Zkraje března zaplnilo stockholmskou Avicii Arenu, na jejímž pódiu kdysi vystupovali Prince, Lady Gaga nebo 50 Cent, šestnáct tisíc diváků a divaček. Stovky rozsvícených mobilních obrazovek rozzářily potemnělý prostor pod obří kupolí. Na projekčním plátně se v tu chvíli objevilo okénko, ve kterém se promítalo rodinné video se smějícím se blonďatým chlapečkem během novoročních oslav. „Jonatan,“ ozývá se hlas postavy ze sedmdesátkového švédského snímku Bratři Lví srdce. Ve filmové adaptaci románu Astrid Lindgren ale není jasné, jestli je pouze protagonistovým výplodem fantazie zrozené z horeček. Podobně halucinačně působí zrychlená projekce fotek a videí z dosavadního života osmadvacetiletého švédského rappera Jonatana Leandoera Håstada.
Daniel Lopatin nazval Yung Leana „jedním z nejvytříbenějších současných básníků v hudbě“.
Jeho kariéra pod jménem Yung Lean trvá bezmála dekádu, během níž získal mezinárodní uznání. Zároveň ho ale jeho rapový životní styl několikrát málem stál život a měl dlouhodobý vliv na jeho duševní zdraví. „Jsem na útěku, útěku ode všech / Jsme na útěku, pojď a vezmi si svou zbraň, pojďme si to užít,“ zpíval Lean v první půlce bezmála dvouhodinového koncertu v tracku Babyface Maniacs z nové desky Jonatan. Na pozadí kytarové vyhrávky, pomalého, pravidelného beatu a doprovodu vícehlasů se ozývá obava, že staré návyky možná nebude tak snadné opustit. Symbolické vymezení se vůči vlastní veřejné personě potvrzuje i nedávný rozhovor v podcastu SubwayTakes, kde rapper mluví o nutnosti romantizovat si běžný život, založit rodinu nebo začít věřit v Boha. Desku, kterou před květnovým vydáním částečně uvedl ve vyprodané Avicii Areně, tak lze chápat jako finální rozloučení s dosavadním divokým životem a vkročení do dospělosti.
Stylový posun nové desky ke kytarovému zvuku, experimentálnější produkci a prozaičtějším textům se pokouší sjednotit hudebníkovy projekty pod jedním praporem. „Nejčerstvější věc, kterou jsem mohl udělat, byla ta nejstarší. Nejdál, kam jsem se mohl vydat, bylo zpátky domů,“ řekl Håstad v rozhovoru pro švédské noviny Dagens Nyheter. Lean se vrací ke švédské dětské literatuře, hitům kapely ABBA a zároveň čerpá z nostalgických okamžiků americké popkultury, stále se však drží své „sadboy“ estetiky. Tentokrát ovšem jde o žal z promarněného mládí, který je v konfliktu s nostalgií po mladistvé bezstarostnosti.
Vše začalo u Britney
„Kdysi to bylo víc vzrušující,“ říká Håstadův kolega a beatmaker Yung Sherman během společného vzpomínání na divoké dospívání v dokumentu Yung Lean: In My Head (2020). Ten mapoval rapperův život od jeho virálního úspěchu až po vydání desky Agony, mimo jiné inspirované Håstadovým pobytem v psychiatrické léčebně. „Dnes už na to moc nemyslím,“ dodává producent ve filmu.
Axel Tufvesson alias Yung Sherman spolu s Håstadem a Mickem Berlanderem (kdysi vystupujícím pod pseudonymem Yung Gud, dnes pouze Gud) založili na přelomu nultých a desátých let kolektiv Sadboys, o kterém mluvili jako o fanklubu Britney Spears. Jeden z jejich prvních počinů, vaporwave estetikou ovlivněný Ginseng Strip 2002, se v roce 2013 stal na YouTube hitem. Díky snovým lo-fi beatům se jejich tvorba zařadila do vlny tzv. cloud rapu, který v té době zpopularizoval kalifornský rapper Lil B. Pubertální Sadboys vyprodávali koncerty po celém Švédsku. Jejich působení bylo navázané na kolektiv Gravity Boys, dnes známý jako Drain Gang. Do něj patří současné švédské producentské a hudební špičky Bladee, Ecco2k, Whitearmor a Thaiboy Digital.
Švédské publikum původně nepřijalo Sadboys s otevřenou náručí. Klíčový úspěch v USA přinesla Yung Leanovi a Sadboys až smlouva s labelem Hippos in Tanks Barrona Machata, který úzce spolupracoval s Jamesem Ferrarem nebo Deanem Bluntem. Turné po USA a následné nahrávání druhé desky Warlord (2016) v Machatově vile v Miami však provázelo požívání extrémního množství drog. Ty tehdy devatenáctiletému Håstadovi způsobily psychózu, takže byl odvezen do léčebny, zatímco Machat týž večer zemřel při autonehodě.
Håstadovi byla po několika léčbách ve Státech a Švédsku diagnostikována bipolární porucha, v koncertování ale pokračoval, byť v klidnějším režimu. Z náročného období vzešla deska Stranger s hitem Agony: „Drak odpočívající v agónii / Když se bojím, ztrácím mysl / Je to v pořádku, děje se to každou chvíli,“ shrnuje Lean, jaké to je, žít s neustálou obavou, že psychotické výplody jsou skutečnost. Dle svých slov se Håstad k intenzivnímu užívání drog nikdy nevrátil. Přesto ho další léta provázely problémy s alkoholem a kratomem, které se průběžně podepisovaly na jeho zdraví a psychické kondici.
„Party oficiálně skončila,“ řekl v již zmíněném rozhovoru pro SubwayTakes, kde uvedl, že se začátkem minulého roku zbavil všech závislostí. Momentálně se mimo jiné věnuje kickboxu a keramice. Za rok má navíc do kin vstoupit nový snímek Romaina Gavrase nazvaný Sacrifice, v němž si Håstad odbyl svůj herecký debut po boku Vincenta Cassela nebo Salmy Hayek.
Leanova symbolická smrt
Pro Britney Spears byla třetí studiová deska Britney příležitostí ukázat, že není jen naivní mladá holka, se kterou může hudební průmysl zametat. Hit I’m a Slave 4 U je afirmací vlastní agendy a sexuality, kterou dosavadní Britney mohla projevovat pouze v náznacích. Lean má od popových hymen americké zpěvačky na míle daleko, ačkoliv i album Jonatan s popovými melodiemi koketuje. Nejilustrativnějším příkladem je energický Forever Yung, ve kterém Leanův unylý vokál za doprovodu smyčcových aranží a rigidního basového beatu zní nadsazeně, když se přirovnává k fénixovi, který vstane z popela. Ve videoklipu skotského fotografa a režiséra Aidana Zamiri (známého například spoluprací se Segou Bodegou nebo FKA twigs) je Håstad ztvárněn nejdřív po boku své rodiny, kterou záhy opouští kvůli svému symbolickému pohřbu. Zvláštně kontrastní tón tracku, který osciluje mezi karikaturním štěstím a pochmurnějšími podtóny, zní jako pokus navázat na emoční vypjatost popových lovesongů.
V Might Not B Lean přímo cituje taneční píseň Lay All Your Love On Me švédské kapely Abba, kterou kdysi označil za „smutný švédský artefakt“. Zpívá se v ní o ztrátě vlastní individuality ve prospěch všeobjímajícího pocitu lásky. Vedle Abby v Leanově textu zaznívá i reference na Ain’t No Sunshine amerického soulového zpěváka Billa Witherse. Píseň vypovídá o stavu, ve kterém je člověk chycený do toxického vztahu.
Nový start
Jonatan je tak pro Lean – podobně jako v případě Britney Spears v roce 2001 – pokusem udělat pomyslnou tečku za dřívější image. A to i s ohledem na to, že jeho psychický stav a vztah k drogám byly médii v minulosti často překrucovány a zneužívány. Podobný vztah s médii ostatně pojil i americkou zpěvačku, které byla v roce 2008 taktéž diagnostikována bipolární porucha. „Paranoidní paparazzi se pohybují v lese / Rozlévají sirup po mých višňových ranách / Je to pocit, kterého se nemohu zbavit / Takže se mnou zůstává, dokud nezměním směr / Jezdíš, jakoby po červené poušti / Kvůli tobě jsem jak z papírmaše / Dal jsi mi plastové ruce a skleněné oči,“ rapuje Lean v tracku Paranoid Paparazzi.
Lean komplikovaný vztah s médii dokáže popsat nápaditým jazykem a metaforami, které jsou plné odkazů na populární kulturu. V již zmíněných Babyface Maniacs se uchyluje k představě milenců na útěku, kteří by klidně mohli být ústřední dvojicí ze Zapadákova Terrence Malicka nebo Mickeym a Mallory Knoxovými z kultovního filmu Olivera Stonea Takoví normální zabijáci.
Track Horses, který má stejný přídech americké kultury, si vystačí s jednoduchou instrumentací. Zkreslená kytara a bicí přecházejí v epické smyčcové pasáže, které doprovází až kýčovitý výjev divokého koně jako metafory Håstadovy nonkonformity. V textu však zůstává stopa pochybnosti: „Divoké koně mě od tebe odhánějí / Božské síly / Nechávám svět za zády, ať se plní sny / Jako divoký kůň / Nikdy mě nedostihneš v tom, co dělám / Chtěl bych zůstat, ale musím odejít.“
Proč lidé potřebují Boha?
Håstadova touha překopat svou dosavadní image se otiskla i do toho, že na desce se tentokrát nepodílel jeho dosavadní producentský tým. Ludwiga Rosenberga alias Whitearmora, který stál za úspěšnou nahrávkou Starz nebo Poison Ivy, vystřídal ve většině skladeb Rami Dawod, jeden z producentů Franka Oceana.
Zmíněná skladba vytvořená v součinnosti s Whitearmorem nostalgicky zavání Leanovou starší tvorbou: „Po party a oslavě / Zůstávám sám se svým zoufalstvím / Miluju izolaci / Eskaluje, nemůžu to změnit / Pokud dostaneš, co chceš, je to opravdu to, co chceš?“ vyjadřuje Lean svou nejistotu z nastoupené cesty, zatímco za jeho zády se pravidelně ozývají výbuchy znepokojivého smíchu. „Bůh se k tobě bude chovat dobře, pokud ho o nic nebudeš žádat / Byl jsem tak chladný vůči všem, kteří mě milovali / Pubertální symfonie pro Boha / Přeji si, abych to mohl změnit,“ zpívá v refrénu. „Rozumím, proč lidé potřebují Boha,“ řekl Håstad v rozhovoru s Vincentem Casselem pro magazín Interview na konto izolace, kterou mu přinesla abstinence.
Ve speciálním redditovém Q&A, které bylo zorganizováno u příležitosti jeho nové desky, Daniel Lopatin nazval Yung Leana „jedním z nejvytříbenějších současných básníků v hudbě“. Lopatinova zmínka se zároveň překrývá s Håstadovým přesvědčením, že sám není vázaný na žádný žánr, ale je primárně básník, který pracuje s odlišnými styly. To ostatně dosvědčují jeho další projekty jako instrumentálnější a baladický jonatan leandoer96 nebo punková kapela Död Mark. Mimo to Lean spolupracuje s projektem Oneohtrix Point Never. Jeho rukopis je nejvýraznější na tracku Terminator Symphony – nejsilnějším momentu desky. Track nabízí nečekané tonální přechody: od dramatické gradace elektronické produkce s mužskými chorály až po gospelem prodchnutý závěr.
Není jasné, nakolik Håstad mluví o Bohu jako o osobním životním postoji, a ani to není až tak podstatné. Božské metafory v Leanových rukách působí spíš jako připomínka vágního pocitu viny, který deskou prostupuje. Z Jonatana nečiší triumfální návrat ani klasická sebereflexivní katarze. Spíš působí jako tichý, lehce roztřesený pokus o stabilitu. Lean zde splývá se svými alter egy, dětská nostalgie se střídá s pokusy o duchovní hloubku a výsledek je zvláštně podmanivý právě v tom, jak moc je neukotvený. Pro posluchače a posluchačky, kteří s Leanem vyrůstali, vystihuje Jonatan pocity, které mají při hledání pevného bodu v dospívání, jež rychle a drsně přešlo v dospělost.
Autorka je filmová a hudební publicistka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás