Na mostecké debatě Bez cenzury se probíralo euro i válka na Ukrajině. Rakušan podpořil přísnější migrační politiku

V pondělí 12. února se v mostecké Severce odehrála debata Bez cenzury Víta Rakušana. Ministr vnitra mluvil o demokracii, ale verbálně podpořil i přísnější migrační a azylovou politiku.

Foto Alarm / Kateřina Hrachová

Debaty Bez cenzury Víta Rakušana proběhly dosud ve třech městech – v Karviné, v Sokolově a naposledy v Mostě. Tedy v lokalitách, které patří mezi bývalé „uhelné regiony“. Debaty, během nichž Rakušan slibuje napravit tolik diskutovanou špatnou komunikaci vlády i přiznat politické neúspěchy, již stačily získat relativně jednotné rámování ve veřejném prostoru: napříč médii koluje obraz kultivovaného ministra vnitra čelícího obhroublému, pomýlenému zástupu. Přestože i v mostecké Severce byla včerejší debata Bez cenzury místy poměrně vyhrocená, bylo by zjednodušující průběh vykreslovat jen jako hlasité setkání liberálního politika s českými antisystémovými voliči.

Navštěvování regionů liberálními politiky by mělo být normou – tím spíše je na místě ocenit Rakušanovu snahu, která mezi jeho souputníky představuje spíše výjimku.

Prostor restaurace Severka, proslavené ve známém seriálu Most!, se přibližně od čtyř hodin odpoledne začal plnit množstvím novinářů a před pátou byli na místě už i místní obyvatelé. Rakušan událost otevřel poznámkou, že cestou na debatu slyšel dvě „fámy“: v rámci první se údajně šířila informace, že místo něj bude jen projekce, v rámci druhé měl Rakušana na debatě nahradit jeho dvojník. Ministr vnitra každopádně svou přítomností publiku dokazoval, že těmto lžím není třeba věřit. K otázce dezinformací se nicméně debata opakovaně stáčela podobně jako k turbulentnímu tématu podpory ukrajinské armády – v mnohých případech se tyto dvě linky protínaly. Rakušan při těchto konfrontacích zdůrazňoval nutnost ověřených informací i opakovaně vyjadřoval podporu Ukrajině, která musí čelit ruskému agresorovi. Dotazy týkající se války na Ukrajině byly nicméně minimálně dvakrát vzneseny muži, kteří se objevili již na předcházejících debatách Bez cenzury. Ve vzduchu proto visí otázka, nakolik právě toto téma skutečně nastolili místní.

Potetovaný muž středního věku, který se označil za nacionalistu, mluvil o tom, že rozumí pomoci Ukrajině, ale některé věci mu vadí: „Nikomu soudnému nevadí pomoc ukrajinským ženám a ukrajinským dětem. Co se ale týká ukrajinských mužů, jejich chování vyvolává proruské nálady, spousta z nich nemá výjimku z branné povinnosti a Ukrajině tím víceméně škodíme. Dodáváme Ukrajině zbraně, odpíráme si peníze a já s tím souhlasím. Ale nechápu, proč tu schováváme ukrajinské dezertéry, kteří tady potom dělají bordel.“ Rakušan odpověděl, že žen je tu stále daleko více než mužů, tedy 65 procent, a že Ukrajinci celkově páchají méně trestné činnosti než Češi. Na druhé straně ministr vnitra upozorňuje, že mužů přichází čím dál více a že argumentu rozumí. „Popravdě za mě – my jako Česká republika chceme institut dočasné ochrany změnit. Ten znamená, že vezmeme každého, kdo sem přijde, a prověříme ho základním bezpečnostním screeningem. Ale ten člověk tady zůstane a my nerozlišujeme, z jakého důvodu sem v této chvíli přichází. Tak to platí jen do příštího roku. A my už teď připravujeme zákon, který bude velmi dobře rozlišovat to, které lidi můžeme vracet zpátky na Ukrajinu,“ uvedl ministr s tím, že už teď je nově možné vracet lidi, kteří spáchají trestný čin. Nový zákon, který to bude upravovat, by tyto možnosti – vracet lidi zpátky na Ukrajinu – měl ještě rozšířit.

Podobně dotaz na reformu evropské migrační politiky, která se tázajícímu zdála vůči migrantům málo restriktivní, kontroval ministr s tím, že se podařilo některá kritéria zpřísnit. Nejvíce vyzdvihoval, že právně vzato migranti nebudou při čekání na azyl na evropské půdě, a po případném odmítnutí žádosti tak bude snazší deportovat je zpátky do jejich země. Když o tom Rakušan mluvil, tvářil se, že zájem – tedy pustit do země co nejméně migrantů – s tazatelem sdílí.

Později žena s mikádem ve svém příspěvku zvala na protestní akci na podporu českých zemědělců do Prahy a darovala ministrovi hračku traktoru. Rakušan reagoval, že je rád, že máme svobodu a demokracii a že každý může protestovat, proti čemu chce. Při slovech o svobodě a demokracii začali lidé pískat. Ministr během debaty na demokracii poukazoval častěji – několikrát na dotazy unaveně reagoval slovy, že lidé v sálu mohou volit, koho chtějí – tedy i jiné politické kandidáty než pouze jeho.

Otázku staršího pána, který mluvil o tom, že studenti humanitních oborů by měli odcházet do důchodu později, protože nevytvářejí takové hodnoty jako „těžce pracující lidé“, zodpověděl Rakušan vyjádřením, že lidé s vysokoškolským vzděláním hodnoty přece vytvářejí a že není důvod, aby pracovali déle. Rakušan totiž pochopil otázku jako útok proti vysokoškolákům, nikoliv jako – v každém směru legitimní – požadavek, aby těžce fyzicky pracující lidé odcházeli do důchodu dříve, protože jim práce ničí zdraví a ve stáří ji vykonávat už fakticky nemohou.

Některé dotazy svědčily o tom, že debaty se účastnili nejenom Rakušanovi odpůrci, ale i lidé, kterým je jeho středopravicová orientace přinejmenším sympatická: padla otázka, zda je Rakušan pro přijetí eura nebo proč schválená důchodová reforma nedělá důchodový systém úspornějším. Jeden mladý muž Rakušanovi poděkoval za to, že debaty pořádá: „Politici v naší republice musí mluvit s lidmi. A v tuto chvíli se to neděje.“ Někteří lidé v místnosti této poznámce zatleskali, zatímco někteří označili tazatele za zaplaceného.

Zazněl také dotaz týkající se práv zvířat. Mladá žena, která se představila jako někdo, kdo má zvířata rád, se velice kultivovaně zeptala na norování, které je v projednávané novele mysliveckého zákona povoleným způsobem lovu. „Je to kruté, je to zbytečné, je to krvavé. Trpí u toho jak psi, tak lišky,“ řekla žena s tím, že si je vědoma, že tuto agendu nemá ministr Rakušan v gesci, ale že by ráda věděla, jak v takových otázkách bude hlasovat a co prosazovat. On odpověděl, že nikdy nehlasoval proti zájmu zvířat, ale že detailní podoby pozměňovacích návrhů nezná.

Na závěr byl vznesen dotaz, zda debaty Bez cenzury Rakušanovi v něčem změnily názor. Rakušan přiznal, že některé osobní příběhy mu názor skutečně proměnily. Pak dodal: „Ale je to i potvrzení mého názoru, že má smysl jezdit do regionů a žádným způsobem tato města nestigmatizovat.“ Navštěvování regionů liberálními politiky by mělo být normou – tím spíše je na místě ocenit Rakušanovu snahu, která mezi jeho souputníky představuje spíše výjimku. Koneckonců relativní úspěch události mezi místními byl demonstrován i tím, že při odchodu jeden účastník komentoval celou akci slovy: „No, já ho moc nemusím, ale byl dobrej.“ Pokud ovšem debaty Bez cenzury nebudou podpořeny konkrétními politickými opatřeními, která skutečně pomohou nejchudším regionům, mohou se zvrtnout v pouhá rétorická cvičení nebo sklouznout k prostému populistickému nadbíhání.

Autorky jsou redaktorky mostecké redakce Alarmu.

Tento komentář byl podpořen grantovým programem Journalismfund Europe Local Media for Democracy.

Ester Klimecká zastává pozici regionální redaktorky a píše o Mostě a Ústeckém kraji. Baví ji mapování mikrokosmu bývalého uhelného regionu, ať už se jedná o environmentální témata nebo témata sociálních nerovností. Vystudovala bohemistiku.

Saša Uhlová je novinářka, od roku 2017 je redaktorkou Alarmu. Vystudovala romistiku na Karlově univerzitě a v minulosti pracovala jako terénní výzkumnice a učitelka. Ve svých textech se věnuje sociálním tématům a pracovním podmínkám.