„Evropa za posledních pár let zažila už čtyři velké budíčky,“ říká analytik Bahenský

Administrativa Donalda Trumpa zásadně mění, jak v Evropě uvažujeme o obraně a bezpečnosti. Trumpova nevypočitatelnost, schopnost příjemně si popovídat s Vladimirem Putinem a řeči o tom, že by si brzy rád zabral Grónsko, Evropany přivádí k otázce, jestli se stále mohou spolehnout na svého tradičního vojenského partnera ze Spojených států. O tom, v jakém stavu je toto spojenectví a v jakém stavu jsou evropské armády, jsme si povídali s bezpečnostním analytikem Vojtěchem Bahenským, který působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a také na Peace Research Center Prague.

Jak to momentálně vypadá s aliancí NATO? 

Myslím, že to není zdaleka tak špatné, jak se to někdy prezentuje. Ale je to nejhorší za dobu, co si pamatujeme. Já se vždycky bráním binaritám. Funguje NATO – nefunguje. Můžeme se na něj spolehnout – nemůžeme? Můžeme se na něj spolehnout méně než před půl rokem, to je fakt. Řekl bych dramaticky méně. Zároveň – to my jsme si vypěstovali závislost na Spojených státech, dlouhodobě. To znamená, že my dneska nemáme náhradu za roli Spojených států v rámci té aliance a za tu alianci jako takovou. Já věřím tomu, že pořád aliance drží pohromadě. Nějak. Bude to těžké. Byli jsme zvyklí na to, že Američané berou na nás do nějaké míry ohledy. Že se prostě zajímají. „Tak co ti Evropani, jim se to zase nebude líbit.“ S tím je konec. Myslím si, že se ten konec blížil. Od Obamy byli východoevropané nespokojení, že USA se odvrací od Evropy k Pacifiku. Ale nakonec to vždycky skončilo tak, že to nebylo tak špatné a výdaje na obranu začneme zvedat a v příštích 15 letech to dotáhneme na dvě procenta.

Je to strašné klišé, ale je toto ten budíček?

Já si myslím, že toto není první budíček. Byla tu série čtyř budíčků. Byl tu první Trump, okupace Krymu. Pak se řeklo, že budeme zvyšovat výdaje až na dvě procenta v roce 2025. Další budíček byl útok na Ukrajinu, pak se teda aspoň skutečně naplnila ta dvě procenta, ČR tomu předtím byla velmi daleko. A teď máme další budíček v řadě, tedy druhý Trump. Tady se to dost potkává v horizontu pár let, vnější ohrožení a signály od spojence, že takto už dál ne. Je to jeden z dost významných signálů, který se špatně ignoruje. Obranu nevybudujeme přes noc, to nebude projekt na rok ani na dva roky. Klíčové bude, jestli neusneme zase za dva roky a pak za šest budeme překvapení. „J. D. Vance je prezidentem? Jak se to stalo? Jak může říkat takové věci?“ Pro mě je otázka, jestli vydržíme a jak daleko dojdeme.