Členky Feministického protiválečného odporu: „Putinovo Rusko je zakletá živá mrtvola“

Mezi nejaktivnější protestující v Ruské federaci dnes patří feministické organizace. Přinášíme rozhovor se dvěma členkami organizace Feministický protiválečný odpor.

Anna Filippova

Feministický protiválečný odpor (Feminističeskoje antivojennoje soprotivlenije, FAS) působí v Rusku a dalších zemích od začátku rusko-ukrajinské války. Cílem tohoto aktivistického hnutí je podle jeho představitelek a představitelů „prolomit informační blokádu“ a šířit informace o válce na Ukrajině. Redakce Meduzy hovořila se dvěma členkami FAS: Darjou Serenkovou, spisovatelkou a aktivistkou z Moskvy, a její kolegyní Táňou (jméno bylo na její žádost změněno), které v prvních dnech války na svém telegramovém kanálu shromáždily více než 24 tisíc lidí.

Jak jste se organizovaly? Inspirovaly jste se jinými podobnými hnutími?

Darja: Zorganizovat se bylo snadné. Jsme feministky a queer aktivistky, takže jsme spolu neustále v kontaktu. Jako protiválečné hnutí jsme se začaly formovat již první den války. Mnoho feministických hnutí a hnutí za lidská práva po celém světě, včetně hnutí sufražetek na konci 19. století, bylo spojeno s antimilitarismem a antiimperialismem. Boj proti otroctví, boj proti válce a boj za lidská práva se vždy prolínaly. Ukázkovým příkladem je americké hnutí v šedesátých letech proti válce ve Vietnamu. To bylo mimochodem velmi konsolidované – podíleli se na něm jak intelektuálové, tak dělníci.

Táňa: Asi deset aktivistů z různých měst se prostě sešlo na chatu. Velké feministické organizace existují nejen v Moskvě a Petrohradě, ale také v regionech: Jekatěrinburgu, Kaliningradu, Nižním Novgorodě, Murmansku… V Rusku existuje asi čtyřicet feministických buněk, a to jsou jen ty, o kterých víme. Všechny tyto organizace jsou vzájemně propojeny a často spolupracují, například pořádají akce v různých městech.

Darja: Ve skutečnosti byla infrastruktura pro vytvoření FAS už hotová. Byly jsme si dobře vědomy toho, že otázka genderově podmíněného násilí, což, jak víme, ve válce představuje velký problém, nebude ve zpravodajství o válce na Ukrajině zohledněna. A my ji bereme v úvahu.

Jak hodnotíte rozsah genderově podmíněného násilí ve válce?

Darja: Na to potřebujeme sociology. V současné době slyšíme hlasy jednotlivých genderových výzkumnic z Ukrajiny. Například v Charkově je Centrum pro genderový výzkum, které v roce 2001 vydalo učebnici Úvod do genderových studií, podle níž mnoho lidí v Rusku studuje teoretické aspekty feminismu. Jednou z autorek je Irina Žerebkinová. V současné době žije v Charkově se svým manželem a kočkami. Vede si veřejný deník, do něhož každý den zapisuje, jak a co ve válečných podmínkách vaří a jak přežili den – je to o drobných domácích věcech, které jsou ve skutečnosti velmi důležité. Zdá se mi, že právě u těchto lidí by bylo třeba hledat odpověď na otázku po metodologii. Mají k dispozici vědecké nástroje. Naše aktivistická optika je – stejně jako každá jiná optika – omezená. Pracujeme však přímo s důkazy, s konkrétními případy genderově podmíněného násilí. S jistotou víme, že existuje problém s ukrajinskými uprchlicemi, které se v evropských zemích stávají oběťmi obchodování s lidmi. Bylo potvrzeno znásilňování ukrajinských žen ruskými vojáky. Například v Charkově bylo znásilněno jedenáct žen a pouze čtyři z nich přežily. Tyto informace je samozřejmě třeba ověřit, ale na ukrajinských sociálních sítích a v médiích takové údaje kolují.

Putin denacifikuje Ukrajinu a zároveň ho v Rusku podporují neonacisté. Některé aktivistky už byly nuceny emigrovat.

Na našem novém telegramovém kanálu Feministického protiválečného odporu máme rubriku „Hlasy Ukrajiny“, kam pro nás píší známé aktivistky z různých ukrajinských měst o svých zkušenostech z války. Některé ukrajinské feministky tvrdí, že po skončení války dojde k nárůstu domácího násilí, protože muži se vracejí z války s psychickými traumaty, která si vybíjejí na ostatních. Jedná se o velký problém militarismu, jímž trpí ženy, queer lidi a děti, tedy ty nejzranitelnější skupiny.

Táňa: V Rusku bude stejná situace, až se vojáci vrátí z války. Rusko se nyní propadá do chudoby, bude narůstat násilí, nezaměstnanost, více žen a queer lidí bude nuceno k sexuální práci, protože nebudou mít šanci najít jiný zdroj příjmů.

Darja: Každá válka je pro oblast lidských práv katastrofou. Ničí všechny dosavadní úspěchy nevládních organizací, filantropie, feministických a queer komunit. Nezáleží na tom, zda jste ve vítězné nebo poražené zemi.

V popkultuře panuje představa, že válka osvobozuje…

Darja: Ano, existuje populární narativ o ženách se zbraněmi v rukou, o ženských praporech. Podívejme se však, jak genderoví výzkumníci hodnotí například výsledky druhé světové války pro ženy v Sovětském svazu. Ella Rossmanová ve své studii Znepokojivý sovětský gender, publikované ve sborníku Feministický samizdat čtyřicet let poté, píše, že během válečných let ženy na domácí frontě vykonávaly mužskou práci, ale po válce byly rychle vráceny „na patřičné místo“, což mnohé z nich dost bolestně prožívaly. A teprve po válce, o patnáct až dvacet let později, se objevil seznam povolání zakázaných pro ženy, ačkoli během války tyto práce ženy vykonávaly. Válka je extrémní situace a emancipační výdobytky se po jejím skončení často takřka beze stopy vytratí. Toho aktivně využívá jak poválečná společnost, tak stát. Vracejí se pak ke svému velkému konzervativnímu narativu „máme velké ztráty, musíme mít více dětí“.

Táňa: V Sovětském svazu v padesátých letech bylo ženám jednoduše řečeno, aby se vrátily od „mužských“ záležitostí k těm „ženským“. A například v USA proběhla celá reklamní kampaň, podporující tento návrat k patriarchálnímu modelu společnosti. Její podstatou bylo ukázat, jak cool je být ženou v domácnosti.

Jakou podobu má vaše hnutí nyní?

Darja: Jedná se o decentralizovanou horizontální síť, kde jsou všechny buňky v každém městě autonomní. Chcete-li si založit buňku FAS, stačí, když se nazvete FAS a budete sdílet ideové body našeho manifestu. Vítána jsou i případná upřesnění tezí. Neexistuje žádný pevný postup, vše je velmi volné. Nová buňka pak může jednat samostatně, záměrně nevytváříme organizaci v obvyklém smyslu, protože to není bezpečné. Nechceme, aby existovala „hlava“ a „tělo“ organizace: pokud se hlava odřízne, zemře i tělo. Dokonce existují buňky, o kterých se dozvídáme náhodně, například z reportáží zahraničních novinářů, když na fotografiích vidíme naše symboly. V jiných zemích, například v Turecku, Gruzii a Itálii, pořádají vlastní akce a to je super.

Máme komunikační kanál, anonymního bota, jehož prostřednictvím můžete navrhnout formát akce nebo něco zveřejnit, ať už je to textový příspěvek pro telegramový kanál nebo leták, nemusíte ani uvádět své jméno. Chceme prolomit informační blokádu. Stát má na své straně obrovské peníze a represivní mechanismy, my máme aktivisty, nadšení a touhu pracovat zdola. Nejvíce se zaměřujeme na agitaci. Říkáme: staňte se agitátory proti válce. Zaměřujeme se také na interakci s konzervativnějšími sociálními sítěmi: napodobujeme jejich jazyk, snažíme se mluvit se starším publikem, žádáme všechny, aby se hromadně registrovali na Spolužácích a šířili tam naše protiválečné texty. Dokonce jsme napsali text modlitby pro věřící křesťany. Vytváříme i letáky. Některé z nich mohou být šokující. Vytvořila jsem například leták v podobě parte, která teď dostávají matky po celém Rusku. Máme také letáky „Chybí muž“ o skutečných vojácích, kteří se nevrátili z války. Brzy budeme vydávat letáky, které napodobují provládní agitace typu „Za Putina, za mír!“. Na nich Putinovi poděkujeme například za to, že se naše děti už nemusí učit anglicky, protože stejně nikam nepojedou.

Děláme také pouliční akce, především tiché protesty. Za ně bylo zatčeno třináct osob. Naše květinová akce 8. března se konala ve více než 120 městech. Ještě před válkou jsme se na oslavy připravovaly, abychom upozornily na genderové otázky. Pak ale začala válka a my jsme si uvědomily, že 8. březen už nelze slavit starým způsobem.

Putin po celá léta využíval válečný narativ. Svou represivní ideologii postavil na velkém vítězství, vítězném národě, ruském lidu. Po vypuknutí války se ukázalo, že veškerá oficiální rétorika směřovala k válce. Nyní získala fyzický rozměr a dokonce i symboly. A na místo „nikdy více“ přišlo „můžeme to udělat znovu“. Uvědomily jsme si, že musíme získat narativ velké války pro sebe, pokusit se ho získat zpět, a vyzvaly jsme všechny aktivistky, feministky, ženy i queer lidi, aby přišli k památníkům, položili květiny a spontánně uctili minutou ticha památku mrtvých civilistů na Ukrajině. K našemu překvapení se tato akce 8. března uskutečnila v mnoha městech a zemích, a dokonce i u pomníků na okrajích měst byly květiny.

Táňa: Na antimilitaristickou akci Ženy v černém, jejímž smyslem bylo projevit soustrast s lidmi, kteří zahynuli ve válce, přišly obyvatelky Petrohradu, Jekatěrinburgu, Tbilisi a mnoha dalších měst. Dívky byly zadrženy policií kvůli „truchlivému“ vzhledu. Anna Loginová, feministka z Jekatěrinburgu, dostala devět dní. Akci Ženy v černém poprvé zorganizovaly izraelské feministky v roce 1988 v reakci na porušování lidských práv izraelskými vojáky na okupovaných územích. Akce je celosvětová, otevřená a také horizontální, tj. bez vůdce. S překvapením jsme zjistily, že náš manifest byl přeložen do více než dvaceti jazyků. K akcím se připojilo Portugalsko, Francie, Německo, Indie, Korea. Kontaktujeme existující feministické a antimilitaristické organizace po celém světě. Na základě našeho manifestu se píší další manifesty… Překládáme své texty nejen do cizích jazyků, ale také do jazyků dalších národů Ruské federace. Aktivistky v Jakutsku, Udmurtsku a Čuvašsku jsou s námi. Podporují hnutí ve svých jazycích a zahrnují do svých akcí protiimperiální program.

Táňa: Protiválečné hnutí samozřejmě nemůže teď válku zastavit. Musí však působit dlouhodobě. Je velká škoda, že se nezačalo dříve. Možná, že kdyby FAS vznikl v roce 2014 během událostí na Krymu, reakce lidí na válku by nyní nebyla tak neurčitá. Zdá se mi, že k rozkolu, který nenastal po Krymu, dochází nyní. Tehdy jste mohli předstírat, že je všechno v pořádku, nebo říct: „Já se v tom nevyznám.“ I pro mnoho pravicových intelektuálů se válka stala bodem zlomu. A přesně o to jde v kauze Mariny Ovsjannikovové. Je důležité, aby se Ovsjannikovové dostalo co největší podpory veřejnosti. Je to důležité pro všechny lidi, kteří váhají a přemýšlejí, zda mají udělat nějaké gesto.

Darja: Myslím, že je důležité oslovit mocné, kteří v sobě mají ještě trochu lidskosti. To se týká i žen v ozbrojených složkách.

Které jsou často kruté

Darja: Ano. Když jsem byla zatčena, policistky byly vůči mně krutější než muži… Ale vraťme se k tématu. Účastníci a účastnice akcí FAS jsou vystaveni velkému tlaku ze strany státní moci. Před válkou jako by feministické aktivistky stát nebral vážně. Teď ale riziko dramaticky narostlo a máme velmi mnoho zadržených, asi stovku. Některé z dívek, které skončily na moskevské policejní stanici Bratějevo po protestech 6. března, jsou naše aktivistky. Bylo jich tam 24 a většina z nich byla vystavena mučení. Noc, kdy jsme přepisovaly zvukové záznamy dokumentující mučení, byla jednou z nejhorších nocí našeho života. Stejně jako v době míru jsme čelily útokům ultranacionalistů – lídra Mužského státu Vladislava Pozdňakova a jeho lidí. Aktivistkám na dveře namalovali písmena Z a výzvy k násilí, zveřejnili naše adresy, jména a tváře. Několik aktivistek bylo napadeno, když se vracely z protestů. I to je paradoxní: Putin denacifikuje Ukrajinu a zároveň ho v Rusku podporují neonacisté. Některé aktivistky už byly nuceny emigrovat.

Jsou v řadách FAS i muži?

Táňa: Muži se k FAS mohou připojit. Nuance jsou stejné jako u feministického hnutí. Muži se mohou účastnit shromáždění, rozdávat letáky. Jediným požadavkem je, aby nešířili své názory na to, jak má feministický aktivismus vypadat. Žádáme muže, aby byli našimi spojenci, a nikoli přizvanými odborníky.

Jak vám mohou pomoci Rusové, kteří opustili Rusko?

Darja: Rusové, kteří emigrovali, mají tu výsadu, že jsou v bezpečí a mohou sdílet informace. Rusové v jiných zemích by měli chodit na protiválečné akce a měli by je pořádat. Jejich hlas musí být ve světě slyšet. Ne proto, aby se ostatní Rusové zbavili viny a očistili své svědomí, ale proto, aby se po celém světě vytvářely ruské protiválečné sítě se silným hlasem. Musíme se navzájem vidět, uvědomit si, že jsme lidé, kteří budou Rusko jednou znovu budovat – s jinou ideologií, s jiným poselstvím. Putinovo Rusko je zakletá živá mrtvola, která vláčí miliony nevinných lidí na onen svět.

Z ruského originálu Путинская Россия – живой заколдованный труп. Одной из самых заметных антивоенных организаций в России стало Феминистское сопротивление, publikovaného na serveru Meduza, přeložila Jitka Komendová.

Čtěte dále