Před třemi lety začala válka Ruska proti Ukrajině. Do Česka zamířily statisíce Ukrajinek a Ukrajinců. Česká podpora Ukrajině je často uváděna jako jedna či dokonce jediná pozitivní věc na současné vládě. Ve srovnání s předchozí migrační krizí byl český přístup prakticky opačný a často vzbuzoval až pocity blížící se hrdosti. Nicméně během tří let postupně chladla podpora veřejnosti i vlády, a právě na tyto změny v přístupu v uplynulých letech a na výhled do budoucna se zaměřilo redaktorstvo ve Studiu Alarm ve složení Saša Uhlová, Pavel Šplíchal a Standa Biler.
Statisíce příchozích z Ukrajiny zdůraznily všechny slabiny českého státu, jako je zoufalý nedostatek bydlení, chybějící místa ve školách a sociální systém, který je pro Ukrajince rovnou nedostupný. Díky tomu, že pracují, platí daně a nemají nárok takřka na nic, se stát může chlubit tím, že na válečných běžencích dokonce dokáže vydělat. S koncem války se však automaticky změní i status statisíců lidí a budoucnost je i s ohledem na blížící se změnu vlády nejasná pro všechny. I na možné budoucí scénáře se redaktorstvo v závěru podívalo.
„Ukrajinci nejsou puštěni do českého dávkového systému. Je nějaký konstrukt zranitelných osob, ale ten je úzký, třeba se do něj nevejdou onkologičtí pacienti nebo ti, kdo se o ně starají. Současně je podpora nastavena nízko. Pro představu, matka s dvěma dětmi, pokud by byla bez práce, tak dostane zhruba 17 až 18 tisíc korun, ale v tom už je započítáno i bydlení a žádný další nárok na dávku na bydlení nemá. To absolutně neodpovídá cenám bydlení v Česku, a ještě se od toho odečte každá koruna, kterou si vydělá nebo má na účtu. Tím vlastně stát tlačí lidi do práce načerno. Sedmnáct tisíc vám s dvěma dětmi nemůže vůbec stačit,“ říká Saša Uhlová.
„Byť Babiš není tak hloupý jako Trump, tak má jiné voličstvo než současná koalice. Ta si přece jen může dovolit některé protiukrajinské rétoriky lépe ignorovat, protože je spíš volí ti zaměstnavatelé. Hnutí ANO si myslím nebude moci ignorovat tady ty výzvy typu, ať jdou Ukrajinci pryč, zvlášť když se snaží sunout směrem k SPD,“ vysvětluje Pavel Šplíchal.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás