes nejpopulárnějším seriálem na Netflixu. Pokud máte doma náctileté děti, seriál Tima Burtona jste viděli tolikrát, že si pamatujete každou hlášku. A taky jste nejspíš museli změnit jejich šatníky na uniformní černou.

Letos v létě se Wednesday vrátila v druhé sezóně rozdělené na dvě čtyřdílné části, z nichž ta druhá dorazila na streamovací službu na začátku září. Divácké statistiky už nejsou tak ohromující, nejzarytější fanoušci si stěžují, že nová série je o něco slabší, a na pomoc seriálu zatím nepřišel ani žádný internetový mem. Na postavení Wednesday jako generační ikony se ale nic nemění. Postava stoické teenagerky v černém, vyžívající se ve všem makabrózním, ponurém a zvráceném, jako by byla napsaná přímo pro dnešní náctileté, kterým už nejspíš ani nezbývá nic jiného, než si temnotu provázející přicházející klimatický a společenský kolaps začít užívat. Cynismus a morbidnost, koncentrující se v černém humoru, jsou reakcí na směřování světa, které už nelze změnit, protože, jak známo, je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu.

Všudypřítomnost temnoty

Před třemi lety se na internetu vedly debaty o tom, jestli můžeme Wednesday považovat za gotičku, a tématu se následně věnovali i publicisté a publicistky. Tvůrci možná chtěli diskuze utnout, a tak když si v šestém dílu druhé série hlavní hrdinka a její spolubydlící Enid nešťastnou náhodou vymění tělo, prohlásí Enid (v těle Wednesday) sarkasticky, že pije černé kafe, aby si „udržela image tragický, opuštěný gotičky“. Sama Wednesday by příslušnost k subkultuře nejspíš nikdy nepřiznala, ale i to je nakonec součástí identity gotika, který si svoje outsiderství chrání za každou cenu.

Poučení z druhé série zní, že ani extrémně inteligentní gotičky nezmůžou všechno samy a někdy potřebují pomoc své rodiny nebo přátel.

Aktuální update klasického světa Addamsovy rodiny, který se zrodil na konci čtyřicátých let v komiksech Charlese Addamse zveřejňovaných v časopise The New Yorker, s těmito tématy otevřeně pracuje. Wednesday navštěvuje internátní akademii Nikdyvíc pro tzv. vyvrhele, děti nadané zvláštními schopnostmi. Nezapadat do normálního světa je pro ni každodenním chlebíčkem. Tady se konečně ocitne mezi „svými“, i tak si ale nikoho moc k tělu nepouští a jako správná gotička se raději věnuje psaní mysteriózního románu, případně na vlastní pěst vyšetřuje záhadné smrti na kampusu.

Když v prvním dílu druhé série zazní No Time to Cry od Sisters of Mercy, kapely, která pomáhala definovat žánr gotického rocku, je to nejspíš další pomrknutí na ty, kteří vědí. Pro gotiky a gotičky scházející se na začátku osmdesátých let v londýnském sklepním klubu Batcave, byl černobílý televizní seriál Addamsova rodina z šedesátých let důležitým střípkem formování svébytné estetiky a hláškující Wednesday už tehdy byla ikonou mladých, kteří se vyžívali v šestákových horrorech nebo béčkových filmech promítaných v nočních kinech.

Gotici jako subkultura se zrodili za doprovodu ponurých postpunkových smutének Joy Division, The Cure nebo Siouxsie and the Banshees, v nichž se odrážely temné vize rozpadu společnosti spojeného s nástupem nového druhu kapitalismu, v němž bude každý hledět jen sám na sebe. Z thatcherovské Británie sužované nezaměstnaností a ekonomickými problémy se gotici uchylovali do svých klubů vyzdobených horrorovými proprietami, kde konečně mohli být tím, kým chtěli být oni sami, a ne tím, kým je chtěla mít většinová společnost.

Pocity beznaděje a deprese z budoucnosti (punkové „no future“ vyvěrá ze stejného zdroje), které byly gotikům vlastní, jsou dobře známé i dnešní generaci mladých. A i když se současná Wednesday hlásí k odkazu subkultury hlavně vnějšími znaky (oblečení, pohrdání autoritami, symboly), politický podtón gotické subkultury je pořád přítomný. Stejně jako dnešní doomeři, oslavuje Wednesday rozpad a hnilobu proto, aby se z blížícího se konce světa nemusela zbláznit.

„Moderní život je ponořen ve filmovém oparu temnoty. Ostré tónování gotiky nabízí množinu jednoduše identifikovatelných témat připravených k tomu, aby je mainstreamová popkultura uzmula, aniž by nutně potřebovala přiznávat zdroje (…) Temná energie je všude, fascinuje nás, a co bylo kdysi kultem, je nyní hlavním proudem. Současnou manifestací je Wednesday, americký seriál o dospívání, natočený fanouškem gotiky Timem Burtonem,“ píše britský hudební historik John Robb v poslední kapitole své gotické kroniky The Art of Darkness.

Trapní dospělí

V černobílém televizním seriálu z šedesátých let, který zpopularizoval rodinku Addamsových, měla jediná dcera groteskně morbidního páru Morticia a Gomez v podání Lisy Loring pouhých šest let. Na začátku devadesátých let už byla Christina Ricci v roli Wednesday v úspěšném filmu Addamsova rodina na prahu puberty. Současná Wednesday (Jenna Ortega) nastupuje na Nikdyvíc jako čerstvá středoškolačka. A jak napovídá nový název seriálu, příběh se v první sérii z roku 2022 točí skoro výhradně kolem ní.

Zarytý výraz v kamenné tváře Jenny Ortegy provází seriál jako symbol neochoty Wednesday poddat se jakýmkoliv emočním pochodům, a čelit tak ponurosti světa se sveřepou hrdostí. „Emoce neprojevujeme, skrýváme je v sobě,“ prohodí hlavní hrdinka v jednu chvíli a její chladnokrevnost ještě vynikne poté, co ztratí svoji zvláštní schopnost vidět budoucnost, a všechny své problémy tak musí řešit jen vlastním rozumem. Jestli některá stěžejní gotická témata jako deprese a náctiletá úzkost rozvíjela v osmé dekádě subkultura emo, dávající naopak na odiv emoční prožívání, Wednesday stojí zarytě na pozici oldschoolové gotičky, chladné, nepřístupné a někdy i trochu otravně cynické. Poučení z druhé série nicméně zní, že ani extrémně inteligentní gotičky nezmůžou všechno samy a někdy potřebují pomoc své rodiny nebo přátel.

Ortega jako Wednesday nepřichází o své charisma, ani když chvílemi ztrácí půdu pod nohama. (Jednou se doslova ocitne i pod ní.) Ale zatímco příběh první série byl postavený výhradně na hrdince, v té druhé jí sekunduje celá Addamsovic rodina, která se rozhodne na čas přestěhovat do areálu akademie. Velký prostor dostává kromě Věci i matka Morticia (Catherine Zeta Jones). Spory s ní sledují trajektorii pubertálních roztržek dospívajících dětí s rodiči, kteří jsou trapní, nemožní a nevědí nic. Tedy dokud děti nepotřebují jejich pomoc.

Hororové panoptikum

Přiznaný gotik Tim Burton vždy ve svých filmech stranil různým vyděděncům a outsiderům. Jeho Střihoruký Edward, obdařený gotickou vizáží, dal devadesátým létům prototyp mužského hrdiny, kterého společnost nechce pro jeho jinakost přijmout, a proto se v něm mohli vidět příslušníci generace grunge trpící neporozuměním. Jenže zatímco Edward byl roztomilým outsiderem s dobrým srdcem, Wednesday si jde tvrdě za svým a nečeká, že ji někdo bude litovat nebo objímat. V tom je centrování rebootu Addamsovy rodiny na náctiletou dívku rafinovanější a také současnější.

I když za seriálem stojí dva muži, showrunneři Alfred Gough a Miles Millar, splňuje Wednesday i tzv. test Bechdelové. Dvě ženy zde vedou dialogy o něčem jiném, než jsou muži. Divácká cílovka je jasná, ale seriál funguje jako dokonalá oddechovka pro všechny generace.

Kdo chce ve Wednesday odhalovat akcentování progresivistických, feministických témat, zapomíná, že gotické příběhy byly vždy výsostným ženským žánrem. Brakové romány s nadpřirozenými a temně psychologickými tématy sloužily v 18. století talentovaným autorkám (třeba Mary Shelly) jako zadní vrátka, kterými mohly proniknout do literatury, do té doby výhradně mužské disciplíny. Podobně silným hlasem pak na postpunkové scéně konce sedmdesátých let disponovaly výrazné hudebnice jako Siouxsie Sioux nebo The Slits. Těm ponuré nálady alternativního proudu umožňovaly říkat nepříjemné pravdy o genderové nerovnosti, pro které předchozím generacím v popu chyběl slovník.

Burton si na reboot Addamsovy rodiny brousil zuby už od devadesátek, a když ho Netflix vyzbrojil odpovídajícím rozpočtem, pojal ho jako velkolepý spektákl, v němž se to jen hemží klasickými hororovými motivy. Do děje tak vstupují zombíci, upíři, vlkodlaci, sirény, duchové, ale místo tu mají i modernější žánrové propriety jako třeba kulty. Seriál často překvapí brutalitou a nesmlouvavostí, s níž kosí hrdiny.

Scénář druhé série je možná až zbytečně spletitý a napěchovaný množstvím vedlejších linek s dalšími a dalšími postavami, jako by tvůrci zkoušeli, co divák vydrží. S každým novým dílem máte pocit, že seriál začíná znovu od nuly a některé zápletky působí trochu samoúčelně. Samozřejmě, že do sebe nakonec všechno zaklapne a alternativní dějové linie se spojí v jednu, ale stejně se chvílemi ztrácíte v tom, kdo je na čí straně a co vlastně chce.

Zaděláno na memy

Wednesday 2 se zpozdila kvůli stávce scenáristů, která produkci prodloužila o rok. Ještě o něco víc ji ale určitě tížilo očekávání – navazovat na hit je vždy složité, a obzvláště v době, kdy fanoušci v komunitách na sociálních sítích mají pocit, že jim seriál patří, a na novinky hledí od počátku s podezřením. Za pravdu jim nicméně můžeme dát při zklamání z rozpačitého angažmá Lady Gaga v nové sezóně. Zpěvačka, která před třemi lety výrazně profitovala z memové montáže, v níž Wednesday tančí na její starší píseň Bloody Mary, hraje ducha učitelky Rosaline Rotwood, ale celkově není na obrazovce ani dvě minuty. („Mohl to být jen email,“ shrnují fanoušci na sociálních sítích rozpaky.) Moc to nevylepší ani průměrná píseň The Dead Dance, kterou Gaga seriálu exkluzivně dodala a na niž Enid a Agnes tančí na školní slavnosti.

Bizarní tanec, v němž Agnes využívá své neviditelnosti, nebo křepčení Enid v těle Wednesday na k-popovou klasiku kapely Blackpink v epizodě s výměnou těl jsou důkazem, jak moc se tvůrci snaží vytvořit nějaký virální taneční obsah, který by seriál „udělal“ na TikToku. Jenže memy vznikají organicky a zespoda a generace alfa je na takové nadbíhání alergická, takže se ze sociálních sítí zatím ozývá na novou sérii spíše kritika.

Z nových postav září Steve Buscemi jako ředitel Dort, který za groteskní snaživostí a snahou zalíbit se každému skrývá vlastní záludné motivace. V roli strýčka Festera znovu exceluje komik Fred Armisen, který má s hlavní hrdinkou skvělou chemii. Komu by přišlo jeho cameo příliš krátké, může se těšit na jeho vlastní spin-off ze světa Addamsovy rodiny, který nás čeká příští rok. Další série Wednesday by měla být hotová za dva roky. Od gotické hrdinky a členů její rodiny si tak v následujících letech jen tak neodpočineme.

Když se v závěru vyřeší většina zápletek a záporáci jsou potrestáni, proběhne na chvíli po tváři Wednesday letmý, skoro neznatelný úsměv. Smát se ale vážně není čemu – správná gotička ví, že svět je dál temným a nebezpečným místem, kde pro spokojenost rozhodně není místo.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Karel Veselý je kulturní publicista a spisovatel. V Alarmu působí od září 2023, píše o hudbě, seriálech, filmu a dalších tématech spojených s popkulturou. Spolu s Michaelou Peštovou a Norou Třískovou vytváří podcast Soundsystem. [email protected]