„Krize bydlení nemá tržní řešení,“ zaznělo z domečků před sněmovnou

Několik dřevotřískových domečků a v nich dvacet aktivistů a aktivistek z kolektivu Jezevky ráno před poslaneckou sněmovnou upozornilo na stále se zvětšující krizi bydlení. Kolemjdoucí politiky oslovovali s otázkou, zda budou řešit krizi bydlení, z domečků se pak ozývalo „Chceme bydlet“. Opoziční poslanci jim vyjadřovali sympatie, zejména Alena Schillerová, Klára Dostálová a Andrej Babiš, kteří se zastavili a s aktivisty mluvili. Ti jim připomněli, že krize bujela už za jejich vlády a nutné zákony neprosadili ani oni.

„Shromáždění před Poslaneckou sněmovnou navazuje na jarní happening, kdy na Ministerstvu místního rozvoje vyrostl domeček z karet v nadživotní velikosti. Ten symbolizoval vratkost a nefunkčnost vládní bytové politiky. Zástupci ministerstva na následném jednání protestujícím sdělili, že krize bydlení se v České republice začne

zlepšovat nejdříve za 10 let.“ sdělili aktivisté v tiskové zprávě. Na místě pak jejich mluvčí připomněl, že tak dlouho zkrátka nemůže čekat.

Aktivisté performativně upozornili také na mizernou bytovou situaci nejen v Praze. V současné době je v bytové nouzi víc než čtvrt milionu lidí, čtvrtina domácností pak trpí nadměrnými náklady na bydlení. Při současné inflaci tak zůstávají rodiny postižené nadměrnými náklady extrémně zranitelné.

„Situace bydlení se zhoršuje více než deset let a postihuje stále větší množství lidí. V současné době stojí polosklepní garsonka v Praze i 20 000 korun měsíčně a na hypotéku nedosáhnou často ani lidé se stabilním příjmem pracující např. ve školství. Alarmující situace se již dávno netýká jen hlavního města, ale většiny měst České republiky,“ říká k tématu mluvčí akce Mikoláš Opletal.

V situaci, kdy si celá řada profesí kvůli nízkému platu jednoduše nemůže vydělat na důstojné bydlení, zůstávají podle Opletala politici zaseklí na tržních řešeních. „Odpovědné orgány stále spoléhají na tržní řešení bytové krize, což současnou situaci spíše zhoršuje než cokoliv jiného. Odmítáme poslouchat, že regulace ze strany státu jsou nemožné, či moc zdlouhavé. Jsme tu, abychom poslancům i členům vlády připomněli, že i když většinově ignorují vážnost současné krize, ona nikam nemizí. Bydlení je lidské právo a základní předpoklad pro plnohodnotný život, nikoliv prostředek ke stále většímu bohatství. Symbolicky tu vyjadřujeme nesouhlas s absurdním neoliberálním náhledem na základní lidskou potřebu.“