Libanon čelí pozemní invazi izraelské armády. Zároveň je mnoho míst, včetně hlavního města Bejrútu, stále ostřelováno. S arabistkou Terezií Poněšickou, která v Bejrútu žije a studuje, jsme mluvili o aktuální situaci i o tom, jaký vývoj se dá očekávat. Poněšická se nakonec po začátku pozemní invaze rozhodla zemi na nějakou dobu opustit, mnoho jejích blízkých nicméně na místě zůstává.
Jaká je aktuální situace v Libanonu? Co se na místě děje?
Atmosféra v zemi je čím dál více napjatá. Nikdo netuší, jak bude situace pokračovat, zda bude konflikt eskalovat nebo ne. Už od poloviny září na všechny padala tíseň, začalo to výbuchy pagerů a vysílaček, následně pokračovalo bombardováním Dahíje, během kterého pak zemřel i lídr Hizballáhu, Nasralláh.
Už se to týká opravdu všech. Před týdnem byla třeba bombardovaná oblast Cola, která je autobusovou tepnou spojující Bejrút s okolními městy. Včera Izrael bombardoval zdravotní středisko Hizballáhu v oblasti Bachoura, která je vzdálená jen pár metrů od libanonského parlamentu.
V pondělí 23. září Izrael zahájil masivní a nejintenzivnější útoky napříč Libanonem, jaké jsme neviděli od začátku celého konfliktu. Během 24 hodin bylo zabito 492 lidí, a skoro 2000 lidí bylo zraněných. Vznikla panika, tisíce lidí z jihu začalo hromadně prchat po přímořské hlavní silnici do okolních měst ležících na severu. I obyvatelé Bejrútu se začali bát a cítit, že válka už čeká i za jejich dveřmi. Ulice byly ucpané, dopravní zácpy neměly obdoby. To bylo pondělí, od té doby se to jen zhoršuje, ale už to není panika, spíš si lidé pomalu zvykají na nový životní režim ve válce. Právě v pondělí také začala invaze, která vzhledem k předchozím událostem nikoho nepřekvapila. Hodně lidí tuto izraelskou invazi srovnává s rokem 2006, scénář byl velmi podobný. A proto hodně místních doufá, že to bude mít i stejný konec. V roce 2006 trvala válka s Izraelem 34 dnů a Izrael z ní vyšel jako poražený. Hizballáh má před Izraelem v pozemních bitvách náskok, což jde pozorovat i dnes. Zároveň má zkušenosti ze Sýrie, kde roku 2013 zakročil na podporu režimu Bašára Asada.
Přesto bych situaci nevnímala úplně pozitivně. Izrael to sice nazývá „omezenou operací“, podle Al-Džazíry dle důkazů z místa, založených na množství vojáků a tanků, to nicméně vypadá, že se Izrael připravuje na delší invazi Libanonu. Místní mají strach o svou budoucnost. Trápí je, že musí znovu pozorovat, jak je jejich země ničená a okupovaná.
Ty jsi v úterý, tedy poté, co začala pozemní invaze, z Libanonu stihla odjet. Jak to probíhalo? A jaké jsou možnosti místních zemi dnes opustit?
Podařilo se mi dostat se na evakuační let z Bejrútu do Polska, ale bylo to náročné a chaotické. Evakuace nebyla dobře připravená, vlastně jsem neměla vůbec jistotu, že se uskuteční. Nakonec mi ambasáda domluvila místo v ukrajinském letadle, které letělo do Polska. Jiné země, jako třeba Británie nebo Francie, evakuační lety oddalují. Takže lidé, kteří chtějí odjet, spoléhají hlavně sami na sebe, což je pak finančně i logisticky náročnější. Komerční let stojí přibližně 20 tisíc korun a není zdaleka jisté, že se vůbec uskuteční, protože mnoho letů se ruší.
Zároveň cesta na letiště není moc bezpečná. Vede skrz čtvrť, která je pod správou Hizballáhu, a je tu šance, že může být Izraelem ostřelovaná. Což se také stalo. Půl hodiny poté, co jsme jeli na letiště, Izrael bombardoval rezidenční budovu přímo u silnice, kudy jsme projížděli. Cestu pak uzavřeli a ten den už se nikdo na letiště dostat nemohl. Je také možné ze země odcestovat trajektem, ale jelikož se čím dál více lidí bojí a hledá alternativy, jak odjet, všechna místa jsou už obsazená na týden dopředu. Jako poslední možnost zbývá Sýrie, odkud se dá přejet autobusem do Jordánska. To ale také není úplně bezpečná alternativa.
Opouští Libanon i Libanonci? Jaká na místě panuje nálada?
Aktuálně odjíždějí jen lidé, co si to mohou dovolit, primárně to jsou cizinci. Znám nicméně i pár místních, kteří se snažili odjet. Většina z nich však chce na místě zůstat. Jejich život tam pokračuje dál, i když je válka. Ta tam ostatně není poprvé. Lidé jsou odhodlaní na místě setrvat až do konce. Také moje česká kamarádka, která v Libanonu žije, na místě i přes bombardování zůstala.
Poslední týdny přišla obrovská vlna solidarity. Lidé, i když třeba nemají sami moc peněz, nakupují vodu, potraviny nebo deky pro vystěhované Libanonce prchající z jihu země. Ubytovávají je také u sebe doma. Libanonský kamarád mi říkal, že takovou míru vzájemné pomoci ve společnosti ještě neviděl.
Co lidé na místě vlastně očekávají od následujících dnů a týdnů?
Z toho, co jsem pozorovala, tak lidé žijí ze dne na den. Netuší, co bude zítra. Často kontrolují aktuální dění, kde zrovna Izrael shazuje bomby. Je to zatím dost nepředvídatelné a teorie, jak se to bude vyvíjet, se mezi lidmi různí. Někdo si myslí, že invaze bude trvat pár týdnů, jiní lidé zase očekávají, že bombardování bude pokračovat konstantně. Někteří čekají eskalaci. Další zase srovnávají Libanon s Gazou.
Srovnávání s Gazou jsem také zaznamenala. Myslíš, že jde o opodstatněnou obavu?
Myslím, že ano. Tyto obavy jsou určitě na místě. Ten scénář je hodně podobný. Izrael v tomto útoku opět mluví o právu na sebeobranu. Stejně jako při bombardování Gazy tvrdí, že cílí pouze na vojenské základny Hizballáhu. Ale to není pravda. Počet zabitých civilistů výrazně převyšuje počet zabitých členů Hizballáhu.
Izraelský ministr školství navíc nedávno prohlásil, že mezi Hizballáhem a Libanonem není žádný rozdíl. Že Libanon bude zničen a přestane existovat. To jsou velmi podobná slova, kterými Izrael obhajuje to, co páchá v Gaze. Proto je na místě toto srovnání. A o to víc teď roste strach Libanonců. Protože vidí, co se dělo a děje v Gaze.
Jaká je podpora Palestiny a Gazy u Libanonců? Myslím teď postoje společnosti, nejen Hizballáhu.
Ta podpora je velká. Libanon má s Palestinou hranice (Izrael není jako stát Libanonem uznaný). Navíc během Nakby (katastrofy roku 1948) uprchlo do Libanonu asi 100 tisíc Palestinek a Palestinců. Dodnes má Libanon stovky tisíc uprchlíků právě z Palestiny. Hodně Libanonců tam má také předky. Mnozí sní o tom, jak se jednou vrátí do svobodné Palestiny a navštíví místa, kde žili jejich příbuzní.
Myslíš, že zabití Nasralláha ovlivnilo popularitu Hizballáhu? Jak toto hnutí dnes Libanonci vnímají?
Myslím, že ano. Zvláště teď, když lidé vidí tu eskalaci. Libanoncům může vadit ta radikalita hnutí, nemusí s ním souhlasit, ale rozhodně ho postupně více a více akceptují. Například můj blízký kamarád Hizballáh kritizuje za jeho konzervativní názory a uzavřenost vůči jiným skupinám. Ale to hnutí přijímá, protože je to v tuto chvíli jediná strana, která stojí proti Izraeli. Izrael Libanon roky okupoval a je jeho dlouholetý nepřítel číslo jedna. Myslím, že je dokonce hodně Libanonců, kteří by se chtěli do boje zapojit, jenže jim to Hizballáh nedovolí. Pokud nejste členy Hizballáhu, nemůžete jít bojovat. Hizballáh je navíc jediná politická síla v zemi, která je ozbrojená.
O Libanonu se občas mluví jako o zhrouceném státu. Mohla bys pro čtenářstvo stručně vysvětlit aktuální politickou situaci?
Libanon si prošel hodně těžkým obdobím. Země se od roku 2019 topí v hluboké ekonomické krizi, která je horší a horší. Nejprve došlo ke státnímu zadlužení u zahraničních bank, následně pak přišla covidová pandemie, pak výbuch v bejrútském přístavu v roce 2020, což zahnalo veškeré naděje na zlepšení situace v zemi.
Aktuálně slouží už dlouho přesluhující pasivní vláda, prezidentku nebo prezidenta Libanon nemá. Stát není schopný ani zorganizovat nové volby. Poslední parlamentní volby se konaly před dvěma lety. Stát zkrátka nefunguje. Fungují ale naopak hodně místní komunity. Lidé si zvykli spoléhat se spíše na své bezprostřední okolí.
Jaké byly kroky vlády v posledních dnech? Reagovala nějak na izraelské útoky?
Premiér nejprve vystoupil v OSN, ale reálná akce přišla až ve čtvrtek, kdy libanonská armáda na jihu země poprvé střílela zpět na izraelské jednotky.
Jak vnímáš české zpravodajství o současné situaci v Libanonu?
Znovu se opakují narativy užívané vůči Palestině. A nepřekvapuje mě to. Úplně zaniká fakt, že toto není válka proti Hizballáhu, ale proti Libanonu. Izrael bombarduje místa, kde žije civilní obyvatelstvo, ty útoky posledních týdnů jsou bezprecedentní. Jsou bombardované cesty, skrze něž se běžně pohybuje obrovské množství lidí, stejně jako hustě osídlené rezidenční domy. Už se to týká opravdu všech. Před týdnem byla třeba bombardovaná oblast Cola, která je autobusovou tepnou spojující Bejrút s okolními městy. Včera Izrael bombardoval zdravotní středisko Hizballáhu v oblasti Bachoura, která je vzdálená jen pár metrů od libanonského parlamentu.
Mám pocit, že když se jedná o Izrael, tak si česká média vždy najdou cestu, jak ho obhájit. Zprávy formulují vždy tak, aby to působilo, že se Izrael pouze brání teroristům. Tím omlouvají i dnešní pozemní invazi. Jenže tak to není. Hizballáh je regulérní politická strana. Jeho členy jsou i úplně normální lidé, kteří pracují třeba jako úředníci. Nejde ho tedy jednoduše „vymazat“.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás