Pár hodin zbývá francouzskému premiérovi na to, aby se pokusil zvrátit svůj očekávaný pád. V pondělí odpoledne nechá totiž Národní shromáždění hlasovat o důvěře jak svému kabinetu, tak zejména navrženému rozpočtu na následující rok 2026. Většina komentátorů se shoduje, že vláda centristy François Bayroua, který byl prezidentem Macronem jmenován v polovině prosince loňského roku, nemá šanci tlak ustát.
To, že Bayrou padne, je víceméně jisté, otázkou zůstává, co se bude dít dál.
Proč vzbuzuje návrh rozpočtu takové vášně? Jak si Francie stojí po roce od předčasných voleb a co všechno se v následujících týdnech může stát?
Krátké připomenutí
Loňské léto se neslo v duchu Olympijských her v Paříži, ale také politické krize, již zahájil Emmanuel Macron bezprostředně po evropských volbách konaných v květnu, když rozpustil dolní komoru francouzského parlamentu a vyhlásil nové volby. Jak jsme také informovali, druhé kolo voleb vyneslo do čela širokou levicovou koalici, která se tak stala nejsilnějším politickým hlasem v zemi. Ovšem i tak nedostatečně hlasitým, protože nezískala potřebnou většinu v Národním shromáždění, a tak se systém Páté republiky založené na soutěži dvou hlavních politických stran otřásal v základech. A stále se třese.
Uplynulý rok byl velmi ovlivněný opakujícími se peripetiemi, čekáním, frustrací a znechucením, a to hlavně levicového voličstva, jehož představitelé nedostali sebemenší možnost se podílet na moci. Namísto nich se v Elysejském paláci na konzultacích střídali zástupci pravicových až krajně pravicových sil, přičemž posledním a zatím stále úřadujícím předsedou vlády se nakonec stal matador středové politiky Bayrou. Francouzi spíše sázeli na jeho velmi brzký odchod a je tedy s podivem, že se v paláci Matignon, kde premiér sídlí, ohřál necelý rok.
Pokud se ale blíže podíváme na zákony, které jeho kabinet předkládal, tak jich z celkového počtu schvalovaných byla menší třetina, a všechna zásadní témata, jako právě rozpočtové otázky, byla odsunuta. Samozřejmě, že se do vnitřního fungování země propisovala také zahraničně politická témata (ať už třaskavé kroky amerického prezidenta, válka na Ukrajině nebo genocida v Gaze) a Emmanuel Macron dával velmi často najevo, že má na práci jiné a důležitější věci než ekonomickou situaci své země.
Zlom ale přišel letos v létě, kdy den po oslavách pádu Bastily přednesl předseda vlády velmi alarmující projev, v němž varoval před možným ekonomickým kolapsem země. Za rok 2024 se rozpočtový schodek vyšplhal do kosmických rozměrů a v současnosti se drží na necelých šesti procentech HDP.
Cesta z krize je jasná: šetřit a makat
Bayrou, jehož celoživotním tématem je právě snižování státního dluhu, se rozhodl navrhnout významné škrty v rozpočtu veřejného sektoru, a to snižováním výdajů v oblasti školství, v důchodovém systému a v odměnách státních zaměstnanců. Konkrétně navrhl, že by chtěl progresivně docílit situace, kdy budou ve státních podnicích a strukturách snižována pracovní místa.
Vedle toho také navrhl, že jedním z efektivních způsobů, jak snížit státní výdaje, bude zrušení dvou státních svátků, čímž by se podle Bayroua mohlo ušetřit až 44 miliard eur ročně. Proti tomuto poměrně kontroverznímu návrhu se zvedl odpor na levici i na pravici a současně odborové organizace a levicové politické síly ohlásily na středu 10. září masivní stávky a blokádu veřejných služeb.
Heslo „Zablokujme všechno“ převzaly i radikální levicové síly a Francouzi očekávají blokády a masivní stávky. I proto se premiér rozhodl, že ještě před plánovanými protesty podrobí svůj kabinet hlasování o důvěře. V zápětí se dvě nejsilnější politická uskupení (a sice krajně pravicové Národní sdružení Marine Le Pen a široká levice) nechala slyšet, že rozhodně nechají současnou vládu padnout, a volají jak po demisi prezidenta Macrona, tak po vyhlášení nových parlamentních voleb.
Předseda vlády v neděli 31.srpna poskytl obsáhlý rozhovor hned čtyřem hlavním televizním stanicím naráz, což byl sice formát poněkud neobvyklý a velmi chaotický, ale Bayrou zato dostal prostor reagovat na kritiku z řad rozdrobené dolní komory. Během prvního zářijového týdne se zároveň postupně sešel se všemi, kdo měli zájem hledat kompromis (Nepoddajní a Zelení se rozhodli diskuze u premiéra neúčastnit), a doufá, že řešení se najde. Sám ale není ochotný přistoupit na významnější změny, návrh socialistů na znovuzavedení tzv. daně Zucman, která by měla danit dalšími dvěma procenty ročně všechny, jejichž majetek přesahuje hodnotu 100 milionů eur, odmítl s tím, že je neefektivní a nerealistický.
Krajní pravice zase tlačí, aby Francie vkládala menší objem peněz do evropského společenství, na což ale Bayrou odvětil, že v minulém roce Francie odvedla do evropské kasy 27 miliard a vrátilo se jí 32 miliard eur, a to významně do oblasti zemědělství. Le Pen se samozřejmě do premiéra obouvá i v souvislosti s migrací, kdy žádá snížení výdajů na integraci uprchlíků, premiér na toto razantně odpovídá, že odmítá, aby se veškeré problémy současné Francie svalovaly na migraci.
Manévrovací pole Bayroua je tak velmi omezené. Jeho kabinet zatím drží a vyjadřuje mu podporu, ale většina v Národním shromáždění neexistuje a za poslední týden se mu podařilo naštvat ještě i ty, kdo možná tolik naštvaní nebyli. A to například výrokem, že by obrovský státní dluh měli začít splácet „boomeři jako on“, nikoli mladé generace, které momentálně žijí v obrovské nejistotě, vysoké inflaci, nedostupném bydlení a klimatické úzkosti.
Snažil se tím vysvětlit, že dluh, který stoupá již 50 let, neexistoval v době, kdy boomerům bylo 20 let a začínali profesní život, Francie se mohla masivně rozvíjet, stavěla školy, sociální byty, dráhy pro rychlovlaky, vyvíjela letadla a zároveň nastavovala stále existující pravidla veřejného a sociálního systému, který nemá v Evropě obdoby. Bayrou také zmiňoval, jak moc se minulé francouzské vlády snažily pomáhat v době covidové a cíleně snižovat inflaci v době, kdy extrémně rostly výdaje v souvislosti s válkou na Ukrajině.
To jsou všechno zcela legitimní poznámky, premiér už ale zapomíná, že je sám součástí liberální politické scény, která je jednou z přímých příčin ekonomické krize. Byli to totiž lidé jako Bayrou nebo Macron, kteří tlačili na liberalizaci veřejného sektoru, cíleně vyváděli průmysl mimo Francii a opakovaně přesvědčovali své občany, že najít si práci může přeci každý a založit startup jakbysmet. I když je argumentace boomery v něčem zajímavá, tak by ale škrty neměly zničit existující systém péče o starší generace, jehož přímým důsledkem je fakt, že francouzští důchodci jsou nejzdravější, občansky nejaktivnější a žijí nejdéle v Evropě.
Levicové recepty
To, že Bayrou padne, je víceméně jisté, otázkou zůstává, co se bude dít dál. A důležitou roli bude samozřejmě hrát levice. Předseda socialistů Olivier Faure zvolil proaktivní strategii, když navrhl alternativní podobu rozpočtu a ohlásil, že se bude ucházet o post předsedy vlády. Zároveň se Emmanuel Macron nepřímo vložil do řešení situace tím, že si do prezidentského paláce pozval bývalého socialistu, Raphaëla Glucksmanna, o němž se spekuluje, že by mohl Bayroua nahradit.
V pátek 5. září se setkali zástupci hned několika levicových uskupení od komunistické strany přes socialisty až po Zelené a odštěpence, jako je například poslanec Francois Ruffin, aby deklarovali svůj zájem podílet se na vládě, získat důvěru a konečně realizovat program Nové lidové fronty. Na chvostu zůstává Nepoddajná Francie, jejíž zástupci včele s Jean-Lucem Mélenchonem to vidí naprosto odlišně. Nepoddajní se snaží společně s odbory mobilizovat a zároveň opakovaně a dlouhodobě mluví o hluboké krizi režimu Páté republiky a nutnosti jak změny systému, tak hlavy státu.
V rozhovoru s novináři rozhlasové stanice France Inter Mélenchon varoval před šířením paniky ze strany předsedy vlády, který se svým strašením pouze snaží osekat sociální jistoty a veřejný systém. Opakoval ale, že zástupci jeho hnutí opět podají návrh na odvolání prezidenta republiky. Pravým viníkem je totiž podle Mélenchona globální systém volného trhu, který naprosto selhal, a je třeba jej změnit. „Nikdo si nepřejeme bankrot ani chaos, ale je třeba si uvědomit, kdo jsou hlavní věřitelé a kdo a proč na nás tolik tlačí. Ve Španělsku se rozpočet neschválil už tři roky, schodek se snižuje a životní úroveň Španělů zvyšuje,“ řekl na závěr rozhovoru usměvavý a motivovaný Mélenchon.
Jak se bude situace vyvíjet, je velmi nejisté, Francii a tím pádem i zbytek Evropy čekají v následujících týdnech a měsících významné zvraty.
Autorka je spolupracovnice redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás