„Pro zajištění nestrannosti v informování o klimatických změnách není nutné do vysílání BBC zahrnovat otevřené popírače klimatických změn. Je to stejné, jako bychom do vysílání zvali někoho, kdo popírá, že Manchester United minulý týden vyhrál 2:0,“ píše se údajně v interním materiálu BBC. Ekolog Jiří Malík to v náchodské debatě o suchu pořádané koalicí Nezávislých, Pirátů a Zelených 11. září 2018 vyjádřil ještě pregnantněji: „Klimaskeptici jsou lidé, kteří neumějí číst.“
Sledovanost, ne objektivita
Seznam Zprávy ale před „objektivitou“ zřejmě upřednostnily sledovanost a ještě si přisadily. Za kulminujících letních veder pozvaly do studia spolu s Janem Rovenským z Greenpeace i Vítězslava Kremlíka. Zbytek relace tedy spíš než duel připomínal popravu. Kremlík svůj jalově technooptimistický návrh, jak čelit následkům globálního oteplování („klimatizace do každého špitálu a starobince“) zřejmě zamýšlel jako vtip. Přes viditelnou nervozitu bývá rád za jízlivého glosátora. Jenže přesně to, co se mu nepovedlo ani v late night show Karla Šípa, zopakoval s ještě větší ostudou tváří v tvář zkušenému ekologickému aktivistovi. Zbytek jeho vstupů už totiž potvrzoval zjevné. Že planeta se otepluje a že fušování historika do klimatologie může vyústit v podobnou tragédii jako volný proud myšlení entomologa Konvičky na téma sociálního darwinismu.
Přírodní vědy přitom nepochybně mají v historickém výzkumu nezastupitelné místo. Není nutné hned vzpomínat historiky z francouzské školy Annales, působící od roku 1929 a úzce spolupracující s demografy nebo klimatology. Bez lékaře a antropologa Emanuela Vlčka (1925–2006) bychom dnes nevěděli, že ikonický hrb Karla IV. je důsledkem úrazu z rytířského turnaje a že Ladislav Pohrobek trpěl leukémií. Jiný lékař, Eduard Wondrák (1919–1996), zase pokládal základy dějin vojenského zdravotnictví. Obdobně se historik František Šmahel v úvodu své práce Husitská revoluce jako jeden z prvních tuzemských badatelů pokusil zodpovědně zhodnotit vliv klimatu na krizi pozdně středověké společnosti.
„Antiintelektualismus je nepřerušovanou nitkou, která se vine naším politickým a kulturním životem, živena domněnkou, že demokracie znamená ,moje neznalost je právě tak dobrá jako tvoje znalosti‘.“
Všechny tyto různorodé oborové klasiky spojuje živá odborná diskuze historiků s přírodovědci a alespoň elementární respekt k odbornému zaměření vědeckých partnerů. Přestože se historik Kremlík rád při rozšafných výkladech opírá o existenci dob ledových a meziledových, kolegiálnost mu nic neříká.
Expertní Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) označuje za politické uskupení. Nepozastavil se na tím, že alarmující závěry IPCC podceňují nejvíc právě politici. Na politiku Kremlík svádí také to, že členy mezinárodního panelu jsou delegáti z Afriky. Bez ohledu na jejich odbornou způsobilost mu vadí i přítomnost vědkyň. Bezpředmětná je taktéž Kremlíkova výtka, že klimatologové nevědí rok dopředu, jak přesně vysoké budou emise skleníkových plynů. Ani jedno z toho však zrovna u historika povzneseného nad závěry přírodovědců i nejzákladnější práci s fakty nepřekvapí.
Hlas hulákajícího na poušti
Nejenže mluvil o tisících odborných studií, aniž by odkázal na kteroukoliv z nich, a názor vydával za fakt. Například jeho starší text „Korán ve skutečnosti napsal pan Konvička“ je učebnicový příklad absence kritiky pramene a komparace. Že islám nemá větší předpoklady k násilí než jiná náboženství nelze vyvrátit citacemi z wikiislam.net bez srovnání třeba s neméně drastickými starozákonními výjevy.
Ano, je pravda, že „globální oteplování se stalo kontroverzním tématem, u kterého vědecké argumenty pozbyly na váze a stalo se spíše předmětem účelových politických debat a pocitových názorů“. Stalo se tak ale hlavně zásluhou Kremlíka a jeho souvěrců, kteří se raději ve svých domněnkách utvrzují, než aby je sami podrobovali kritickému zkoumání, natož aby si vyslechli názor skutečného znalce.
Napohled úsměvný je i přetrvávající požadavek klimaskeptiků na vyrovnanou debatu. V této souvislosti nelze nevzpomenout na slova spisovatele Isaaca Asimova: „Antiintelektualismus je nepřerušovanou nitkou, která se vine naším politickým a kulturním životem, živena falešnou domněnkou, že demokracie znamená ,moje neznalost je právě tak dobrá jako tvoje znalosti‘.“ Pohříchu se však sebevědomí i vliv klimaskeptiků v tuzemském veřejném prostoru odvíjí od Václava Klause, který polistopadovému režimu dal program. Ten spíš než argumentům odborníků věří v samospasitelnost ryzího kapitalismu. Také proto klimaskeptiky nelze považovat za okrajovou sektu. Naopak ztělesňují mainstream, i když se vůči němu tak vehementně vymezují.
Vyjadřovat se k čemukoli
Přesto to byl právě Kremlík, kdo mě roky předtím, než jsem četl úvahy strukturalisty Marca Blocha, jako první přiměl se zamyslet nad souvislostmi historického bádání se studiem písemných pramenů. Na gymnáziu v Broumově mě sice Kremlík učil jen rok a ještě k tomu angličtinu. I tak se ale projevil jako zapálený historik odvážně se pouštějící za rámec školního výukového programu, byť pouze jednou a ještě při suplování dějepisu.
Pamatuji si to velmi živě. Tehdy padl týž argument – že klima se vždy dramaticky měnilo, a proto kdysi pobřežní mezopotámská města dnes najdeme ve vnitrozemí – jako v duelu s Rovenským. S tím rozdílem, že je relevantní u dávných agrárních společností, nikoli u vlivu průmyslové společnosti na globální oteplování. Že jsme součástí dosud technicky nejvyspělejší, a tedy nejpřizpůsobivější civilizace na Zemi, ještě neznamená, že nemůže zaniknout v důsledků klimatických změn zapříčiněných námi samotnými.
Historie jako celek v posledních sto letech v kontaktu s ostatními exaktními i humanitními vědami notně rozšířila své pole působnosti. Na druhou stranu to některé historiky často svádí k domněnce, že je to opravňuje se z odborného hlediska vyjadřovat i k otázkám, k nimž jsou naprosto nezpůsobilí. Vedle Kremlíka nebo Vondrušky, jehož vývody hravě vyvrátí i Dějepis v kostce, je to i uznávaný odborník na 17. a 18. století Aleš Valenta. Jeho ztotožnění se světem konzervativně pravicové šlechty dostoupilo až tak daleko, že na serveru Neviditelný pes v komentářích k dění v Německu začal nepokrytě nadržovat AfD. Na rozdíl od Kremlíka ale spíš než po bizarnostech a rádoby cool hláškách pase po Angele Merkelové. A tuzemský diskurz, který před skutečnými odborníky vytrvale upřednostňuje „zábavné“ vypravěče, je v tom všechny jen podporuje.
Autor je historik a publicista.