Donald Trump po setkání s Volodymyrem Zelenským na pohřbu papeže Františka vyjevil své obavy, že Putin možná žádný mír uzavřít nechce. Trvalo to jen několik málo let, než Trump pochopil, co se zhruba děje. Alespoň na chvíli, protože zítra, za týden nebo za minutu může být cokoli zase jinak.
Přitom víceméně od útoku Ruska na Ukrajinu můžeme sledovat rozličná vyjádření Donalda Trumpa směrem k Ukrajině, Rusku či konfliktu jako takovému. Až do zvolení americkým prezidentem se jeho rétorika točila okolo dvou bodů. Že válku ukončí do 24 hodin a že by k ní za jeho administrativy vůbec nedošlo. Druhá možnost je skoro reálná, protože přístup posledních tří měsíců Trumpovy administrativy připomíná nejvíce rok 1939, kdy si Rusko a Německo opět rozdělily Polsko.
Naopak Rusům se rozhodl dát cokoli, víc, než kdy dostali, a současně si sám nárokuje ukrajinské nerostné suroviny nebo jadernou elektrárnu.
Jak se rychle ukázalo, největší překážkou míru podle Trumpa nebo J. D. Vance není Putin, který Ukrajinu napadl, ale napadená Ukrajina, která situaci komplikuje různými způsoby: že se brání, že má nějaké své požadavky nebo že vůbec existuje. Tohle všechno jsou překážky míru.
Prakticky až do svého nástupu do úřadu Trump sliboval rychlé řešení situace a vracel se k myšlence o 24 hodinách nutných k ukončení války. Toto tvrzení dokonce v červenci 2024 rozporovali sami Rusové. Nejspíš je tehdy pouze nenapadlo, že Trump nebude obtěžovat s okamžitým ukončením bojů ani tak je, ale především Ukrajinu. Ani taková verze se však, jak Trump možná zjistil, Rusku tak úplně nelíbí.
Svou původní představu o vyjednání míru vyjevil minulý rok v červenci moderátorce Fox news: „Zelenského znám velmi dobře a Putina znám velmi dobře, možná ještě lépe. A s oběma jsem měl dobré vztahy, velmi dobré. Zelenskému bych řekl, že už ne. Musíš se dohodnout. Putinovi bych řekl, jestli se nedohodnete, dáme mu hodně. Dáme jim (Ukrajině) víc, než kdy dostali, pokud budeme muset. Já tu dohodu uzavřu během jednoho dne. Jeden den,“ vysvětloval Trump svou obvyklou dikcí čtyřletého dítěte v cukrárně.
Vladimíre, stop, prosím!
Jeho fanoušci ve Státech i u nás za jeho prostým vyjádřením, které dále různě varioval, hledali jakousi důmyslnou strategii, art of deal, zákeřnou kulišárnu, se kterou všechny ohromí. Ale ve skutečnosti je to, tak jako v mnoha jiných případech, přesně tak, jak to Trump řekl a nic dalšího za tím není. Přesto tahle závratná strategie a podobá lobotomická vyjádření i k jiným otázkám uhranula i našim politikům, ať už je to Saša Vondra nebo Andrej Babiš.
Z celého plánu Trump realizoval a rozvinul pouze větu adresovanou Zelenskému, kdy vedle opakování, že musí přestat a přistoupit na Trumpovy podmínky, zastavoval Ukrajině vojenskou pomoc a omezoval její možnosti se bránit. Naopak Rusům se rozhodl dát cokoli, víc, než kdy dostali, a současně si sám nárokuje ukrajinské nerostné suroviny nebo jadernou elektrárnu. Takový už je už „art of the deal“ podvodníka a šmelináře.
23. dubna Trump píše na své sociální síti, že když Ukrajina tak stojí o Krym, měla o něj bojovat dřív, že kvůli Zelenskému je těžké válku urovnat a opakuje, že by měl Zelenský přijmout dohodu, protože stejně nemá v ruce žádné karty.
Maximum, co ze sebe Trump vymáčkl, bylo, když po dalších ruských útocích na ukrajinské hlavní město, na něž Putin vypálil desítky raket, zabil 12 lidí a desítky zranil, tak Trump 24. dubna napsal: Nejsem šťastný s ruskými údery na Kyjev. Není to nutné, velmi špatně načasované. Vladimíre, STOP!
Jindy byly nejspíš Putinovy útoky načasovány dobře či byly dokonce nutné. S údajně dojednávaným mírem to může dopadnout jakkoli, nicméně celý průběh a jednání Trumpa a jeho administrativy má pro Evropu nepřehlédnutelný závěr. Jedná se pro nás o krajně nespolehlivý a v zásadě hostilní režim, na němž nesmíme být závislí v žádném myslitelném ohledu. K fanouškům Trumpovy politiky pak podle toho musíme přistupovat.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás