Vláda prosadila tzv. rozvodovou novelu občanského zákoníku, která má zjednodušovat záležitosti kolem rozvodů. ODS se přitom podařilo do balíčku změn dostat možnost přeprodeje dlužného výživného, což umožní vydělávat na nesnázích nejzranitelnějších pečujících rodičů. Co to znamená?
ODS se podařilo umožnit obchodníkům s chudobou přiživovat se na nouzi nejslabších.
Podle dat získaných v posledním sčítání lidu můžeme říct, že v ČR dnes žije kolem půl milionu neúplných rodin, přičemž v 300 tisících z nich žijí neplnoleté děti odkázané na své rodiče. Dlouhodobým problémem jsou neplatiči výživného, kteří dostávají pečujícího rodiče i s dětmi do finanční tísně. Jedním z částečných řešení tohoto problému je od roku 2021 zálohované výživné prosazené minulou vládou. O zálohové výživné si může říct každý pečující rodič, který podal návrh na exekuci na neplatícího rodiče, případně má soudní výkon rozhodnutí. Tuto dávku v Česku v současnosti pobírá 12800 lidí. Její výše je však žalostně nízká – maximálně tři tisíce korun měsíčně.
Ačkoli se celkově ceny za dobu Fialovy vlády zvýšily o 32 procent, vláda odmítla valorizovat zálohované výživné a přizpůsobit ho současné realitě. Místo toho se v samotném závěru svého mandátu ministerstvo spravedlnosti vedené ODS rozhodlo „obohatit“ pečující rodiče o nový nástroj získání prostředků podle hesla „trh to vyřeší“. Pečující rodiče budou moci od nového roku prodat pohledávku na dlužné výživné soukromému sektoru. Tím se ovšem vytvořil prostor pro systematické obírání pečujících rodičů a fakticky krácení jejich práv.
V čem je problém?
Výše výživného je stanovena soudem. Na výživné má nárok pečující rodič a peníze slouží k uspokojení potřeb dítěte. Tento nárok je však ohrožen ve chvíli, kdy bude možné pohledávky za dlužné výživné prodávat. Ministryně spravedlnosti Eva Decroix nicméně jakékoliv nebezpečí odmítá. Před případnými neférovými praktikami kupců pohledávek má podle ní ochránit pečující rodiče skutečnost, že cena za pohledávku nesmí klesnout pod výši dlužné jistiny. Nižší cenu by musel odsouhlasit soud. Další záruka spočívá v tom, že platba za pohledávku bude muset být bezhotovostní. Tyto podmínky však pečující rodiče v nouzi před novodobými obchodníky s chudobou nemůžou ochránit.
Silnější stranou v obchodu s pohledávkami za dlužné výživné nebudou pečující rodiče čelící nouzi a hromadícím se účtům. Naopak, budou vždy tahat za kratší konec provazu. Finanční tlak je donutí přistoupit na podmínky šmejdů podle hesla „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“. Situace tedy může vypadat tak, že v případě dlužného výživného ve výši 20 tisíc si řekne kupec pohledávky nejdříve o nějakou částku (například o pět tisíc korun) na ruku a pak pošle, přesně podle zákona, na účet rodiče v nouzi 20 tisíc korun. Bude-li kupec slušnější, bude se první transakce maskovat jako nějaká právní služba.
Jenže tady náš příběh obírání lidí v nouzi nekončí. Kupci pohledávky koupí pohledávky získají také přístup k úrokům z prodlení dlužného výživného, které v současnosti odpovídají 11,5 procenta ročně. Trh tedy sice má potenciál „vyřešit“ problém lidí v nouzi, ale na jejich účet. Ředitel sociálních a vzdělávacích programů Člověka v tísni Jan Černý v této souvislosti konstatuje, že předprodej pohledávek na výživné se zvlášť tíživě dotkne těch, kteří neplatí alimenty kvůli nedostatku peněz. Ti budou muset překupníkům pohledávek uhradit nejen dlužné výživné, ale i náklady na advokátní služby ve výši 5 až 10 tisíc Kč. To samo otevírá nové možnosti pro obchod s chudobou a navíc to může vést až k omezení schopnosti hradit výživné v budoucnu.
Sečteno podtrženo, ODS se podařilo umožnit obchodníkům s chudobou přiživovat se na nouzi nejslabších a připravit je o to, na co mají dle soudu nárok. Výsledkem je vznik další nespravedlnosti, nového sektoru obchodu s chudobou a rozšíření černé ekonomiky. Ti, co výživné neplatí, protože na něj prostě nemají, budou potrestáni za svou nemajetnost navíc povinností uhradit překupníkům náklady na právní služby.
Dítě jako veřejný zájem
Ačkoli se konzervativismus ODS, KDU-ČSL a TOP 09 dušuje, že hodlá pečovat o rodinu a děti, vidíme, že reálně umožňuje na jejich potížích vydělávat. Není to přitom poprvé, kdy se objevily snahy obohacovat se na dlužném výživném. V minulosti se pokoušeli exekutoři získávat co největší podíl z dlužné částky pro sebe. Stejně tak už i dříve proběhly pokusy o komercionalizaci pohledávek za dlužné výživné. Ale teprve návrh současné ministryně spravedlnosti Evy Decroix byl schválen. V mezinárodním srovnání nemá obdoby. Soudy v Německu a Rakousku sice dovodily, že lze pohledávky za výživné prodávat, ale zakázaly jejich prodej firmám právě proto, že by šlo o nerovný obchod a ve výsledku by byli poškozováni ti nejslabší. To pro současnou českou vládu nebyl žádný problém.
Výživné ani jeho jistina nebo dlužné úroky za něj nemají být předmětem handlu a obohacování se. Zisk soukromého sektoru totiž nutně znamená v tomto kontextu ztrátu na straně dítěte. Každá koruna z výživného má sloužit k tomu, co je jeho skutečným účelem – zajištění péče o děti. Ne zisk, ale dítě zde má být středobodem veřejného zájmu. Proto by měla být možnost přeprodávat dlužné výživné zrušena.
Tím však problém s neplacením výživného nemizí. Nejefektivnější řešení tohoto problému z hlediska zájmů dítěte je reforma náhradního výživného. To by mělo pokrýt celou výši dlužného výživného a dluhy by měl po neplatičích vymáhat stát. To je jediná cesta, jak zajistit, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, tedy aby každý dostal, co si zaslouží, a dětem byla zajištěna odpovídající péče.
Autor je odborář a pedagog.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás