Milník ve vztahu Evropské unie s Izraelem, který přichází pozdě a je stále příliš opatrný

Článek 2 asociační dohody mezi Evropskou unií a Izraelem stanoví, že vztahy, které upravuje, musí být „založeny na respektu k lidským právům a demokratickým zásadám.“ Vůli začít zkoumat, zda nedošlo k porušení tohoto článku, našlo 17 z 27 zemí unie. Tento postoj ministři zaujali po 19 měsících izraelské ničivé a vyhlazovací války proti Palestincům v pásmu Gazy a po 18 letech izraelské blokády, kvůli které OSN už v roce 2018 varovala, že pásmo Gazy se následkem blokády v kombinaci s pravidelnými ničivými vojenskými útoky na civilní infrastrukturu stane v roce 2020 místem nevhodným k životu.

Ostudná nečinnost v rámci neoficiální smířlivé politiky EU vůči Izraeli, která je v rozporu s povinnostmi jejích členských států, zůstane již navždy zapsána v dějinách.

EU je největším obchodním partnerem Izraele, přestože Izrael trvale neplní podmínku stanovenou v článku 2 asociační dohody, na což už víc jak 10 let upozorňuje občanská kampaň.

Izrael dlouho před rokem 2023 v pásmu Gazy vytvořil, udržoval a prohluboval humanitární krizi, která fatálně postihla většinu palestinských uprchlíků v důsledku trvalé nezákonné vojenské okupace obléháním.

Proč právě teď?

Izrael začal s realizací vrcholné fáze své operace s cílem vyčistit od nežidovského obyvatelstva, „dobýt“ a převzít i pásmo Gazy. K současné fázi přistoupil po přípravné fázi vyhladovění tamní populace, aby už neměla sil klást odpor jako dosud.

Po systematických útocích na humanitární systém OSN (politických i fyzických) Izrael společně s USA jako svým rozhodujícím dodavatelem munice naplánoval zřetelně nedostatečný a nezákonný systém „obnovení humanitární pomoci“ jako donucovacího prostředku při provedení obrovské etnické čistky.

Vzhledem k nezastavitelnému šíření dokumentace hladomoru, který cíleně způsobili, se Netanjahu s Trumpem dohodli na humanitární prezentaci svého úsilí o „konečné vyřešení palestinského problému“ v pásmu Gazy (v jehož stínu postupuje podobná politika i na zbytku nezákonně okupovaného palestinského území).

Úterní individuální apely jejich dosud trestuhodně mlčících spojenců, které zaplavily světová média, rovněž kladou důraz na požadavek, který Izrael prakticky ve stejnou chvíli na oko začíná plnit. „Odstartujeme tedy proces prověřování [zda dochází k porušování čl. 2] a mezitím je na Izraeli, aby vpustil [do pásma Gazy] více humanitární pomoci,“ řekla v úterý po hlasování vysoká představitelka EU pro zahraniční věci Kaja Kallas.

Takový přístup nadále přivírá oči jednak nad komplexním hrubým porušováním lidských práv Palestinců v rámci izraelského státního zřízení (apartheidu) a nezákonnou vojenskou a civilní okupací, které se Izrael dopouštěl již před rokem 2023, a dnes zejména odvádí pozornost od komplexního charakteru vyhlazovací války, kterou Izrael vede systematickým úmyslným ničením podmínek života Palestinců jako skupiny v pásmu Gazy. Podle odborníků na holocaust a genocidy jde o učebnicový příklad genocidy. Izrael by tuto genocidu nemohl páchat bez zbraní a munice dodávaných v rozporu s mezinárodním právem z USA a zemí EU.

Na hrůzostrašnou a dosud nepřiznanou spoluodpovědnost Evropské unie za zločiny proti lidskosti proti Palestincům upozornila irská poslankyně Evropského parlamentu Lynn Boylan, která se omluvila lidem v Gaze a vyjádřila lítost nad tím, že je EU zbaběle opustila.

Mantra dialogu překryje ledacos

Rakouská ministryně zahraničních věcí, která podpořila revizi asociační dohody o spolupráci s Izraelem, uvedla, že Rakousko je „proti úplnému pozastavení této dohody“, a zdůraznila důležitost zachování dialogu s porušovatelem.

Ústřední myšlenku potřeby dialogu s chronickým porušovatelem mezinárodních dohod, dnes pachatelem genocidy, opakují i ​​další evropští představitelé. Patří k nim i slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár, který označil dohodu za „silný nástroj na udržování živého dialogu, který je nezbytné zachovat.“ Přehodnocení asociační dohody podpořil, ale z tiskové zprávy agentury TASR se zdá, že i on zavádějícím způsobem redukuje její platnost na otázku splnění povinnosti Izraele otevřít humanitární koridor na záchranu holého života Palestinců v pásmu Gazy. Tato povinnost je sice extrémně naléhavá, ale zdaleka ne jediná, kterou Izrael neplní, a porušuje tím základní ustanovení asociační dohody.

