Učitelé mají studentům umění především poskytovat servis

Manipulativní a sexistické chování pedagogů DAMU stále rezonuje ve veřejné diskusi, toxické vztahy a zneužívání moci jsou ale přítomné i na dalších školách. Je na místě větší kontrola vyučujících?

Max Dvořák, Agáta Hrnčířová
Foto Alarm

„Umělci-pedagogové jsou většinou aktivní v uměleckém provozu a mají moc výrazně ovlivnit kariéry svých studentů. Těžko si ale pak můžete u vedení školy stěžovat na to, že váš vedoucí domluvil vašemu spolužákovi výstavu, a vám ne. Jsou věci, o kterých se nemluví… Potlačit svoje ego je z pozice pedagoga nesmírně obtížné, ale je to naše povinnost,“ říká umělkyně a pedagožka Filmové fakulty Akademie múzických umění Marie Lukáčová. „Provázanost DAMU a divadelního provozu je obrovská. Každý, kdo na škole učí, má zároveň velkou moc v rámci celé branže. Je těžké si představit, že půjdu řešit něco s vedoucím katedry, který je zároveň ředitelem divadla nebo se s ním přátelí. Co když si to mezi sebou řeknou a celý divadelní svět se mi bude smát?“ dodává spoluzakladatelka iniciativy Ne!musíš to vydržet, studentka herectví Marie Luisa Purkrábková.

Iniciativa Ne!musíš to vydržet na konci letošního června zveřejnila zkušenosti studentů a studentek se zneužíváním moci, sexismem, šikanou a sexuálním obtěžování na českých divadelních fakultách. „Místo aby studenti se svými pedagogy otevřeně hovořili o svých problémech, musejí neustále zvažovat, zda si tím neuškodí v dalším profesním životě. Na škole musí učit aktivní divadelníci, je ale potřeba vyřešit asymetrii mezi vlivnými uměleckými osobnostmi – pedagogy – a studenty, kteří ‚neznamenají nic‘,“ dodává Purkrábková.

Iniciativa z DAMU v mnohém navazuje na aktivity Čtvrté vlny. Feministická skupina studentek českých uměleckých škol vznikla v roce 2016 a formou úderných videí publikovaných na sociálních sítích upozornila na problémy s diskriminací v akademické sféře. Jednou ze zakladatelek skupiny byla právě Marie Lukáčová – tehdy studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Lukáčová v současnosti učí na Katedře audiovizuálních studií pražské FAMU, kde působí společně s pedagožkou, teoretičkou a kurátorkou Hanou Janečkovou. Janečková je také členkou kurátorského týmu pražské galerie Display. Obě se k tématu etiky a moci vyjadřují ve veřejné diskusi a z pozice vyučujících se snaží změnit systém vzdělávání i v praxi. Přestože dílčí nástroje a řešení již existují (např. nově zaváděné pozice ombudsmanů), opravdu bezpečné prostředí pro studující i pedagogy je nesmírně komplexní a vyžaduje citlivý přístup.

„I když se rozhodnete nějaký problém řešit a na škole jsou mechanismy, jak jej řešit, oběti se někdy rozhodnou raději svůj problém neřešit. Rozkřikne se to a ta pověst se s vámi táhne dál. Kolegové si vás nepamatují na základě vaší práce, ale jako ‚tu co měla konflikt s vyučujícím‘,“ vysvětluje Janečková, která svá vysokoškolská studia absolvovala na britských univerzitách. Připouští, že zdejší diskurs je ve srovnání s tím na Západě opožděný: „Podobné iniciativy existují i na zahraničních školách. V Anglii jsou ale více spojené s tématy finanční dostupnosti vzdělání nebo rasismu. Strukturální problémy školství jsou však podobné. I my bychom se měli ptát, proč nemáme víc romských studentů a studentek umění; proč nemáme žádné profesory a profesorky romské národnosti? To u nás zatím nikdo neřeší, kdežto v Anglii je rasismus téma. Britské školství je napřed, naše aktuální problémy, jako je sexismus, má už do určité míry vyřešené. V řešení rasismu ale tamní instituce naprosto selhávají.“

Podcast Raut je součástí projektu Centrum a periferie: Kulturní pouště ve východní Evropě, na kterém se podílí tranzit.cz / bienále Ve věci umění a který byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska (Fondy EHP) v rámci programu Kultura. Série vzniká za podpory Státního fondu kultury České republiky. Hlavním partnerem tranzit.cz je nadace ERSTE.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále

  1. Proč jsem nešla na Letnou
    Ludmila Dobrovolná Wladyniak