Přijít v době rozpočtových úspor s návrhem, že by děti měly mít bezplatné obědy, je v podstatě šílený nápad. Co je to hlad vedle vyrovnaného rozpočtu? I když ale není v Česku zvykem se při vládnutí zdržovat daty, výzkumy ani analýzami, protože jen těžko mohou konkurovat selskému rozumu, pocitům a instinktům zákonodárců, pro obědy hovoří i čísla. Jakkoli se české vládnutí soustředí na horizont jednoho večera, respektive rozpočtu, obědy pro děti se vyplatí celé společnosti v dlouhodobém horizontu. Pokud tedy akceptujeme předpoklad, že se nasycení hladových musí nějak vyplatit.
Debata o obědech zdarma je rámována titulkem Petra Kamberského z Lidových novin z roku 2015: „Obědy pro děti zdarma? Totální komunismus, který neprosadila ani KSČ“. Někteří z nás už na něj možná nikdy nezapomenou. Od té doby se tento druh komunismu prosadil v mnoha zemích, a my se tak můžeme podívat, co tento totalitní výstřelek – nasycené chudé děti – reálně přinesl. Kupodivu to nejsou gulagy, ale podle čerstvé analýzy PAQ Research lepší školní docházka i školní výsledky, lepší zdravotní stav a snížení výchovných problémů.
Systém obědů zdarma by měl být zcela jistě reformován a zautomatizován, aby se k obědu dostalo nejjednodušší cestou každé dítě, které se nachází v rodině ohrožené chudobou.
Sytý sice hladového nevěří, ale možná si dobře zajištění politici umějí ze svého života vybavit chvíle hladovění, které tříštily pozornost, zvyšovaly napětí i podráždění. Zde tedy necituji rešeršovaný výzkum, ale své vlastní pocity či pozorování dětí v těch leckdy napjatých chvílích před obědem či večeří. Ale pojďme si onu základní lidskou situaci, kdy se naše reakce, nálada i vnímání světa mění dle stavu natrávené potravy v žaludku, rozebrat na datech, jako bychom nebyli lidi, ale roboti, kteří objevují svět živých.
Jak ukazují výzkumy ze zahraničí, které cituje uvedená analýza, obědy zdarma kauzálně zlepšují výsledky žáků, a to nejen těch chudých, ale všech, kdo obědy automaticky dostávají. Pomáhají také jejich rodičům, protože snižují množství stresu a nejistoty, což otevírá větší prostor k podpoře dětí ve škole. Studie ze Spojených států a Jižní Koreje ukázaly významné snížení potyček a výchovných problémů ve školách s obědy zdarma, konkrétně o 17, respektive 35 procent. Dalším benefitem je zlepšení zdravotního stavu a pozitivní vliv na redukci obezity dětí.
Obědy zdarma jsou v jednotlivých zemích distribuovány v zásadě podle dvou modelů. V prvním případě mají obědy zdarma automaticky všechny děti. Sem patří třeba Švédsko, Finsko, Estonsko nebo Maďarsko. Výhodou tohoto přístupu je jednoznačně jednoduchost, kdy není třeba nikoho hodnotit, a současně se tím eliminuje stigmatizace kohokoli, kdo je vyhodnocen jako chudý, a tedy s nárokem na bezplatný oběd. Pro Česko asi příliš jednoduchá a empatická varianta. V druhém modelu jsou obědy navázány na potenciální chudobu rodin a obvykle svázány s jinými dávkami, jejichž pobírání víceméně automaticky opravňuje dané děti k bezplatným obědům ve škole.
Jednoduchý trik: narodit se do bohaté rodiny
Pak je zde samozřejmě česká cesta, která je specificky komplikovaná, nepřehledná a chaotická, ale zato naše. A tak máme tři rozdílné programy, které se liší podmínkami i poskytovatelem.
Prvním projektem, který studie PAQ Research rozebírá, je projekt ministerstva školství, kdy alokované peníze rozdělují dvě neziskové organizace podle svých pravidel. Nárok na oběd zdarma nevzniká automaticky, jakmile se rodina ocitne v určité sociálně zhoršené situaci, ale vede k němu spletitá cesta. Třeba že daná škola sama vyhodnotí, že by dítě mohlo mít nárok na oběd – čehož si všimnout nemusí. Nebo se o projektu dozví samotný rodič a podaří se mu do něj dítě zapojit – což není jednoduchá cesta pro rodiče s horšími kompetencemi. Především se ale obě cesty míjí s tím, aby jednoduše každé dítě v potížích dostalo oběd zdarma bez ohledu na to, co si o tom myslí škola, nebo jak schopný je rodič. Výsledkem je nízké zastoupení dětí.
V projektu obědů zdarma od MŠMT je posuzován a hodnocen rodič, zda má jeho dítě nárok na dané jídlo. Pokud posuzovatel vyhodnotí, že se rodič málo snaží, má jeho dítě smůlu. Takové nastavení se míjí s otázkou nejlepšího zájmu dítěte a naplňování jeho potřeb. Je to pokračování fungování českého systému, kdy dává bedlivě pozor, aby stát náhodou někomu nepomohl omylem. Děti ze znevýhodněného prostředí jsou tak neustále souzeny za své rodiče a trestány za jejich chyby, smůlu či selhání. Ostatně když jsem se před dvěma lety na Vítkovsku v jedné základní škole ptal na program obědů do škol, ředitelka mi vysvětlila, že pokud rodiče zapomínají obědy odhlašovat, nechá dané dítě z programu na půl roku vyřadit, aby tím rodiče potrestala. Snad si z toho dítě vezme ponaučení a příště se narodí do zodpovědnější a hlavně bohatší rodiny.
Lépe z analýzy vychází projekt organizovaný ministerstvem práce a sociálních věcí. Je nicméně věcí školy, respektive zřizovatele, do kterého projektu se zapojí, a jaké podmínky tedy budou v dané škole existovat. Stejně tak škola do žádného projektu nemusí být vůbec zapojena a dítě má smůlu.
Systém obědů zdarma by měl být zcela jistě reformován a zautomatizován, aby se k obědu dostalo nejjednodušší cestou každé dítě, které se nachází v rodině ohrožené chudobou, bez toho, že ho pro nějaké opomenutí rodiče z projektu vyřadí. Podle analýzy Evropské komise by nás takový systém vyšel ročně na o něco víc než půl miliardy korun, což je v rámci rozpočtu marginální částka. Bylo by tak možné pomoci v mateřských a základních školách dle propočtů zmíněné studie zhruba tři čtvrtě milionu dětí. Místo kručení v břiše by se děti mohly soustředit na výuku a svět by byl o něco lepším místem.
Na druhou stranu je zde samozřejmě priorita konsolidace veřejných financí. Není to lehká volba, přeci jen vyžaduje jistou míru empatie a touhy někomu pomoct. Takovou vřelostí disponuje sice lecjaký automat na kafe, ale málokterý český politik.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás