Podle jednoho ze scénářů po ovládnutí světa umělou inteligencí nebudeme vědět, že už se to stalo. Podobně jako mravenci uprostřed lesa neví, kdo rozhoduje o osudu lesa. Pokud nezjistíme, že už nás umělá inteligence ovládla, můžeme si kdykoli klást otázku, zda se to už nestalo. Při sledování dění a výroků okolo bombardování Íránu a zasedání NATO je tohle ta spíše nadějnější varianta. Ta horší je, že se celý svět plazí v prachu před Trumpem doopravdy.
Nacházíme se v situaci, kdy pokud čtete byť jen mainstreamové zprávy a trochu si pamatujete, co se psalo včera a co kdo řekl před měsícem, rychle si začnete připadat jako konspirační teoretik.
Jako doma by se u nás museli cítili poddaní Ludvíka XIV., známého jako Král Slunce. Naši hvězdu si za svůj symbol nezvolil náhodou. Stejně jako on dává život všemu živému, celý svět se okolo ní otáčí a stejně jako Ludvík bylo Slunce považováno za střed vesmíru. Nechal namalovat na tři stovky svých vlastních portrétů, na nichž vítězí v bitvách, byl zobrazován jako římský císař, bůh Apollón či Alexandr Veliký. Instagram a LinkedIn by si zamiloval.
V době Ludvíka XIV. ovšem lidé ještě nevěděli, že jsou si všichni rovni, a křivili si páteř před monarchou. A rozhodně ne jen před tímhle. To už si dnes ani neumíme představit, vždyť pro tyhle nepříjemnosti vymysleli později ve Francii gilotinu.
Dnešní císař vyhlašuje na své sociální síti Pravda, co je a není pravda. Kdo bude odporovat, bude deportován nebo mu přistane na hlavě raketa. A tak, ještě než se vůbec usadil prach po americkém bombardování Íránu, monarcha světu rovnou oznámil, že to byl nejlepší vojenský zásah v historii planety Země a celého vesmíru:
„Dnes večer mohu světu oznámit, že údery byly velkolepým vojenským úspěchem… Chci poděkovat a poblahopřát premiérovi Bibimu Netanjahuovi. Pracovali jsme jako tým, jako snad žádný tým nikdy předtím… Žádná armáda na světě by ani zdaleka nedokázala to, co my dnes v noci. Nikdy neexistovala armáda, která by dokázala to, co se odehrálo před malou chvílí,“ deklamoval Trump způsobem, jakým dítě ukazuje světu svůj první bobek snesený do nočníku a neočekává nic jiného než němý úžas a obdiv.
Ještě dřív než se vůbec stihl do nebes vychválit Trump, udělal to za něj válečný zločinec, který má na svědomí desítky tisíc mrtvých v Gaze, Benjamin Netanjahu:
„Prezident Trump odvážně vede svobodný svět. Je ohromným přítelem Izraele, bezkonkurenčním přítelem… Skutečně nepřekonatelným, protože dokázal to, co by žádná jiná země na světě nedokázala… Trumpovo odvážné rozhodnutí zaměřit se na íránská jaderná zařízení s úžasnou a spravedlivou silou Spojených států změní dějiny… Historie si bude pamatovat, že prezident Trump jednal tak, aby nejnebezpečnějšímu režimu na světě odepřel nejnebezpečnější zbraně na světě,“ říká premiér jednoho z nejnebezpečnějších režimů pro širé okolí a zapomíná současně na další nejnebezpečnější režimy.
Třeba Rusko se skutečným a gigantickým arzenálem jaderných zbraní, které decimuje Ukrajinu. K tomu ovšem Izrael neřekl ani popel, Netanjahu odmítl Ukrajině pomoci a za Rusko se Izrael postavil i na půdě OSN.
Ale pokračujme s výroky strůjce hladomoru v Gaze: „Dnešní vedení vytvořilo obrat v dějinách, který může pomoci dovést Blízký východ i další země k budoucnosti prosperity a míru. Děkuji vám, děkuje vám lid Izraele, děkují vám síly civilizace.“
Nemám rád, když se u každé blbosti hartusí Orwellovým 1984, nicméně podobným způsobem se v tomto knižním světě referovalo o válce mezi Eurásií a Oceánií. Takový patos si odpustí dokonce i v těch nejpatetičtějších dialozích ságy Avengers, kde se to hemží superhrdiny. Na ty si Trump a Netanjahu hrají, zatímco se pod kostýmy dobra skrývají jedni z nejhorších státníků, co kdy na tomto světě něčemu vládli.
Lidské zákony se na císaře nevztahují
Vzápětí se znovu rozhořel v Izraeli soud s premiérem Netanjahuem, který čelí na domácí půdě trestnímu stíhání pro korupci a podvody. To se nelíbí císaři všech sluncí Donaldu Trumpovi, což – sám usvědčený kriminálník – na své síti okomentoval:
„Bibi a já jsme právě společně prošli PEKLEM, bojovali s velmi tvrdým a skvělým dlouholetým nepřítelem Izraele, Íránem… Bibi nemohl být lepší, ostřejší a silnější ve své lásce k neuvěřitelné Svaté zemi… Kdokoli jiný by utrpěl ztráty, potupu a chaos!“ hartusil Trump, který prošel peklem leda tak v teple své kanceláře s příliš velkým hamburgerem v puse.
