Ve středu večer se potvrdilo, co se od pondělka víceméně čekalo. Vláda francouzského premiéra Michela Barniera padla. Země se tak opět nachází v období velké nejistoty a je na Emmanuelu Macronovi, aby se k situaci postavil. Jaké se nabízejí další scénáře? Může Francie fungovat bez schváleného rozpočtu?
Historické hlasování
Národní shromáždění bylo v den hlasování narvané k prasknutí. Přítomní byli téměř všichni zákonodárci, což nebývá zvykem. Aby taky ne, jednalo se o skutečně historický den. Naposledy se tímto způsobem podařilo odvolat vládu premiéra Pompidoua v roce 1962. Od začátku Barnierova působení v paláci Matignon, kde francouzští premiéři sídlí, se pod ním téměř nepřetržitě kývala židle. Už jeho jmenování trvalo celých padesát dní a předcházely mu dlouhé debaty a trachtace, kdy si Emmanuel Macron zval jednotlivé politické tábory na konzultace. Bylo do značné míry jisté, že mu v určitý moment bude vyslovena nedůvěra.
Levicová koalice opět zvedá svůj hlas a dožaduje se jmenování předsedkyně vlády z jejich řad. Nepoddajná Francie zůstává věrná původní kandidátce Lucie Castets.
Kamenem úrazu byl návrh zákona o rozpočtu na příští rok. Zákon má tři části, přičemž se hlasuje o každé zvlášť. Nejdříve probíhá klasická prezentace návrhu v dolní komoře parlamentu (Národní shromáždění), potom mají poslanci a poslankyně čas po dobu sedmdesáti dnů, kdy mohou diskutovat a připomínkovat. Levicová koalice Nová lidová fronta odevzdala několik významných pozměňovacích návrhů, z nichž žádný nebyl vládou zapracován. Levice kritizovala zejména tu část rozpočtu, která se týkala příjmů a výdajů státu v oblasti sociální (důchody, zdraví, podpora v nezaměstnanosti), a kterou představitelé hlavních levicových stran považovali za velmi nespravedlivou a pro spoustu obyvatel ničivou.
Barnier opakovaně tvrdil, že stát přebral ve velmi tristní ekonomické situaci a je tedy nutné a nezbytné začít významně šetřit. „Nyní je to na vás a uvidíme, kdo je schopný a ochotný se zachovat zodpovědně,“ řekl premiér ve středu večer při svém posledním vystoupení k poslancům.
Levice se pro vyslovení nedůvěry vládě rozhodla v pondělí, a to na základě Barnierova kroku využít článek 49.3 Ústavy, který umožňuje přijmout zákon i bez podpory většiny zákonodárců. Ovšem pouze v případě, že mu nebude vyslovena nedůvěra. Premiér zariskoval, a to se mu stalo osudným. Návrh z pera Nové lidové fronty podpořilo 331 poslanců a poslankyň. Bez pár jednotlivců celá levice, téměř všichni zástupci krajní pravice a zhruba polovina bývalých republikánů, kteří se hlásí k Le Pen.
Barnier zřejmě do poslední chvíle doufal, že krajní pravice, nebo alespoň její část nakonec couvne. Diskuse s lídryní této frakce vedl do posledních chvil před hlasováním. Postoj Marine Le Pen, který se za posledních pár dní velmi zradikalizoval, nejspíš ovlivnil také probíhající soudní proces. V tom jí za zpronevěru evropských peněz hrozí odsouzení až na dva roky nepodmíněně a zákaz ucházet se o veřejnou funkci po dobu pěti let. Vypadá to, že tah Le Pen Macronovi ani Barnierovi nevyšel.
Co bude dál?
Je velmi obtížné odhadovat, jaký bude další vývoj. Emmanuel Macron se ve své čtvrteční promluvě k francouzskému lidu zachoval tak, jak se dalo čekat. V desetiminutovém projevu, kterému předcházely tóny Marseillaisy, poděkoval Michelu Barnierovi za jeho práci a věrnost. „On a jeho ministři se zachovali státnicky a zodpovědně, na rozdíl od jiných.“ Znovu se pokusil vysvětlit, proč se v říjnu letošního roku rozhodl rozpustit dolní komoru parlamentu, podle jeho slov to bylo nevyhnutelné, ale zároveň nepochopené.
„Nedá se říci, že bych vám nedal možnost se vyjádřit a zúčastnit se voleb. Naopak jste se masivně rozhodli k volbám jít a svůj hlas odevzdat. Z těchto voleb ale nevzešla žádná jasná většina, která by mohla Francii řídit. Proto jsem nechal prostor všem relevantním politickým silám, aby se mezi sebou dohodly, jako tomu je v mnoha našich sousedních zemích.“ Macron dále pokračoval tónem zlomyslného dítěte a pozurážel zákonodárce, kteří se nechali unést „touhou krajní levice vyvolat předčasné prezidentské volby.“
„Krajní levice a krajní pravice se spojily, aby vytvořily antirepublikánskou frontu, jejímž jediným cílem není postarat se o vás a bojovat za zlepšení vašich každodenních životů, ale vyvolat prezidentské volby a také vytvořit chaos.“ V druhé polovině projevu jasně odmítl jakoukoli debatu o své případné demisi a znovu zopakoval, že svou „roli bude hrát až do úplného konce.“ Vzhledem k tomu, že rozpočet na následující rok je třeba schválit nejpozději 31. prosince, nastínil Macron, jak bude postupovat.
V nejbližších dnech jmenuje nového předsedu vlády, který zformuje vládu kompromisu. Tato vláda použije tzv. speciální zákon, což je provizorní zákon, který umožní aplikovat rozpočet z letošního roku i na ten následující, aby nebyly ohroženy základní funkce státu. V novém kalendářním roce pak vláda představí návrh rozpočtu. Macron nakonec nezapomněl připomenout, že v sobotu 7. prosince proběhne slavnostní znovuotevření katedrály Notre Dame v Paříži, kterou postihl v roce 2019 mohutný požár. „Francie opět ukáže svou velikost, jako tomu bylo při olympijských a paralympijských hrách v Paříži. Ať žije republika a ať žije Francie,“ zakončil svůj krátký projev Macron.
Jak vypadá jednota levice?
Levicová koalice opět zvedá svůj hlas a dožaduje se jmenování předsedkyně vlády ze svých řad. Nepoddajná Francie zůstává věrná původní kandidátce Lucie Castets. Ostatní strany se tváří, že drží stejný směr, ale ozývá se i stále více hlasů, které chtějí zahájit diskuse s levicovějšími macronisty. Některé návrhy zněly tak, že by se uzavřela písemná dohoda, v níž by se definovaly jasné linie, na nichž by spolupráce stála, ovšem následně by se hlasoval každý návrh zákona zvlášť a hledala by se pro něj podpora individuálně napříč parlamentem.
Národní shromáždění totiž po červencových volbách zůstává naprosto nepředvídatelné. Je rozdělené na tři politické bloky a situace jako ta středeční jistě není poslední. Pokud by se Emmanuel Macron znovu přiklonil k rozpuštění dolní komory parlamentu, tak tak může učinit nejdřív v červenci příštího roku. Francii tak čeká velmi neklidný advent.
Autorka je spolupracovnice redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás