Macronův dárek bohatým

Pokud měl někdo ještě pochybnosti o tom, zda na Emmanuela Macrona sedí přezdívka „prezident bohatých“, teď má šanci se jich definitivně zbavit.

Cole Stangler, michalspina

Před nedávnem francouzské Národní shromáždění (ve kterém dominuje Macronovo hnutí En Marche) předložilo rozpočtový balíček silně nakloněný zájmům nejmajetnějších elit. Jedná se o daňové škrty ve výši sedmi miliard eur včetně snížení daně bohatým o sedmdesát procent, které bylo dlouho pravicovým strašákem, a zredukování daně z kapitálových výnosů plošně na třicet procent.

Za vše mluví i to, že ministerstvo financí a hospodářství nepublikovalo před hlasováním ve Shromáždění svůj vlastní výzkum dopadu reforem. Nakonec se ale dostal do rukou socialistického předsedy senátní hospodářské komise a byl zveřejněn. Po této reformě zdanění kapitálových zisků ušetří sto nejbohatších francouzských daňových poplatníků v průměru 582 380 eur. Tisícovka nejbohatších si pak vyslouží v průměru 172 220 eur. Na druhé straně zbytek země nemůže očekávat prakticky nic. Celých 44 procent všech benefitů poputuje hornímu jednomu procentu.

Macronova popularita už stihla klesnout pod úroveň jeho předchůdce Hollanda během stejného období mandátu. Prezidentova důvěra mezi investičními bankéři je ovšem mnohem vyšší a stabilnější.

Zatímco ministerstvo prohlásilo, že finanční efekty snižování daní nedokáže přesně spočítat, senátní komise odhaduje, že stovka nejbohatších daňových poplatníků si celkově polepší v průměru o milion eur. Jedná se o jména, jako je Rotschild nebo Peugeot – šéfy telekomunikačních gigantů, zbrojní průmysl a luxusní značky. Daňové škrty však byly jen prvním výstřelkem balíčku, který je součástí Macronova plánu na liberalizaci francouzské ekonomiky a – jeho vlastními slovy – „oslavy úspěšných“. Poté, co během podzimu dojde k reformě trhu práce ve prospěch byznysu a přiškrcení podpory v nezaměstnanosti, budou na řadě výdajové škrty ve výši 11,6 miliardy eur, které si kladou za cíl ztenčení záchranné sociální sítě.

Klesající popularita

Dvojí standard je zřejmý. Společně s tím, jak se vláda připravuje na přilepšení superboháčům, zbytku společnosti tvrdí, že musí osekat veřejné výdaje. Vládní rozpočet bude zahrnovat taková opatření, jako je snížení podpory na bydlení o 1,7 miliardy eur a zrušení 120 tisíc státem dotovaných krátkodobých pracovních úvazků. Hlasování o těchto opatřeních můžeme očekávat již brzy s tím, že vláda dokončí příslušnou agendu koncem listopadu.

Poslanci nejdřív začnou řešit rozpočet na sociální zabezpečení. I tady se mají boháči na co těšit. Zastupitelé ze strany En Marche navrhli snížit odvody zaměstnavatelů na bonusy na sociální zabezpečení z třiceti na dvacet procent. Může to vypadat jako docela tajemné opatření, ale má symbolickou hodnotu. Reformu, která byla předtím schválena v roce 2015, prosazoval tehdejší ministr Macron. Zákonodárci ji tehdy zrušili hned následující rok díky bouřlivým veřejným protestům proti rychlému růstu bonusů pro výkonné ředitele, které byly navázány na akciové opce. Pro Macronovu parlamentní většinu to ale nepředstavuje problém.

Průzkumy veřejného mínění přesto ukazují něco jiného. Macronova popularita už stihla klesnout pod úroveň jeho předchůdce Françoise Hollanda během stejného období mandátu. Podle průzkumu společnosti Odoxa, který byl zveřejněn krátce po těchto rozpočtových opatřeních, je 88 procent Francouzů přesvědčeno, že profitovat z něj budou jen ti nejbohatší. Mezitím se Macronova veřejná podpora snižovala během října o další tři procentní body na 42 procent.

Prezidentova důvěra mezi investičními bankéři je ovšem mnohem vyšší a stabilnější. Večer poté, co Národní shromáždění schválilo daňové škrty, povečeřel Macron s představiteli jednadvaceti největších světových fondů v Zimní zahradě Elysejského paláce. Odcházeli spokojeni. „Včerejší schůze byla pro přítomné investory přínosná,“ nechal se slyšet mluvčí společnosti Blackrock, která spravuje zhruba 5500 miliard eur, „a utvrdila nás v přesvědčení, že ve Francii se teď nacházejí největší příležitosti za poslední dvě dekády.“

Roztříštěná opozice

Mezitím zůstává politická opozice znepokojivě omezená. En Marche má Národní shromáždění pevně pod kontrolou. Pravicová republikánská opozice se pře leda tak o detailech, ale rozpočtové reformy silně podporuje. Krajně pravicová Národní fronta a středolevá Socialistická strana, které se zotavují z vnitřních otřesů, se formálně postavily proti daňovým škrtům, ale bez jakéhokoli výsledku. Stejně jako v případě většiny otázek diskutovaných na půdě parlamentu přicházela nejsilnější kritika z levicového uskupení France Insoumise (Nepoddajná Francie) pod vedením Jeana-Luca Mélenchona.

Levici se ale nepodařilo vyvolat masovou lidovou opozici proti Macronovým reformám a ulice se ponořily do ticha. Demonstrací proti reformám pracovního práva, které uspořádaly odbory, se sice účastnily stovky tisíc lidí, ale nedokázaly získat jakýkoli vliv. Navzdory jednodenní stávce pracovníků ve veřejných službách a velkému průvodu France Insoumise, který proběhl na konci září v Paříži, musí jednotnější sociální hnutí teprve vzniknout.

V každém případě se Macronovy reformy budou stále výrazněji potýkat se silnou nechutí veřejnosti během celého jeho pětiletého mandátu. Zatím se sice parlamentní síle En Marche daří útoky roztříštěné opozice odrážet, nicméně s tak nesympatickou politikou to dlouho nevydrží.

Autor je novinář.

Z anglického originálu Macron’s Gift to the Rich, publikovaného na webu jacobinmag.com, přeložil Martin Vrba. Redakčně upraveno

 

Čtěte dále