Český ministr Jan Lipavský patřil podle očekávání k menšině, která hlasovala proti přehodnocení asociační dohody s Izraelem. „Já si myslím, že je třeba s Izraelem mluvit. Když mluvím s izraelským ministerstvem zahraničních věcí, což bylo shodou okolností v sobotu, tak samozřejmě humanitární situaci v Gaze zmiňuji,“ řekl Lipavský ČTK.

Podsouvaná myšlenka, že platná dohoda o přidružení je jakousi podmínkou dialogu EU s Izraelem, je přitom manipulativní. Pokračováním v preferenčních vztazích EU dlouhodobě ujišťuje Izrael o jeho beztrestnosti. Naopak, přerušením dohody mohla již dávno v první řadě sama splnit její literu a zároveň využít hospodářských důsledků pro Izrael jako nástroj tlaku na ukončení hrubého porušování mezinárodního práva a lidských práv Palestinců.

Novinářům Euronews se u mantry o dialogu dokonce podařilo změnit perspektivu, když samotný článek, ve kterém přinesli informaci o rozhodnutí EU přehodnotit dohodu o spolupráci s Izraelem, původně zveřejnili s nevýstižným titulkem „Izrael říká, že zůstává otevřený dialogu s EU a jejími členskými státy“. Rutinní prezentování Izraele jako relevantního subjektu, zatímco se ostatním přisuzuje role méně důležitých objektů jeho rozhodnutí, nabírá často bizarní podoby.

Ochotu EU odpustit Izraeli téměř cokoliv ilustruje událost, která se odehrála v Dženíně na okupovaném Západním břehu Jordánu hned druhý den po hlasování o přezkoumání asociační dohody. Diplomatická delegace, které se zúčastnili i představitelé a představitelky evropských zemí, se ve středu ocitla pod výstražnou palbou okupační armády. Ta svůj nevídaně arogantní útok na mezinárodní přítomnost vysvětlila tvrzením, že delegace se odchýlila od dohodnuté trasy a vstoupila do „zakázané zóny“. Kaja Kallas incident uzavřela prohlášením, že „jakékoli ohrožení života diplomatů je nepřijatelné.“ K tomu přidala zcela určitě zbytečnou výzvu, aby Izrael incident vyšetřil a zodpovědné postavil před soud.

Každé zdržení sankcí stojí lidské životy

Další návrh na zvýšení tlaku na Izrael zavedením sankcí vůči židovským osadníkům zodpovědným za násilí na Západním břehu (podobně jako to čerstvě udělalo Spojené království) podpořilo v úterý 26 z 27 členských států, ale Maďarsko návrh vetovalo. Švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergard naznačila, že půjde dál a „bude prosazovat sankce EU vůči jednotlivým izraelským ministrům.“

Bývalý vysoký představitel EU Josep Borrell předložil v listopadu návrh na pozastavení vztahů s Izraelem, což nakonec vedlo ke svolání uzavřeného setkání izraelského ministra zahraničních věcí a jeho kolegů z EU. Na tomto setkání, kterému předsedala Borrellova nástupkyně Kaja Kallas, byly výzvy k přezkoumání článku 2 zcela umlčeny – protože v Gaze právě formálně platilo příměří, i když jej Izrael soustavně porušoval a ničím nenaznačoval, že by měl v plánu začít zacházet s lidmi pod svou nezákonnou okupací způsobem, který by respektoval mezinárodní právo.

„Zdá se, že jedenáctitýdenní úplná blokáda dodávek humanitární pomoci vyvolala změnu v myšlení členských států,“ snaží se vysvětlit změnu postojů Evropské unie Euronews. Zároveň se zdá, že v mnoha případech jde o změnu v myšlení o udržitelnosti vlastní hodnotové image paralelně s tvrdošíjným poskytováním podpory a beztrestnosti Izraeli ještě i během páchání genocidy.

Amnesty International vítá „katastrofálně opožděné“ rozhodnutí EU přezkoumat platnost dohody o přidružení s Izraelem a opakuje, že EU a její členské státy musí zakázat veškerý obchod a investice, které by mohly přispívat ke genocidě a jiným závažným porušením mezinárodního práva. Připomíná zároveň, že ostudná nečinnost v rámci neoficiální smířlivé politiky EU vůči Izraeli, která je v rozporu s povinnostmi jejích členských států, zůstane již navždy zapsána v dějinách.

Proces přezkumu platnosti asociační dohody může být ještě velmi dlouhý – a s nejasným koncem. Na vysoké představitele svých států, kteří jen velmi neochotně opouštějí své bezohledné zájmy, musíme vyvíjet tlak my, občanky a občané.

Autorka je spolupracovnice redakce.