Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v současnosti rozhoduje, zda může soud přiřknout některým státům právní odpovědnost za eskalaci klimatické změny. O poradní názor soudního dvora požádal stát Vanuatu, ostrovní země s asi 300 tisíci obyvateli nacházející se v Oceánii.
Přestože je Vanuatu velmi malý stát s nepatrným ekonomickým významem, zahájil přelomovou diskuzi o tom, zda má industrializovaný svět morální povinnost zabránit globální katastrofě. A pokud ano, jaké důsledky by se měly vyvodit pro státy, které dosud nedostály svým závazkům v této oblasti. Společně s Vanuatu dodalo soudnímu dvoru svá písemná svědectví dalších přibližně devadesát států a zároveň vyslaly do Nizozemska své zástupce, aby se mohli účastnit přelíčení. „Ocitli jsme se v první linii katastrofy, kterou jsme nezpůsobili, která ale ohrožuje naši existenci,“ řekl soudnímu dvoru Ralph Regenvanu, zvláštní vyslanec státu Vanuatu. Regenvanu požadoval okamžitou odpověď na klimatickou krizi, která bude ukotvená v rámci mezinárodního práva a ne jen na úrovni jednotlivých států.
Soudního přelíčení se účastnili i zástupci ostrovního státu Tuvalu, u něhož se předpokládá, že bude první zemí na světě, která bude kompletně zatopena kvůli zvyšující se hladině moře. Zástupce státu u soudu nicméně deklaroval, že „Tuvalu se nehodlá tiše poddat stoupajícímu moři“. Společně s dalšími malými ostrovními rozvojovými státy Tuvalu u soudu požadovalo technickou a finanční podporu nutnou k adaptaci na postupující klimatickou krizi.
Přestože v rámci sporu nejsou explicitně jmenovány státy, kterým je za klimatickou krizi přiřknuta odpovědnost, je zřejmé, že se Vanuatu, Tuvalu a další státy obracejí především na největší historické znečišťovatele, kterými jsou USA, Čína, státy EU, Rusko, Brazílie a Indonésie.
Zástupkyně USA Margaret Taylor řekla soudcům, že změny na úrovni mezinárodního práva nejsou nutné, protože svět už disponuje dostatečnými mechanismy na vyrovnání se s klimatickou změnou – tím narážela na každoroční klimatické konference OSN. Obdobně se vyjádřil zástupce Číny i Saúdské Arábie. Jak ale upozorňuje klimatická novinářka deníku The New Yorker Elizabeth Kolbert, způsob řešení krize skrze mezinárodní konference a „klimatickou diplomacii“ nepřináší žádné výsledky. Iniciativa státu Vanuatu proto hledá nové cesty, kterými by bylo možné nutit globální hegemony k větší klimatické zodpovědnosti.
James Hansen, bývalý ředitel Goddardova institutu pro kosmický výzkum, ve své řeči v Haagu uvedl: „Téma klimatické změny muselo být předloženo Mezinárodnímu soudnímu dvoru, protože mladí lidé, rozvojové země a původní obyvatelé se nemají kam jinam obrátit.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás