Dějiny ani paměť nejsou uloženy jen v archivech estébáků, říká historik Michal Stehlík

Host dalšího dílu Kolapsu byl Michal Stehlík, který mluvil o současnosti i minulosti Ústavu pro studium totalitních režimů.

V dnešním díle se zaměříme na téma, které se do českého mediálního prostoru vrací periodicky a které většinou vyvolává velké emocionální reakce. Ústav pro studium totalitních režimů! V posledních dnech sílí kritika jeho vedení v čele s ředitelem Ladislavem Kudrnou, který odvolal vedoucího oceňovaného edukačního oddělení stejně jako celou redakční radu revue Paměť a dějiny. O tom všem s námi mluvil historik Michal Stehlík, známý nejen z podcastu Přepište dějiny.

Můžete na začátek stručně popsat historii ÚSTR? Jaká myšlenka stála za jeho založením?

Jedná se o historicko-politický ústav. Byly tu tenkrát různé vzory, od Ústavu historické paměti na Slovensku po ústav IPN v Polsku, což byly instituty, které v názvu mají paměť. Tady se diskutovalo o tom, že založíme i v České republice něco podobného. Jako historikovi, nikoli jako aktérovi, se mi na tom s odstupem líbí, jak v Česku dokážeme emoce vždycky dostat do byrokratické mluvy. Nemáme „ústav paměti národa“, protože zákonodárci chtěli „ústav paměti národa“, ale máme Ústav pro studium totalitních režimů. Je to hezky zbyrokratizovaný název, jako kdyby si nemohli přiznat, tehdy především ODS, že v konečném důsledku chtějí založit nějakou ideologii dějin.

Části odborné veřejnosti vadil tehdy pojem „totalita“.

Ten zákon z roku 2007 musel vymezit období, o kterém se má bádat. Vůbec nebudu zmiňovat, což je asi patrné, že klíčem jsou archivy bezpečnostních složek. Jako kdybychom dějiny a paměť měly uloženou pouze v dokumentech estébáků. V tom samotném je podle mě problém. Vtipné pro historika je i to, od kdy do kdy to období podle zákona trvalo. První období, které se má bádat, začalo Mnichovem a skončilo 4. květnem 1945. Pak to bylo podle zákona fajn a nebudeme o tom bádat, problém nastal až 25. února 1948. A kdybyste nevěděli, kdy skončil komunismus, tak když Václav Havel vstoupí do Vladislavského sálu, protože zákon říká, že komunismus končí 29. prosince 1989, což je absurdní. Absurdní je to, že jsme vynechali tři roky po válce včetně retribucí, vysídlení, zločinů, a to se nemá podle zákona bádat, protože my jsme byli hodní a demokratičtí, ale zlé nacisty a zlé komunisty bádat budeme.

Jan Bělíček je literární kritik a novinář. Od konce roku 2019 je šéfredaktorem Alarmu, který v roce 2013 spoluzakládal. Píše o literatuře, kultuře, ale i politice a společnosti. S Pavlem Šplíchalem moderuje podcastu Kolaps a společně s Evou Klíčovou vytvářejí literární podcast TL;DR. | [email protected]

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.