Historické vítězství Národního sdružení. Ve Francii stoupá společenské napětí

Celou noc z neděle na pondělí se sčítaly hlasy voleb do dolní komory francouzského parlamentu. Ve výsledku ale v podstatě potvrdily, co od osmé hodiny večerní naznačovaly všechny průzkumy veřejného mínění. Historický úspěch slaví krajně pravicové Národní sdružení (podporované částí republikánů) pod vedením Jordana Bardelly. Zisk 33 procent je pro stranu desítky let vedenou klanem Le Penů naprosto nevídaný. Druhá skončila levicová koalice Nová lidová fronta s 28 procenty. Třetí Macronovo hnutí Ensemble (Společně) s 20 procenty a poslední relevantní silou jsou republikáni s necelými deseti procenty hlasů. Jaké jsou scénáře pro druhé kolo a co bychom neměli v souvislosti s prvním kolem opomenout?

Obnovený zájem o politiku

Volby doprovázela velmi vysoká účast, od rána proudily do volebních místností davy lidí. V poledne se k urnám vydalo o sedm procent více voličů a voliček než ve volbách před dvěma lety a tento trend pokračoval v průběhu celého volebního dne. Francouzští komentátoři se shodují, že konečných 66 procent je nejvyšší volební účast od osmdesátých let. Většina novinářů si tedy kladla otázku, komu tak velký zájem o volební klání vlastně pomůže.

Zatím není jisté, jak volby nakonec dopadnou, který blok bude mít většinu a případně jak velkou. Pro Macrona bude ale velmi náročné stávající tlak ustát a zemi vládnout.

Některé místnosti zavřely v šest, ve velkých městech se volilo až do osmi a první výsledky začaly přicházet bezprostředně poté. Ve štábu Národního sdružení to vřelo, lidé jásali a v rukách třímali obrovské francouzské vlajky. Za silného skandování „Marine“ na podium vstupuje Marine Le Pen a děkuje voličům v severofrancouzském Pas-de-Calais, kde byla zvolena již v prvním kole. „Dnes večer demokracie promluvila a Francouzi se rozhodli ukončit sedm let plných opovržení a arogance.“

V záři reflektorů ji vystřídal Jordan Bardella v padnoucím obleku a s pro něj typickým širokým úsměvem. „Drazí spoluobčané, děkuji vám, že jste dali Francii naději na změnu, na niž dlouhé roky všichni čekáme. Zůstaňte mobilizovaní a přijďte k volbám příští neděli. Máme dvě možnosti, buď povede Francii nebezpečná extrémní levice, která naši ekonomiku dostane na kolena, nebo naše národní koalice. Je to na vás!“ Bardella tak naznačil, v jaké atmosféře bude probíhat následující týden.

Zástupci Nové lidové fronty s odpovědí nečekali dlouho. I přes viditelné zklamání, protože do poslední chvíle doufali, že se s lepenovci poperou o první místo, neztratili bojovného ducha. Dlouho se čekalo na výsledky velkých měst, zejména Paříže, kde levice vítězí a daří se jí voliče mobilizovat i tam, kde se historicky k volbám nechodí.

„Už ani jeden další mandát pro Národní sdružení. Důrazně žádám všechny kandidáty, kteří se do druhého kola kvalifikovali jako třetí, aby odstoupili, a pomohli tak vytvořit republikánskou zeď proti extrémní pravici,“ hřmí z pódia na pařížském náměstí Republiky Jean-Luc Mélenchon. Stejná slova opakuje šéf socialistů Olivier Faure, který patří k těm, kdo byli zvoleni už v prvním kole. Na pařížském náměstí se následně spontánně shlukují další a další lidé a zástupci levicových stran vystupují s mobilizačními projevy.

Neobvyklá není jen vysoká účast, ale také nebývale velký počet kandidátů, kteří byli zvolení již v prvním kole. Celkově jde o 76 politických zástupců, z nichž minimálně 39 hájilo tmavě modré barvy Národního sdružení, 32 levicovou červenou a jednotky pak republikány nebo macronisty. Mluvčí Nepoddajné Francie (LFI) Manuel Bompard například získal v Marseille více než 60 procent hlasů. Zdá se tedy, že vysoká účast hrála do karet všem třem vedoucím uskupením, což dokazuje obrovský počet okrsků, v nichž se kvalifikovali tři kandidáti nebo kandidátky. 

Všichni proti Le Pen vol. 5

Pokyny od vedoucích představitelů levicových stran jsou jasné. Odstoupit tam, kde není šance na zvolení, i kdyby to mělo být ve prospěch macronistů. Republikánská strana, která z těchto voleb odchází jako poražená, se naopak ke strategii pro druhé kolo nijak nevyjádřila. Svým voličům tedy nechává volnou ruku volit například i krajní pravici.

Další výrazná postava Nové lidové fronty François Ruffin, který zastupuje primárně dělnickou a střední třídu v severní Francii, konkrétně v Sommě, prošel do druhého kola s necelými 35 procenty z druhého místa za kandidátkou Národního sdružení. Získal ale okamžitou podporu od všech ostatních kandidujících, a mohl by tak svůj post obhájit navzdory tomu, že kandiduje v jedné z bašt krajní pravice.

Sám na svých sociálních sítích publikoval video, v němž volá po zapojení všech, kdo chtějí porazit nenávistnou a rozdělující politiku Národního sdružení. „Dnes večer nic neslavíme, naopak zahajujeme boj, boj o důstojnost a budoucnost naší Francie.“ Jeho kampaň se vždy vyznačuje velkou dávkou optimismu, tu letošní zakončoval v jedné z chudých čtvrtí, kde zorganizoval pouliční slavnost, na níž se sešli všichni Francouzi, ať už je jejich barva kůže nebo náboženské vyznání jakékoli.

Tento politik se zapsal do paměti nejen francouzské veřejnosti, když neúnavně podporoval dlouho trvající stávky a silné protesty žen, nejčastěji původem z Afriky, pracujících jako uklízečky v hotelích nebo i v budově Národního shromáždění (dolní komora parlamentu). Jedna z těchto žen, Rachel Keke, se stala v roce 2022 poslankyní a do druhého kola postupuje z prvního místa s více než čtyřiceti procenty hlasů. I nyní se Ruffin snaží prezentovat, v jakých okrscích levice oproti minulým legislativním i předchozím evropským volbám posílila. Jeho teze je jasná: „Nic není předem dané, ve všech okrscích svedeme boj a věřím, že vyhrajeme.“

Jestli je v těchto volbách něco možné vidět pozitivně, pak je to velký počet kandidátů Nové lidové fronty, kteří mají migrantské kořeny a jsou aktivní ve svých komunitách. I z toho důvodu se podařilo velmi masivně mobilizovat předměstí velkých měst, z nichž je nejmarkantněji červená právě Paříž.

Debaty mezi stranami musí probíhat opět velmi rychle. Kandidáti mají 24 hodin na to, aby ministerstvu vnitra potvrdili, zda budou, nebo nebudou kandidovat, a koho případně svým odstoupením podporují. V průběhu týdne tak bude jasnější, kdo dodrží klasický úzus a odstoupí ve prospěch kandidáta, který je schopný Národní sdružení porazit, a kdo už tuto strategii nebude chtít podporovat. Názory se různí a nejnejasnější pozice jsou právě ty republikánů a některých macronistů. Například bývalý předseda vlády Édouard Philippe se nechal slyšet, že pro něj není představitelé volit Národní sdružení, ale ani Nepoddajnou Francii (LFI).

Dalším specifikem těchto voleb je obrovské množství okrsků, v nichž se do druhého kola dostali tři kandidáti. Ve francouzském veřejném prostoru se takovému výsledku říká „trojúhelník“. Zde bude třeba najít shodu a zabránit štěpení hlasů. Takových okrsků je celkem 306. Prozatím to vypadá, že jak kandidáti levice, tak macronisté celkem disciplinovaně odstupují. Deník Le Monde jich prozatím napočítal 170.

Kolaps centristické politiky

Tyto volby řekly jasně, že centristická a rádoby catch-all politika Emmanuela Macrona nefunguje. Zbylo mu relativně malé procento „věrných“ voličů, ale většina ostatních se buď vrátila k levici, anebo naopak rozšířila řady Národního sdružení. Sociologové často mluví o starších voličích a zástupcích vyšší střední třídy, pro které je najednou krajní pravice v podstatě volitelná, protože mají strach zejména z daňových reforem Nové lidové fronty a slyší na diskuze o bezpečnosti.

Rozhodně zatím není jisté, jak volby nakonec dopadnou, který blok bude mít většinu a případně jak velkou. Pro Macrona bude ale velmi náročné stávající tlak ustát a zemi vládnout. Několikrát se nechal slyšet, že legitimitu od voličů získal na celých pět let, takže není důvod odstupovat. V případě kohabitace s Bardellou budou ale jeho pravomoci velmi regulované. Nabízí se tedy případně nějaká forma úřednické vlády, která si bude chodit pro podporu do Národního shromáždění takřka s každým krokem, což vlastně do určité míry probíhalo už od posledních sněmovních voleb. Je také možné, že se najde dostatek „umírněných“ ze všech politických táborů, případně se podaří sestavit spíše levicovou většinu. V každém případě se ukazuje, že větší část francouzské společnosti pociťuje silnou frustraci a má pocit, že jediným možným řešením je vláda lepenovců, s níž zatím nemají zkušenost.

Jisté je jen to, že se 30. červen vryje do historické paměti Francouzů a Francouzek na dlouhý čas jako den, kdy se jim částečně změnil život. Kromě turbulentních politických změn se totiž velká část veřejnosti bojí, že hrozí také velké společenské napětí, což s blížícími se Olympijskými hrami není vůbec dobré. Obávají se ale také ztráty hranic společenské debaty, protože už nyní se ve veřejném prostoru běžně objevují rasistické narážky nebo urážky.

Autorka vystudovala politologii na FF UK.