Diskutovaná kauza kolem zápasu Evropské ligy mezi Glasgow Rangers a Slavií Praha dávno přesáhla hranice sportu.
Fotbalový zápas ve Skotsku přinesl vše, co do fotbalu nepatří. Brutální agresi, likvidační zákroky, obvinění z rasismu i útoky fanoušků na sociálních sítích.
Spojování nemoci s konkrétní zemí či regionem odporuje lidské slušnosti i doporučení Světové zdravotnické organizace – a kromě toho rozdmýchává rasistické vášně.
V Bohumíně došlo k největší masové vraždě od roku 1989. Politické ani mediální reakce však závažnosti situace neodpovídají.
Tragikomické vystoupení hokejového trenéra mládeže a rasismus na fotbale potvrzují nelichotivou pravdu o fungování českého sportu.
Posprejovaný podstavec sochy Winstona Churchilla vyvolal debatu o úloze tohoto britského politika v dějinách. Autorky nápisu vysvětlují motivaci svého jednání.
Romský lidskoprávní aktivista se stal terčem útoku, tak jako mnozí před ním. Dělat s tím nemůžeme nic a zároveň mnoho.
Město, kde policista Derek Chauvin zabil George Floyda, má pověst superúspěšného centra Středozápadu, kam se vyplatí přesídlit a kde se dobře buduje kariéra. Platí to ale jen pro bělochy.
Současné americké události se do českého kontextu překládají stěží. Jeden dluh ale máme: strukturální rasismus vůči Romům a Romkám, a to na symbolické i praktické rovině.
Demonstrace a nepokoje v USA je třeba vnímat v kontextu dlouhodobého útlaku. Ročně v USA policie zavraždí více než tisíc lidí, většinou Afroameričanů, indiánů a Hispánců.
Na implicitně rasistický inzerát se rozhodla odpovědět romská absolventka Harvardu. Dovolala se českému rasistovi Jiřímu Sieberovi, který jí potvrdil, že byt není „pro Cikány“.
Při nástupu do úřadu čekala nově zvoleného ombudsmana Stanislava Křečka symbolická blokáda. Podpořit jej naopak přišla brněnská ultrapravice.
Rasistická zaměstnankyně knihkupectví byla vyhozena z práce. Její vyhazov v nejlepším možném případě pomůže pár jednotlivcům, diskriminaci Romů ale bohužel nijak nesníží.
Rasismus na sportovních stadionech už není problémem pouze východní Evropy. Problémy řeší i samotná kolébka fotbalu a další západoevropské země.
Asimilační politika vůči Romům v době, kdy v Československu vládla KSČ, způsobila mnohé lidské tragédie a její důsledky pociťují Romové dodnes.
Donald Trump tvrdě napadl progresivní demokratické kongresmanky. Mimo jiné je vybídl, ať se vrátí do svých „rozvrácených zemí“, i když se většina z nich narodila v USA.
Za dva roky tomu bude sto let, kdy byla v Oklahomě zničena jedna z nejbohatších černošských komunit tehdejší doby. O čtvrti Greenwood se mlčí dodnes.
Řidič školního autobusu z Utahu odmítl, že by v incidentu se čtrnáctiletým chlapcem hrál roli rasismus. I jeho pes je prý totiž černý.
OSN vyhlásila 21. březen dnem boje proti rasismu. K čemu by nás to mělo inspirovat?
Jihoafrická paramilitární organizace sloužila rasistickým cílům a pravděpodobně mohla i za zavraždění někdejšího generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda.
Přinášíme rozhovor s romistkou a organizátorkou soutěže Romano suno Mášou Bořkovcovou.
Elizabeth Midlarsky, sedmasedmdesátiletá profesorka židovského původu, dává celý incident do kontextu zhoršující se situace v Americe.
V ústeckém kraji k sobě nacházejí cestu ANO, místní rasistické spolky i tradiční politické strany. Občanská opozice zůstává v izolaci.
Čeští politici se k napadání Romů v lepším případě nevyjadřují. V tom horším sami rozdmýchávají nenávist.
Komunální politici rasistickými slogany a opatřeními vytvářejí kouřovou clonu, v níž se ztrácejí skutečné problémy. A média jim v tom napomáhají.
K násilným konfliktům občas dojde všude na světě. V Česku se ale o některých z nich podezřele mlčí.
Kolem obrázku zesměšňujícího chování Sereny Williams při finále US Open se strhla zuřivá debata. V Česku jde zase hlavně o vyhraněné postoje bez kontextu.
Vláda už poněkolikáté nepřijala zákon o sociálním bydlení. Místo toho chce Andrej Babiš stavět. Například v severních Čechách ale nedostatek bytů není problém.
Děsivá úroveň komunálních voleb u nás není nic nového. Pochodeň rasismu pomáhaly v době po ekonomické krizi zažehávat hlavně etablované politické strany.
V Saské Kamenici to vře. Neonacistické řádění není náhlým výbuchem vášní, ale výsledkem dlouhodobého přehlížení růstu neonacistické scény v Sasku.