Nařídil útok na zemi na druhém konci světa, se kterou předtím předstíral, že jedná o vzájemné dohodě. Na zemi, o které jeho vlastní šéfka tajných služeb Tulsi Gabbard v březnu před Kongresem tvrdila: „Zpravodajská komunita nadále soudí, že Írán jadernou zbraň nevyrábí a že nejvyšší vůdce Alí Chameneí nepovolil program jaderných zbraní, který pozastavil v roce 2003.“
Později Trump poznamenal, že ho nezajímá, co Gabbard tvrdila, a že se ona i tajné služby pletou. Následně Gabbard řekla, že média její slova vytrhla z kontextu. A nyní už jsme v bodě, kdy Gabbard říká totéž, co Trump. To stejné se týká otočky zpravodajských služeb o tom, zda íránská zařízení byla zničena. Nejdřív nebyla, nově z nich nic nezbylo. Pokud by to chtěl někdo popřít, Trump nařídí nové bombardování. Pravdu má ten, kdo má víc atomovek, válečných lodí a větší HDP.
Nacházíme se v situaci, kdy pokud čtete byť jen mainstreamové zprávy a trochu si pamatujete, co se psalo včera a co kdo řekl před měsícem, rychle si začnete připadat jako konspirační teoretik. Je prostě jednodušší na vše zapomenout a přijímat každý den nové dění, jako by včerejšek nikdy nebyl, než se trápit tím, že nic nedává smysl. Tajné služby totalitních států měly ve zvyku sledovaným disidentům přestavět doma v jejich nepřítomnosti nábytek, aby je donutily pochybovat o vlastní příčetnosti. V takovém světě nyní žijeme všichni.
Trump ve svém tažení za záchranu Netanjahua pokračoval: „Bibi Netanjahu je bojovník jako snad žádný jiný bojovník v dějinách Izraele… Bojovali jsme doslova o přežití Izraele a nikdo v dějinách Izraele nebojoval tvrději a kompetentněji než Bibi Netanjahu.“
Je pravda, že asi málokdo jiný zabil tolik žen a dětí a vybombardoval tolik škol, školek a nemocnic. Málokdo střílel do hladových lidí ve frontě na jídlo. V tomhle nejvyšší imperátor galaxie prakticky nelže, takového bojovníka svět možná ještě neviděl. Následně Trump požadoval okamžité zrušení soudu pro velkého hrdinu Izraele.
Taková už je feudální představa o fungování spravedlnosti. Neuznávat ji. Stejně jako Trump zaútočil na Mezinárodní trestní soud, který si dovolil strůjce válečných zločinů označit za strůjce válečných zločinů, a uvalil sankce na soudkyně. Ve světě nejvyššího imperátora veškeré temné hmoty se právo na jeho nohsledy nevztahuje.
Taťka psychopat
Zatímco tohle jsou dva narcistní psychopati, jiný druh pekla se odehrál v případě šéfa NATO Marka Rutteho, který posunul diplomatické pochlebování někam, kam se dosud nikdo nevydal. Trumpa označil za „daddyho“, konkrétně o jeho komentování Izraele a Íránu řekl: „Taťka musí někdy používat silné výrazy.“ Pro to mi výrazy dochází.
Ještě předtím se uctivě klaněl monarchovi v soukromých zprávách, což Trump samolibě zveřejnil. Rutte mimo jiné psal: „Pane prezidente, milý Donalde, gratuluji Vám a děkuji za Vaši rozhodnou akci v Íránu, která byla opravdu mimořádná a na kterou si nikdo jiný netroufl. Díky tomu jsme všichni bezpečnější… Dnes večer letíte do Haagu vstříc dalšímu velkému úspěchu. Nebylo to snadné, ale všichni to podepsali na 5 procent… Donalde, přivedl jsi nás k opravdu důležitému okamžiku pro Ameriku, Evropu i celý svět. Dosáhnete něčeho, co se žádnému americkému prezidentovi za celá desetiletí nepodařilo… Evropa za to hodně zaplatí, tak, jak by měla, a bude to tvoje vítězství. Šťastnou cestu a uvidíme se na večeři u Jeho Veličenstva!“
Taková zpráva by byla příliš devótní i na dvůr Ludvíka XIV. Přece jen, tehdy lidé měli nějakou důstojnost, nejspíš i bezzemci čelící moru. Rutteho zpráva působí jako slovní hodnocení na vysvědčení dětí v první třídě, kdy je třeba pochválit každého za jakoukoli maličkost, byť by se naučil jen nepíchat vidličkou do vlastního oka. Co dnes působí jako šílenství, bude zítra novou normou, z níž se bude včerejšek jevit stejně neuvěřitelně jako 17. století.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás