Minulý týden navštívil Českou republiku předseda izraelského Knesetu Amir Ochana. Iniciativy Ne naším jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě, Mluvme o tom, Židovský hlas solidarity a Palestinský klub v České republice vyzvaly poslance, aby se s ním nesetkávali. Argumentovaly tím, že Amir Ochana je předním zástupcem izraelské strany Likud, která požaduje anexi podstatné části Západního břehu Jordánu, a že je reprezentantem politiky, která je v rozporu s českou zahraniční politikou hájící v případě Izraele-Palestiny dvojstátní řešení, a také stál za zákonem o národním státu nebo se dopouští rasistických výroků.
V českých médiích se ale důvěře netěší ani mezinárodní instituce, jako jsou Mezinárodní trestní soud a Mezinárodní soudní dvůr nebo OSN.
Poslanci přivítali Amira Ochanu dlouhotrvajícím potleskem ve stoje a k přátelskému rozhovoru ho pozvala i Česká televize. Ministr zahraničí Jan Lipavský v těch dnech na svém účtu X zveřejnil fotku, na které si podává ruku s izraelským ministrem zahraničí Jisraelem Kacem. V příspěvku píše, že spolu diskutovali o situaci v Izraeli a Gaze a o ruské agresi na Ukrajině. Bývalý pirátský europoslanec Mikuláš Peksa pod příspěvek Lipavského napsal „A řekl jsi mu taky, že je odpad lidstva?“ Peksa tak reagoval na jiný příspěvek, který Lipavský zveřejnil dvě hodiny předtím a ve kterém informoval veřejnost, že si předvolal ruského velvyslance. „Vrazi, kteří útočí na děti, jsou odpadem lidstva. Dostal pokyn to v Moskvě vyřídit,“ napsal Lipavský.
Server Seznam zprávy zveřejnil o proběhlém incidentu mezi dvěma pirátskými politiky článek, ve kterém Peksa pro server uvedl: „Kolega Lipavský prohlásil, že pokud někdo bombarduje nemocnici s dětmi, že je odpad lidstva. Já měřím všem stejným metrem, pokud se takovýto humanitární incident stane na jakékoliv straně, vnímám to jako špatnou věc. Lidská práva jsou univerzální pro všechny.“
Autorka zprávy čtenářům vysvětluje, že Peksa tímto „odkazoval na několik incidentů, ke kterým došlo při izraelském bombardování Gazy v aktuálním konfliktu rozpoutaném po 7. říjnu, kdy teroristé z palestinského Hamásu zavraždili skoro půl druhého tisíce lidí na izraelském území a přes 250 jich unesli a vzali jako rukojmí.“
Několik incidentů
O většinovém českém mediálním pokrytí aktuálního bombardování pásma Gazy už jsem psala, ale shrnout celé působení izraelské armády do slov „několik incidentů“ je natolik zavádějící, že je potřeba Peksova slova zasadit do reálného kontextu. Od začátku odvetné operace, zahájené po útoku Hamásu 7. října, se situace pro civilisty stále zhoršuje. A máme čím dál víc informací o počínání izraelské armády.
Česká média až na výjimky ovšem neberou informace o počtech mrtvých vážně, protože pocházejí od Hamásu. V českých médiích se ale důvěře netěší ani mezinárodní instituce, jako jsou Mezinárodní trestní soud a Mezinárodní soudní dvůr nebo OSN. Lidé odkázáni na českou mediální produkci tak žijí často v přesvědčení, že izraelská armáda se snaží počty civilních obětí minimalizovat, a že pokud se stane nějaký „incident“, o kterém se dozvíme dokonce i my tady, tak to armáda vyšetří, jak pokaždé prohlašuje. Mezi takové události patřila třeba smrt humanitárních pracovníků World Central Kitchen, která vzbudila velkou pozornost, zřejmě proto, že mrtví nebyli Palestinci. Přitom humanitárních pracovníků v Gaze zemřelo bezprecedentní množství, které v konfliktech posledních let nemá srovnání.
Prestižní časopis Lancet nyní přišel s odhadem, že už nyní si konflikt vyžádal na straně Gazanů 186 000 obětí v přímém důsledku izraelské operace. Toto číslo nejspíš nijak zvlášť nešokovalo většinu lidí, kteří konflikt podrobně sledují, zato je zcela neuvěřitelné pro ty, kteří od října sledují pouze propagandu izraelské armády prostředkovanou českými médii. Konečnou reálnou bilanci mrtvých a pohřešovaných se pochopitelně dozvíme, až současný masakr v Gaze skončí, zatím se ale zdá, že je to v nedohlednu.
Bomby a střílení bez pravidel
Podrobnější obrázek o tom, jak probíhá bombardování Gazy, přinesla společná investigace magazínů +972 a Local Call „A mass assassination factory“: Inside Israel’s calculated bombing of Gaza už v listopadu loňského roku. Na jejich práci navázal později Guardian. Původní texty jsou přeložené i do češtiny, publikoval je Voxpot, a to ve dvou dílech: Svědectví zevnitř izraelské armády: Mrtvé civilisty v Gaze máme dopředu vypočítané a „Továrna na masové vraždění“. Izraelská AI generuje tolik cílů, že je armáda nestíhá bombardovat. Z investigativy mimo jiné vyplývá, že na členy Hamásu útočila izraelská armáda přednostně, když byli doma. „Neměli jsme zájem je zabíjet pouze tehdy, když byli ve vojenské budově nebo zapojeni do vojenské činnosti, je mnohem snazší bombardovat rodinný dům. Systém je postaven tak, aby je v těchto situacích hledal,“ uvedl jeden ze zdrojů.
V dubnu zveřejnil Guardian text, který prostřednictvím výpovědí lékařů a dalších lidí popisuje oběti zastřelené snipery, včetně nejmenších dětí. Z textu nebudu citovat, protože mě samotnou vzpomínka na něj děsí i nyní, po několika měsících, kdy jsem ho četla. Měli by si ho však přečíst lidé, kteří tvrdí, že izraelská armáda se snaží civilní obyvatelstvo ušetřit.
Nově přišel magazín +972 s další investigativou, a to výpověďmi vojáků, kteří v posledních měsících sloužili v Gaze. Vojáci popisují absenci pravidel střelby. Podle jejich svědectví vojáci střílejí, jak se jim zlíbí, zapalují domy a nechávají mrtvoly na ulicích – to vše se svolením svých velitelů. Zjištění +972 doplňují březnovou investigativu Ha’arecu, podle které armáda často zabíjí civilisty, jejichž jediným zločinem je překročení neviditelné linie vytyčené IDF.
Tyto výpovědi dokreslují videa, která izraelští vojáci sami natáčejí a dávají na sociální sítě. O videích referovali už v únoru například New York Times v delší analýze nebo CNN ve videoreportáži. Čerstvá investigativa CNN také odhaluje, že ve vysokých funkcích izraelské armády slouží bývalí velitelé kontroverzní izraelské vojenské jednotky Necach Jehuda, která se podle různých svědectví chovala zcela nepřiměřeně k Palestincům na Západním břehu a uplatňovala princip kolektivní viny. Na dotazy CNN IDF odpověděla, že jednotka „působí profesionálně a eticky“ a že její vojáci a velitelé „jednají v souladu s rozkazy a protokoly, které se od vojáků IDF očekávají.“ IDF také dodala, jako obvykle, že vyšetřují „každý výjimečný incident“. Zajímavé by bylo zjistit, kolik incidentů vlastně armáda skutečně vyšetří a kolikrát někoho opravdu potrestá.
Hlad jako zbraň
Podle nedávno zveřejněné zprávy OSN se Izrael dopouští záměrného šíření hladu coby válečné taktiky. „Izraelským záměrem je cílený hlad namířený proti palestinskému obyvatelstvu jako forma genocidního násilí, která vyústila v hladomor po celé Gaze,“ tvrdí experti OSN. O tom, proč se do Gazy nedostává tolik potřebná humanitární pomoc, se v Česku také vedou polemiky, přičemž řada lidí je přesvědčená, že za nedostatek může pouze Hamás. Gaza je přitom aktuálně okupovaná Izraelem, který tak má povinnost pečovat o okupované civilisty a zajistit jim základní potřeby.
Jistý obrázek může poskytnout už starší rozhovor v New Yorkeru s americkým senátorem Chrisem Van Hollenem. Z rozhovoru je patrné, že Van Hollen s Izraelem sympatizuje a samotnou skutečnost, že Izrael reagoval silou na masakr 7. října, nezpochybňuje. Popisuje nicméně, že vpouštění humanitární pomoci Izraelem do pásma Gazy je zcela svévolné a nedostatečné. Kdo nevěří mezinárodním institucím, mohl by věřit aspoň člověku, který se domníval, že americká podpora Izraeli vytvoří možnost s Izraelem jejich postup konzultovat a ovlivňovat ho. A který se diví, že to vůbec nefunguje.
Mezitím v Izraeli v sobotu protestovaly desítky tisíc lidí proti vládě a za dohodu o rukojmích. V izraelské společnosti totiž čím dál tím víc sílí názor, že vládě Benjamina Netanjahua o výměnu rukojmích vůbec nejde. Za pozornost stojí i to, že zatímco je pohled světa upřen na Gazu, Izrael anektuje Západní břeh, jak vysvětluje známý izraelský právník Michael Sfard, vnuk Zygmunta Baumana.
Nervozita stoupá i uvnitř izraelské armády, která také nevidí konec svého působení v Gaze. Její mluvčí Daniel Hagari se před časem veřejně ohradil proti myšlence, že je možné Hamás zničit. To je podle něj házením písku do očí veřejnosti, a pokud vláda nenalezne alternativu, Hamás v Gaze zůstane. „Hamás je idea, Hamás je strana. Je zakořeněn v srdcích lidí – kdo si myslí, že můžeme Hamás zlikvidovat, mýlí se,“ řekl Hagari.
Zničit nemocnice
Washington Post zdokumentoval kolem 90 „incidentů“, které se týkaly nemocnic v Gaze od 7. října. „Některé z nich, jako například izraelské nálety na nemocnici al-Šífa ve městě Gaza a nemocnici Násir v Chán Júnisu, se dostaly na titulní stránky mezinárodních médií. Jiné, jako například zničení nemocnice Hayfa, kdysi rušného šestipatrového zařízení, které měsíčně obsloužilo asi 9 000 pacientů – zůstaly relativně bez povšimnutí, protože boje pokračují,“ píše se v analýze. Pokud na to tedy vůbec přijde řeč, IDF vysvětluje svou agresi proti nemocnicím tím, že se v nich ukrývá Hamás.
Podle deníku Washington Post však například důkazy předložené izraelskou vládou nepotvrzují, že Hamás využíval nemocnici al-Šífa jako velitelské a kontrolní centrum. Vyplývá to z jejich analýzy otevřených obrazových materiálů, satelitních snímků a všech veřejně dostupných materiálů IDF. „To podle právních a humanitárních expertů vyvolává zásadní otázky, zda civilní škody způsobené izraelskými vojenskými operacemi proti nemocnici – obklíčení, obléhání a nakonec nálet na zařízení a tunel pod ním – byly přiměřené vyhodnocenému ohrožení,“ píše se v analýze Washington Postu. Podle deníku nevykazovaly místnosti napojené na síť tunelů, které vojáci IDF objevili, žádné bezprostřední známky vojenského využití ze strany Hamásu. Žádná z pěti nemocničních budov, o které IDF hovořila, se nezdála být napojena na síť tunelů a neexistují žádné důkazy o tom, že by se do tunelů dalo dostat z vnitřku nemocničních oddělení.
„V následujících týdnech byly další nemocnice v Gaze napadeny podobným způsobem jako nemocnice al-Šifa. Útok se tak stal nejen přelomovým okamžikem konfliktu, ale i důležitou případovou studií dodržování válečných zákonů ze strany Izraele,“ upozorňuje Washington Post.
Je to naše volba
Skládat jeden odkaz vedle druhého nejspíš nemá ani smysl. Kdo informace hledá, může konflikt sledovat doslova „naživo“ třeba prostřednictvím videí na Instagramu. Nebo může sledovat účty různých lidskoprávních organizací, které situaci monitorují, nebo poslouchat výpovědi lékařů, kteří v Gaze operovali. Nevědět, co se v Gaze děje, je volba, i když pochopitelně nelze vždy každou informaci stoprocentně ověřit, celkový obrázek si udělat lze.
Související článek:
Mikuláš Peksa zcela jistě sleduje i jiné zdroje a jiná média než jen ta domácí. Se svým výrokem se tak „ztrapnil“ jen v České republice, což nejspíš nějak přežije. Mnohem horší je, že se my jako země ztrapňujeme před celým světem zaslepeni svou neutuchající bezpodmínečnou podporou kroků krajně pravicové vlády a nejsme schopni ani sledovat, jak moc začínají být s izraelskou vládou nespokojení i samotní Izraelci a jaká témata se v Izraeli řeší. České informování o konfliktu působí většinou jako parodie na žurnalistiku.
Jen během „incidentů“ posledních dní zemřelo více než sto lidí. Nejméně 27 lidí zahynulo při izraelském náletu na školu, kde přebývali vysídlení Gazané, kteří podle zpráv právě hráli fotbal. Izraelská armáda uvedla, že úterní úder byl zaměřen na člena Hamásu, který se podílel na útocích na Izrael ze 7. října. Podrobnosti o totožnosti člena Hamásu ani o tom, zda byl cíl zabit, nezveřejnila. Armáda uvedla, že „prověřuje zprávy o tom, že byli zraněni civilisté.“
Další zpráva v řadě referuje o tom, že izraelské letectvo v sobotu zabilo nejméně 90 Palestinců v humanitární zóně v Gaze. Podle Izraele byl cílem útoku vojenský velitel Hamásu Muhammad Dajf. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu uvedl, že stále není jasné, zda byli Dajf a další velitel Hamásu zabiti. Slíbil, že se bude nadále zaměřovat na vedení Hamásu, a prohlásil, že větší vojenský tlak na skupinu zvýší šance na dohodu o rukojmích, navzdory tomu, že v sobotu byly přerušeny rozhovory o příměří.
Peksova výtka, že uplatňujeme dvojí metr, je zcela oprávněná. Pokud chceme, aby naše kritika Ruska byla věrohodná, měli bychom se zajímat o to, kolik palestinských dětí a dospělých civilistů zabily izraelské bomby, kulky, nedostupnost lékařské péče nebo hladomor, který s blokováním humanitární pomoci souvisí. V tuto chvíli navíc už v Gaze skoro ani nejsou nemocnice, které by bylo ještě možné bombardovat, tak strašná situace tam je. Lékaři z Gazy upozorňují i na to, že nemají základní vybavení, energie, vodu, dostatek lůžek, chybí všechno. Naši politici by to měli vědět, a když už se s izraelskými politiky setkávají, tak se jich ptát, jak je to možné a co Izrael hodlá dělat, aby to peklo skončilo. A jestli už izraelská armáda někdy „prověřila zprávy o tom, že byli zraněni civilisté“. Ještě důležitější než náš obraz na mezinárodní scéně je naše svědomí, které jakoby se v této válce úplně vytratilo.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás