Jak zní současná klubová taneční hudba z epicentra nových hudebních trendů? Kybernetická dance music hledí s nadějemi do blízké budoucnosti plné pokročilé umělé inteligence a vyspělých technologií, ale očekává ji také s obavami před blížícím se destruktivním světovým konfliktem.
Nový díl podcastové série Mix měsíce představuje producenta a DJe Celestial Trax, který momentálně sídlí v New Yorku. Ještě nedávno však působil v Londýně pod labelem a rádiovou stanicí Rinse FM, na němž mu minulý rok vyšla dvě zásadní EP – Stargate a Vaxxilate –, se kterými prorazil mezi nastupující generaci producentů hybridní klubové taneční hudby. V jeho tvorbě se doslova zhmotňuje vliv britského instrumentálního post-grime, jejímž nejvýraznějším představitelem je label Fade to Mind nebo americká producentka s kuvajtskými kořeny Fatima Al-Qadiri, na současnou americkou klubovou hudbu. Dance music už neznamená pouhou diskotéku, jak ji nejspíš dodnes chápe tuzemský posluchač a páteční návštěvník hudebních podniků, ale evokuje blízkou budoucnost propojenou se cyberpunkovými představami o nové lidské bytosti, vylepšené o pokročilou umělou inteligenci a vyspělé technologie, stejně jako s prostorem politické angažovanosti jako v případě labelu NON. Hudba Celestial Trax směřuje do nitra, prozkoumává vnitřní pocity, temná i světlá zákoutí lidské duše. V New Yorku spolupracuje s labelem Purple Tape Pedigree, kde mu před pár týdny vyšla žhavá novinka s názvem From the Womb. V mixu, který si pro náš web Celestial Trax připravil, uslyšíte pár jeho dosud nevydaných věcí, Arcu, nebo nahrávky od Angel-Ho a Gaiky, který nedávno navštívil i Prahu. Mix je zdarma ke stažení na našem soundcloudovém kanálu.
Jak moc podle tebe ovlivnil britský grime současnou americkou klubovou taneční hudbu?
Znovuvzkříšení americké taneční a klubové scény několik let zpět bylo obrovským impulzem, který otevřel dveře celé řadě britských grimeových producentů. Trvalo nějakou dobu, než si zdejší posluchači zvykli na jejich zvuk a došlo jim, že nejde o vykrádačku americké hiphopové kultury, ale o zcela svébytnou uměleckou formu s kořeny v britské kontrakultuře. Především deska Yeezus od Kaneyho Westa byla pro grime v USA hodně důležitá. Od té doby se o grime zajímají další mainstreamové rapové hvězdy jako třeba Drake.
Je pro tebe klubová hudba něčím víc než jenom dropováním beatů pro parket?
Elektronická hudba je pro mě nejoblíbenější formou sebevyjádření. Umožňuje mi prozkoumat hlubiny sebe sama, ale i lidského chování obecně. Dalo by se říct, že to je můj nejvlastnější hlas, který dalece překračuje pouhé dropování beatů.
Poslední dobou se často opakuje, že dance music už není „taneční“ záležitostí, protože je rytmicky čím dál komplikovanější. Je pro současnou klubovou kulturu vlastně tanec ještě důležitý?
Tanec vždy zůstane podstatnou složkou klubové kultury. Na druhou stranu je ale pravda, že dnes spousta nových producentů a DJs posouvá hranice toho, co znamená klubová hudba, rozbíjí představy o klubech coby zabydlených místech, kde uslyšíte svoje oblíbené skladby, staré koncepty a představy o klubové hudbě ustupují těm novým. Současná klubová hudba se stává prostorem, kde se formuje hnutí za lepší svět. Řada hudebníků svou tvorbu posouvá do roviny politických idejí a snaží se předefinovat sociální normy.
Pár skladeb jsi nedávno nahrál s MC Rooseveltem. Jak spolupráce s vokalistou proměnila tvůj přístup ke skládání hudby?
Spolupráce s vokalistou můj přístup k tvorbě hudby nijak nezměnila, ale rozhodně proměnila to, jak lidi na moji hudbu reagujou. Naše spolupráce byla velmi snadná. Úplně mě pohltila energie, kterou ze sebe vyzařuje. Moje role v této kolaboraci je vlastně o nalézání společné platformy a vytváření co největšího prostoru pro jeho sebevyjádření.
Kteří ze současných producentů tě nejvíc inspirují?
Spousta lidí z labelu Purple Tape Pedigree dělá věci podle mého gusta. Je to například Eaves, Copout a DJ NJ Drone. Baví mě taky věci od lidí okolo labelu NON a NAAFI nebo Halcyon Veil. Skvělou novinku připravuje V1984 na labelu Glacial Industries. MM a Kid Antoine z labelu Her Records mě v poslední době zabíjejí svými klubovými beaty. Hodně poslouchám i věci, které s kluby nemají nic společného. Například v poslední době jsem naprosto posedlý kapelou King Woman a taky sólovým projektem frontmanky této kapely s názvem Miserable.
Právě vychází tvoje novinka From the Womb. Čím se od předchozí tvorby liší?
Je to asi nejosobnější nahrávka, kterou jsem kdy udělal. Zároveň i nejnáročnější, co se týče zvuku. Při tvorbě tohoto EP jsem se chtěl oprostit od tradiční formy klubové hudby a vytvořit něco zcela svébytného. Nahrávka se dotýká všemožných věcí, se kterými jsem se v poslední době potýkal: chaos, úzkosti, samota a tělesnost.
Co dalšího tě čeká v blízké budoucnosti?
Připravujeme společnou nahrávku s jedním producentem z New Yorku a bandou zdejších rapperů. Na to se fakt hodně těším. Mělo by to vyjít někdy v červnu. V květnu a červnu jedu turné po Severní Americe a během léta se dostanu i do Evropy. Pomalu začínám pracovat i na dlouhohrajícím albu.