Nový zákon rozděluje Ukrajinu. Hněv směřuje proti Zelenskému i korupci v zemi

Navzdory zákazu shromažďování i obavám z ruských náletů se 23. července vydaly do ulic ukrajinských měst tisíce lidí, přičemž se jednalo o největší protesty od velké ruské invaze z roku 2022. Důvodem k těmto bezprecedentním událostem byl narychlo schválený zákon, jenž měl podřídit dva klíčové protikorupční úřady – NABU a SAPO – pravomocem generálního prokurátora, jehož jmenuje v ukrajinském ústavním systému prezident.

Zelenskyj svými kroky neriskuje pouze potencionální nedůvěru občanů ve státní instituce a současnou vládu, ale také vlastní politickou pověst.

Obě instituce přitom vznikly v reakci na revoluci z roku 2014 a měly dohlížet na nakládání s veřejnými prostředky i úplatkářství. Přísnější potírání korupce přitom není Ukrajinci účastnících se protestů hodnocené pouze jako jeden z nejdůležitějších posunů od svrhnutí proruského prezidenta Janukovyče, ale je i podmínkou Evropské unie pro budování užších vazeb s Ukrajinou či pokračování materiální pomoci napadené zemi. Zastánci kontroverzní právní úpravy argumentují pomalým postupem úřadů a snahou o zabránění šíření ruského vlivu uvnitř ukrajinského státu. Odpůrci návrhu zákona naopak zdůrazňují obavu z rostoucího vlivu prezidenta na probíhající trestní kauzy.

NABU v posledních letech stálo za několika výraznými případy odhalování korupce. Mezi ně patří počínání Oleksije Černyšova, bývalého místopředsedy vlády a blízkého spolupracovníka Zelenského. Ten byl obviněn z korupce a zneužívání moci v souvislosti s developerským projektem v Kyjevě. Dalšími vysoce postavenými představiteli, jejichž jednáním se ve vztahu k úplatkům nebo praní špinavých peněz úřad zabýval, byl například Andrej Smyrnov či Oleh Tatarov. Oba přitom zastávali důležité funkce v Zelenského prezidentské kanceláři.

Demonstrující se bojí o demokracii

Při pohledu na zaplněné náměstí u sochy Tarase Ševčenka v západoukrajinském Lvově člověka ihned překvapí počet mladých lidí, kteří se protestů zúčastňují. Tvoří většinu přítomných. Demonstranty zahalené do ukrajinských vlajek doplňují transparenty a slogany napsané na tričkách i tříděném papíru. Při otázce, čím tomu tak je, mi odpovídá jeden z přítomných párů. „Spousta dospělých mužů je v armádě nebo přímo na frontě. Starší lidé jsou k demonstracím někdy skeptičtí. Někteří z nich se jich přesto účastní i se svými dětmi. Většina z nás jsou však středoškoláci či vysokoškoláci.“ Zdůrazňují ale, že protesty nevnímají jako generační záležitost. Jde jim především o problematický zákon. Ukrajinské odvody do armády se přitom často netýkají vysokoškoláků, jelikož je věková hranice stanovena až od 25 let.

Atmosférou celé shromáždění působí na první pohled pozitivně: zpívá se, hraje se na bubny, na vyzvání mluvčího s megafonem se skáče. Někteří přišli v kostýmech, s kočárky nebo cestou z venčení psa. Celé náměstí obkružují demonstranti v autech, kteří troubí či pouštějí populární písničky. Sem tam si lze všimnout novinářů prodírajících se davy s diktafonem či kamerou. Na těžkooděnce či velké bezpečnostní manévry tu nenarazíte, přesto v postranních ulicích postávají menší skupinky policejních hlídek.

Kousek opodál lze zahlédnout soustředěné studenty píšící v průběhu demonstrace na rozřezané kartonové krabice další protestní hesla. Mezi nimi jsou vidět i karikatury politiků a příslušníků současného režimu včetně Zelenského. „Nežádáme svrhnutí prezidenta ani politické čistky. Obáváme se o naši demokracii a šanci Ukrajiny na vstup do Evropské unie. S příchodem Trumpa a omezením USAID navíc vzrostly nejistoty ohledně proudění vojenské pomoci armádě,“ vysvětluje mi jeden z nich. „Stejně tak si uvědomuji riziko těchto demonstrací a toho, že je Rusko může zneužít k dalšímu rozdělování společnosti. Už jsem k tomu četl i nějaké příspěvky na sociálních sítích. Rusko je stále náš nepřítel číslo jedna,“ dodává.

Někteří z kolemjdoucích na hlavním náměstí ve Lvově se k protestujícím průběžně přidávají, chvíli zůstanou a pak pokračují dále. Jiní vše sledují z bezpečné vzdálenosti a s odstupem. Na dotaz, co si o protestech myslí, odpovídají, že o problematice nevědí dost nebo že nechtějí rozdmýchávat napjatou atmosféru uprostřed války. Jakkoliv se zákonem nebo všemi kroky prezidenta Zelenského nesouhlasí. Dávám se do řeči s dvojicí žen, která v ruce drží transparenty s číslem zákona a nápisem „Ruce pryč od NABU“. „Účastnila jsem se již demonstrací na Majdanu v roce 2014 a bojím se, že by mohlo být vše, čeho jsme od té doby dosáhli, ztraceno. Nepřeji si posilování ruského vlivu. Přeji si konec války,“ vysvětluje mi jedna z nich. Zničehonic však přerušuje konverzaci a posměšně ukazuje na procházejícího ramenatého muže v tričku fotícího si hesla na plakátech a bannerech s poznámkou, že se určitě jedná o policistu v civilu. Následně mi vypráví také o zahájení vyšetřování či prohledávání celé řady zaměstnanců NABU státními složkami, ke kterým došlo v posledních dnech.

Další vývoj je nejasný

Zelenský v uplynulých dnech nabídl nový zákon, který obnovuje nezávislost předmětných institucí, jimiž byl tento krok pozitivně přijat. Jeho čtení je parlamentem naplánováno na 31. července. Přesto i v pátek 25. července lidé opět vyšli do ulic. Je tedy zřejmé, že minimálně mezi demonstrujícími stále převládají obavy o budoucí úpravu této citlivé problematiky. Lze se domnívat, že důvodům k rychlému navržení stažení prvotní verze zákona byl jak tlak zahraničních spojenců, tak i samotné demonstrace. 

Otázkou zůstává, zda se v případě současných snah o podřízení antikorupčních agentur pod generálního prokurátora jednalo o výjimku, či zda takovéto kroky, třebaže v menší míře, budou pokračovat. Nová verze zákona byla prezidentem sice předložena, musí ale ještě projít parlamentem, a tudíž nelze současný stav považovat za zcela uzavřený. K celé situaci navíc dochází za nepřestávajících vzdušných útoků Ruska na ukrajinské území i stále probíhající pozemní operaci na východě země. 

Snahy o vymýcení korupce byly jedním z klíčových bodů prezidentské kampaně Volodomyra Zelenského. Ten svými kroky tudíž neriskuje pouze potencionální nedůvěru občanů ve státní instituce a současnou vládu, ale také vlastní politickou pověst. Stejně tak je ale v ohrožení i obraz Ukrajiny a jejích porevolučních snah vypořádat se s hluboce zakořeněnými systémovými problémy. Pomyslně tak časem proti sobě mohou stát snahy o udržení antikorupčního odkazu Majdanu a politické stability současného režimu tváři v tvář ruské hrozbě.